Barcelona odpadní

12. června 2016 /
foto: Collectif Krasnyi BCN (vše)
Fotogalerie >

Barcelona je jedním z turisticky nejvyhledávanějších evropských měst. Návštěvníky z celého světa láká kombinace historického centra s prosluněnými středomořskými plážemi. Slavná katalánská metropole se však také denně topí v návalech odpadu. Krom nábytku či oblečení, které už jejich majitelé nepovažují za užitečné, končí v kontejnerech na odpad i velké množství jídla. Na plýtvání potravinami reagují jednotlivci i občanské iniciativy. Pro ovoce a zeleninu se noří do odpadových kontejnerů nebo je odebírají od prodejců, kteří by je jinak vyhodili. Do života katalánských vybíračů kontejnerů jsem nahlédla v době svého půlročního pobytu v městě, které nikdy nespí, jež skončil letos v únoru.

Na rušné barcelonské třídě plné obchodů a restaurací se tyčí šestipatrový apartmánový hotel. V nezkolaudované budově již několik měsíců trvale pobývá kolem patnácti lidí. Byt v prvním patře je místem setkávání squatterů, kteří sem zavítají také vyjídat komunitní ledničku. Jednou z podmínek bydlení ve squatu je pravidelné shánění potravin. U vchodu do společného bytu visí na zdi tabule s rozpisem služeb na vybírání kontejnerů, kterou sem někdo iniciativně přibil hřebíkem. Tabule si nikdo nevšímá, ale „recyklovat potraviny“, jak se vybírání popelnic v Katalánsku říká, chodí s větší či menší četností všichni.

Odbila devátá hodina večerní a z hotelu vyráží čtyřčlenná skupina s vozíkem a nákupními taškami. Vozík drkotá po dlažebních kostkách a osoby přidávají do kroku, aby neprošvihly první štaci. Přesně v 21:15 vchází Alejandro do pekárny. Prodavačka ho vřele pozdraví a automaticky mu podává přepravku plnou chleba, závinů a koláčů.

Skupina pospíchá o pár ulic dál k přepychovému lahůdkářství. Načasování je přesné, v 21:25 tlačí zaměstnanci popelnice ze dveří. Tentokrát se postavy zastaví opodál a čekají, až se prodejci odeberou do svých domovů. Ke kontejnerům se přibližuje několik dalších lidí. Vyndávají černé pytle a z nich hovězí v plastových krabičkách, hrst jahod, banány, několik kousků bio marinovaného tofu. V Katalánsku neexistuje tak jako u nás nařízení o tom, že se masné výrobky musí likvidovat v kafileriích. I v parném létě končí maso v kontejnerech. V zimních měsících však většina masem nepohrdne a krom pár veganů a vegetariánů si je přítomní rádi odnesou domů.

Úspěšnost mise závisí na tom, zda všichni dodržují nepsaný „kontejnerový kodex“. Stává se, že si hamižní jedinci naberou z pytlů, co můžou, a mizí ve tmě. K libosti naší skupinky k tomu tentokrát nedošlo. Vysoký třicátník se noří do kontejneru a ostatní rozkládají potraviny na prázdné pytle. Po chvilce vyjednávání, kdo si co vezme, všichni spokojeně odcházejí, aniž by zanechali jakékoli stopy. „Dneska to jde jako po másle,“ pochvaluje si hladký průběh Alejandro.

Kontejnerový okruh

„Recyklace potravin“ se stala běžnou součástí života různorodých skupin lidí. Nejedná se pouze o výstřelek revoltujících anarchistů. Ke kontejnerům míří i penzisti, imigranti a studenti, kteří mají hluboko do kapsy nebo nesouhlasí s plýtváním jídla. Zatím to nevypadá, že by se Španělsko vydalo cestou Francie a zakázalo supermarketům vyhazovat potraviny. Potravin se vyřazuje enormní množství, mnohem více, než jsou lidé vybírající popelnice schopni zkonzumovat. Podle iniciativy Stop Wasting Food se ve Španělsku vyhodí 7,7 milionů tun potravin ročně.

K dokončení okruhu po barcelonské čtvrti Sant Antoni chybí naší skupině vybíračů popelnic ještě tři zastavení. Většina tašek už je plných a u jednoho zelinářství přibudou k úlovku ještě avokáda, rajčata a citrony. „K večeři bude guacamole,“ rozradostní se Pedro, když vyndá hlavu z kontejneru. K supermarketu ze sítě Consum však dorazí skupina se zpožděním. Postává tu několik starších žen, které Alejandro zdraví a prohodí s nimi pár slov. „Dnes to nebylo nejlepší, jen samé ovoce,“ postěžuje si jedna z nich a podává Alejandrovi hroznové víno. „Tu máš, mám ještě dvě krabičky,“ pronese a on zas na oplátku podává stařence rajčata. Skupina ještě po cestě nabere pytel baget a míří domů. Z hodinového okruhu po jedné čtvrti si s sebou nese zásoby potravin, které jim a jejich deseti spolubydlícím vydrží nejméně na tři dny.

Obyvatelé nezkolaudovaného hotelu nakupují v obchodech jen olivový olej, sůl nebo rýži. Zbylé potraviny jsou schopni získat na svých večerních pochůzkách po městě. Jídlo z kontejnerů neslouží jen k uspokojení individuálních potřeb, různé barcelonské občanské iniciativy z něj vaří benefiční večeře a výdělek putuje například na fungování centra pro pomoc imigrantům. Casa de la Muntanya, squat s více než dvacetiletou tradicí stojící na úpatí kopce pod slavným parkem Güell, pořádá benefiční večeře na různé účely každý pátek. V Barceloně se však najdou i iniciativy, pro které je boj s plýtváním jídlem hlavní náplní činnosti.

Banka plná ovoce a zeleniny

Na sever od čtvrti Sant Antoni se rozkládá Gracia, čtvrť známá svými letními slavnostmi. V pozdním odpoledni se tu před budovou bývalé banky shromažďuje hlouček lidí. Postarší paní za sebou táhne vozík, ze kterého vyčuhuje kus pórku, zpoza rohu přichází slečna s platem vajec v náručí, tmavovlasý čtyřicátník sundává z nosiče kola košík plný zeleniny. Dveře sociálního centra se otevírají, skupina vchází dovnitř a skládá na jednu hromadu veškeré potraviny. Asi třicet lidí se snaží vměstnat do celkem malého prostoru. Na koho nezbývají židle v kroužku, postává v druhé řadě. Když se všichni konečně uvelebí, začíná shromáždění.

Banc expropiat, samosprávné sociální centrum, se ještě donedávna nacházelo v samém srdci čtvrti. Než policie squat v květnu letošního roku po pěti letech vyklidila, nabízelo nepřeberné množství aktivit od tančení hiphopu přes lekce šití na stroji po hodiny katalánštiny pro cizince. Xarxa d‘ Aliments, iniciativa, která po domluvě odebírala potraviny od lokálních obchodů, které by je jinak vyhodily, a nabízela je k rozebrání účastníkům pravidelného týdenního shromáždění, představovala jednu z nosných aktivit centra. Potravinová síť měla za cíl budování solidarity a pospolitosti mezi obyvateli čtvrti Gracia. Pokud se jí nepodaří znovu získat prostory bývalé banky, o které stále usiluje, bude se muset poohlédnout po novém sídle. V únoru 2016 však potravinová síť ještě v okupované bance naplno fungovala. Dokonce se potýkala s přetlakem nových zájemců.

„Jak asi všichni víte, měníme teď formu našeho setkávání. Na minulém zasedání jsme se společně rozhodli, že se odteď rozdělíme do čtyř komisí. Je nás prostě moc,“ připomíná moderátorka hned zkraje shromáždění. Apeluje, aby se každý rozhodl, zda ho láká komise pro moderování, nebo se raději zapojí do komise pro komunikaci, chce zaškolovat nové členy či se starat o dynamizaci společných setkání.

Iniciativa se snaží vybízet jednotlivé členy k aktivnímu zapojování do chodu potravinové sítě. „Nejedná se o žádnou dobročinnou organizaci. Jsme tu proto, že nám vadí plýtvání potravinami a všichni bychom měli přispívat k tomu, aby potravinová síť dobře fungovala,“ upozorňuje zkušenější člen nováčky. Jednotliví účastníci úterních setkání mají však pro účast různorodé důvody. Přicházejí ženy v důchodovém věku, jejichž penze nedokáže dostatečně zabezpečit jejich potřeby. Zapojují se i imigranti, kteří často nemluví katalánsky, nebo studenti. Pro mnohé není na prvním místě zabezpečení potravinami, ale sociální kontakt, který pravidelné setkávání přináší.

Koncerty za artyčoky

Než někteří členové navrhli změny v chodu sdružení, stávalo se, že se nikdo neměl k moderování shromáždění, lidé zapomínali vyzvedávat potraviny od prodejců nebo se vůbec nezapojovali. „Obsazení jednotlivých komisí se bude po čase měnit. Všichni si postupně osvojí různé dovednosti, jak mluvit před lidmi, jak připravit agendu shromáždění, zkusí si napsat článek pro časopis naší čtvrti,“ slibuje si od změn Mariana, zakládající členka potravinové sítě.

Za dobu svého fungování se do projektu zapojilo kolem patnácti obchodů a trhových stánků. Členové potravinové sítě se i tentokrát před začátkem schůze vydávají do jednotlivých obchodů pro potraviny. Na trhu v centru čtvrti je prodejci poznají podle velkého nákupního košíku, který před sebou tlačí. „Dnes vám můžu dát jen pár banánů a pomerančů. Počkejte, tady mám ještě pár artyčoků,“ pronese prodavačka, zatímco se rozhlíží po svém stánku se zeleninou v naději, že najde ještě něco, co by si mohli „xarxeros“ odnést na shromáždění. Zatímco pak ostatní schůzují, dva lidé rozdělují potraviny do připravených bedýnek.

Potravinová síť se snaží prodejcům opětovat jejich ochotu a vycházet jim vstříc v jejich potřebách. Členové sítě jezdívají pomáhat se sklizní zeleniny na políčko bioobchodu, který se do iniciativy zapojuje. U příležitosti třetího výročí jejího fungování uspořádali členové oslavu na jednom z náměstí v Gracii. Sezvali prodejce, zorganizovali koncert a navařili oběd z darovaných potravin.

Fungováním Xarxa d‘ Aliments se inspirovaly i další iniciativy v Barceloně. Potravinová síť vznikla i ve čtvrti Sants, kde se podařilo navázat kontakt s několika prodejci. Xarxa d’Aliments reciclats de St. Antoni neměla takové štěstí. „Snažili jsme se o domluvu s místními prodejci, ale setkali jsme se s odmítnutím. Pravidelně se scházíme, rozdělíme se do skupin, které navštíví jednotlivé kontejnery. Pak se znovu sejdeme a potraviny si rozdělíme podle toho, co kdo potřebuje,“ zmiňuje jedna členka iniciativy ze čtvrti Sant Antoni.

Nově vybavený byt

Toulky ulicemi Barcelony přinášejí i jiné úlovky než ledový salát či svazek ředkviček. Barcelonská radnice vymezila pro každou čtvrť jeden den v týdnu, kdy se mohou její obyvatelé zbavit nábytku tím, že ho postaví před dům ke kontejnerům. Každý všední den končí na ulicích Barcelony nemoderní sedačky, staré koberce či dětské postýlky. „Musíš počkat do pondělka, kdy se vyhazuje nábytek v Sant Antoni, určitě nějakou poličku seženeš,“ uklidňuje mě spolubydlící, když si povzdechnu, že potřebuji nový kus nábytku. Poličku se vskutku v pondělí podaří najít. Není však výjimkou, že se na ulici zjeví vybavení celého bytu, leží tu černobílé fotografie, ručně háčkované podložky či zánovní paruka. Pozůstalí tak zřejmě řeší problém, „co s tím“, když jejich prarodiče odejdou na onen svět. Dětské hračky, pečlivě složené a pracím práškem vonící dámské halenky, polštářky a deky, to vše se neutěšeně povaluje po katalánské metropoli a většina chodců o to nezavadí ani pohledem. Situace nevypadá o nic lépe, uvědomíme-li si, že v Barceloně se vyváží odpad každý den a další den odpoledne jsou ulice zase plné. Zásoby nechtěného nábytku či oblečení zřejmě zatím obyvatelům města nedocházejí.

Objem odpadu dává vzniknout novému byznysu. Ulicemi Barcelony brázdí každým dnem lidé, kteří si z vybírání kontejnerů učinili své živobytí. Zejména se jedná o imigranty z Afriky či Asie. Se svým nákupním vozíkem obrážejí barcelonské čtvrtě, zastavují u každého kontejneru a hledají předměty, které ještě s určitostí najdou někde uplatnění. Nálezy pak nabízejí vetešnictvím, jichž je v Barceloně nepřeberné množství.

Nakonec se člověk v barcelonských ulicích začne permanentně cítit jako na nákupech. Oči si automaticky hledají cestu k nejbližšímu kontejneru, žádná krabice či taška nezůstane bez povšimnutí. Celá věc dostane ezoterický rozměr, když si člověk od barcelonských ulic začne objednávat konkrétní předměty. „Mé motivaci začít hubnout chyběla osobní váha a ejhle, poprosila jsem Barcelonu a do dvou dnů jsem ji měla doma,“ svěří se mi spolubydlící.

Autorka studuje environmentalistiku a sociologii na Masarykově univerzitě. Další 7.G reportáže najdete ZDE.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2020 vyjde v 2. polovině října.