Básně Garyho Snydera

V půli srpna na vyhlídce na Sourdough Mountain

Dole údolím se válí kouřový opar
třetí den po pěti deštivých
jedlové šišky se lesknou smolou
nad skalisky a lučinami
poletují roje mladých much.

Nepamatuji si, co jsem kdy četl
pár přátel mám, ale ti žijí ve městech.
Upíjím z plechového hrnku rozpuštěný sníh
a vysokým nehybným vzduchem
přehlížím dlouhé míle.

Mrtví při silnici

Jak se ocitla káně rudochvostá
na kost ztuhlá a vyschlá —
v odstavném pruhu
autostrády č. 5?

Křídla dobrá na vějíře k tanci.

Skunka s rozdrcenou hlavou Zac stáhl
vymyl kožich v benzínu; visí
vyčiněný v jeho stanu.

Dušené srnčí v předvečer Všech svatých
z oběti náklaďáku na dálnici devětačtyřicet
k čenichu drcenou kukuřici na usmířenou;
pak vyvrhnout.

Náklaďáky s dřívím pohání fosilní palivo.

Jakživ jsem neviděl mývala, až toho na silnici:
stáhl jsem z něj kůži i s drápy
tlapkami, čenichem a vousy
marinuje se v soli a vodě
v láku kyseliny sírové;

bude z něj váček na čarovné potřeby.

Laň zřejmě zastřelili podélně ze strany
průstřel vede napříč tělem —
do plece a bokem ven
břicho plné krve.

Snad by šlo zachránit i druhé rameno,
jestli tu neležela příliš dlouho —,

Modleme se k jejich duchům. Prosme
o požehnání:
stezky našich dávných sester
překryly cesty naše a ty zabíjejí:
do noci rozsvícené oči.

Těch mrtvých při silnici.

Jaro v údolí řeky Coyote

Mláďata
vyvalují se v mokrém listí
jelen, medvěd, veverka.
svěží větry drhnou
jarní hvězdy.
skály se drolí
pod těžkými kopci
tvrdne hluboké bláto.
stěhovavé věci
ptáci, byliny,
klouzají vzduchem
očima a ušima,

údolí Coyote. Olema
na jaře.
bílé a slavnostní květy toloachy

a daleko odsud v tamalu
plaví se zapomenutí lidé

v čluncích z rákosí.

Vrcholky borovic

mrazivý opar
za modré noci, nebe sálá
měsícem
ohnuté sněhové modré
vrcholky borovic splývají
s oblohou mráz, svit hvězd.
vrzání bot.
stopy zajíců, stopy vysoké,
co vlastně víme.

Přední linie

Cíp rakoviny
vzdouvá se do kopce — cítíme
hnilobný van —
a klesá nazpátek.
Zimuje tu vysoká
v roklině vyje řetězová pila.
Deset mokrých dní a dřevařské náklaďáky
znehybní,
stromy si oddychnou.

V neděli sváží terénní džíp
realitní společnosti
nákupčí půdy, čumily,
roztáhni nohy,
vybízejí zemi.

Nad hlavou praskají tryskáče, je to tu bezva;
každý tep hniloby v srdci
v chorobných ztučnělých žilách Ameriky
postrkuje cíp blíž a blíž —

buldozer skřípe a slintá
smýká se a říhá na
rozdrásaných tělech doposud živých keřů,
v žoldu člověka
z města.

Tam dál je les který sahá až k polárnímu kruhu
a pustina která stále patří Paiutům
tudy musíme táhnout
naši linii.

Dětem

Před námi se tyčí
stoupající vrchy, svahy
statistik.
Strmý vzestup
všeho, stále výš,
výš, zatímco my
klesáme.

V příštím století
nebo v tom následujícím,
prý,
leží údolí, pastviska,
kde potkáme se v míru
dojdem-li.

Jen jedno vám chci říct, vám
a vašim dětem
před výstupem do těch příštích vrcholů:

držte pospolu
učte se květinám
jděte nalehko.

—

Básně Garyho Snydera v překladu Jaroslava Kořána vydal v roce 1989 ODEON v rámci sborníku americké poezie Dítě na skleníku.