„Jsem tu poprvé, pomůžete mi? Nebo musím sám?“ slyším asi minutu poté, co se usadím na starý gauč pod oknem. Honza, který má dnes službu, je u nového „zákazníka“ okamžitě. „Obojí,“ směje se. „Drhne mi brzda a nevrací se zpátky,“ pokračuje cyklista. Honza říká, že sice není profík, ale může to zkusit. Vidí to na výměnu brzdových špalků. „Jdu najít malý imbus a ukážu vám, jak na to. Díly tu nejspíš teď nemáme, ale zkusíte si to se mnou několikrát, abyste věděl, jak to opravit sám,“ vysvětluje Honza trpělivě.
Komunitní cyklodílna, která vytváří bezpečný prostor pro ty, kteří nemají s opravou kol žádné zkušenosti, funguje v Praze už více než dva roky. Dobrovolníci a dobrovolnice kolektivu Bike Kitchen zastávají názor, že spoustu oprav si člověk zvládne na kole udělat sám, případně s drobnou pomocí. Nabízejí tak alternativu k mnohdy předraženým servisům.
Vybavená dílna, zásoba náhradních (někdy upcyklovaných) dílů a k tomu fajn pokec nejen o kolech. V době, kdy na kolo v hlavním městě nasedá podle dat organizace Auto*Mat stále větší počet cyklistů a cyklistek a servisy hlásí přetíženost, doplňují nabídku o svépomoc. I tady bude dneska šrumec, stojany na kola jsou plné, další se tedy vynesou ven.
Propadlá kitchen
„Čůůs!“ pozdraví další příchozí členka kolektivu. „Nemáme nealko pivo?“ ptá se a hledá v bednách naskládaných na sobě. Nenajde. Lockdown pro dílnu znamenal spoustu potíží. Minulý rok na podzim dílna zavřela. Od první vlny pandemie ještě nebylo rozumné obnovit tradici nabízeného veganského jídla, které tu dřív členové a členky chystali. Zásoby piva a limonád jsou tu už od loňska, je tedy třeba nejprve vypít ty. Navíc zabírají místo, protože malá kuchyňka aktuálně není v provozu. Chybí v ní podlaha, která se během zimy, kdy bylo zavřeno, propadla.
Bětka si tedy nealko pivo přinesla z vedlejšího baru Bike Jesus. Probírá s ostatními postup opravy dřevěné podlahy. Ráda by tento týden nanesla na zdi nějaké přípravky proti plísni spolu s členy a členkami mezinárodní Ecotopia Biketour. Ti zanedlouho vyrážejí po evropských klimatických, lidskoprávních nebo feministických akcích právě z Prahy až do Chorvatska a Bike Kitchen Praha jim poskytuje zázemí pro přípravu kol. Pomoc s podlahou má být jejich služba na oplátku. „Existuje možnost zaplatit si komerční firmu, ale stálo by to spoustu peněz. Očištění zdí a první kroky k postavení nové podlahy snad tento týden zvládneme,“ zní odhodlaně Bětka. Ostatní namítají, že domluvu je potřeba zkontrolovat na Slacku. Stejně jako v jiných týmech se i tady přešlo na online komunikační nástroje.
Z Brna do Prahy
Odradila dlouhá covidová pauza některé dobrovolníky a dobrovolnice pokračovat? Odpověď není jednoduchá. „Náš kolektiv se proměňuje už od samého začátku. Ne všichni, kteří dílnu připravovali vlastníma rukama, mají stále čas. Na začátku bylo kolem dvaceti aktivních lidí a desítky dalších, kteří nás podporovali. Část z těch, co teď nemají tolik času, se možná zase vrátí. Část lidí se z Prahy odstěhovala. A protože jde o nehierarchický kolektiv, často se ukazuje, jak důležité je vzít si zodpovědnost za nějakou konkrétní činnost, sehnat si další lidi a věc dotáhnout,“ vysvětluje Luboš, který pamatuje jednu z prvních schůzek.
Kdyby se vám zdálo, že jde o spolek lidí, kteří ve volném čase dělají téměř profesionální cyklomechaniky, není tomu tak. Technické znalosti a dovednosti jsou benefitem, ale ne všichni kolům po téhle stránce rozumějí, dokonce ne všichni na nich jezdí. Sami o sobě říkají, že jsou různorodý kolektiv lidí, jež spojuje pocit, že v Praze chybí otevřený a inkluzivní prostor pro zájemce a zájemkyně o městskou cyklistiku, který není svázán nutností generovat zisk, ale je založen na myšlence sdílení věcí a předávání znalostí.
Jako otce zakladatele pražské Bike Kitchen spousta lidí jmenuje Vláďu. Ten se potkal s lidmi z už tehdy existující brněnské „cyklokuchyně“ na druhém Klimakempu. Začal jezdit do Brna na cyklojízdy a na pléna. Když se objevila nabídka prostoru na Štvanici, brněnská skupina oslovila právě jeho. Přizval kamarády a kamarádky a ti přizvali další. Někteří jsou „přistěhovalci“ z Brna.
Pražská Bike Kitchen se tak zařadila do mezinárodní sítě. Cyklokuchyně najdete třeba i v Bratislavě, Vídni nebo Vancouveru. „To, že koncept už existoval jinde, v začátcích hodně pomohlo. Když jsem ze začátku pro nápad hledal lidi, většina už věděla, co to znamená. Jen si třeba neuměli představit, že by něco takového mohlo vzniknout i tady,“ vypráví Vláďa.
Dnes je tu také a motá se kolem kola, které postavil za minimální náklady pro kamarádku na blížící se cestu do Drážďan. Řeší problém s přehazovačkou, zdá se zoufalý. Přichází profesionální mechanik z Izraele, člen Ecotopia Biketour, aby se v mezonetovém patře mezi uskladněnými součástkami podíval po nějakém vhodném nosiči. A nabízí Vláďovi se zdánlivě neřešitelným problémem pomocnou ruku.
Bike Kitchen: kterýkoli den to tu žije
Prostor v klubu Fuchs2 má ideální polohu v centru Prahy. Volná plocha pro větší množství lidí, ohniště, řeka. Spolek neplatí nájem, hradí pouze elektřinu a provozovatelům klubu dává k dispozici své ruce při nejrůznějších brigádách, od stěhování a vyklízení až po malování zdí a uklízení. „Jsme rádi, že můžeme být součástí klubu Fuchs2, a podílet se tak na oživení budovy, která byla roky prázdná a chátrala. Díky různorodým kolektivům našla další využití. A ať sem přijdete kterýkoli den, žije to tu,“ říká Pavla, další členka kolektivu. Na úhradu nezbytných investic si spolek vydělává jen dobrovolnými příspěvky. Část nářadí a vybavení je darovaná. Během zimní pauzy se podařilo dokončit trička a mikiny s logem dílny, což také něco do kasičky přinese, ale hlavně pomůže myšlenku více propagovat. Spustili i nový web bikekitchenpraha.cz, který je po Facebooku a Instagramu dalším místem, kde najdete nejen informace o aktuální provozní době, ale také pozvánky na akce.
Po pandemické pauze se už rozjely společné středeční vyjížďky na kole a naplánován je první benefiční koncert. Začíná nebo končí tu mnoho cykloakcí, kupříkladu letošní Světová cyklojízda. Až se podaří opravit kuchyňku, vrátí se snad i veganské dobroty, například langoše, na které se předloni stála dlouhá fronta. Třeba se potkáme některé úterý v dílně — můžeme spolu dopíjet limču za drobák do kasičky a povídat si o tom, jaké je jezdit na kole v Praze.
Kontakt: gregorova@sedmagenerace.cz. Článek vznikl za finanční podpory Hlavního města Prahy.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář