Blízká setkání katastrofického druhu

29. května 2008 /
Přestane téct Golfský proud? Tahle otázka se z auditoria debat o globálních změnách podnebí ozývá asi nejčastěji. Přijde Evropa o topení, díky kterému se navzdory shodné zeměpisné šířce zdejší podnebí tolik liší od mrazivého Labradoru nebo Kamčatky?

Oceánograf Carl Wunsch suše odpovídá, že Golfský proud poteče, dokud se Země točí, slunce svítí, a tudíž vítr fouká. Striktně vzato, řeč totiž není o něm. Rychlé tání grónských ledovců by složitým řetězcem důsledků narušilo nikoliv jej, nýbrž takzvaný Severoatlantický proud — obdobný, bezprostředně navazující, ale ne větrem, nýbrž úplně jinak (viz SG 6/2004) poháněný fenomén.

Nicméně běžné učebnice oba jevy spojují. Takže neslovíčkařme. Zda při globálním oteplování hrozí kolaps Severoatlantického proudu, vědci — na rozdíl třeba od tání polárních ledovců — zkoumají teprve několik let. Proto zatím mají pouze nepřesné a předběžné výsledky. Podle nich během nadcházejícího století hrozí nanejvýš oslabení: podle toho, na který model se díváte, se předpovědi pohybují od víceméně nulové změny až po zhruba čtvrtinový pokles.

Což pochopitelně nevylučuje úplný kolaps v dalších stoletích. Zatím nebyly provedeny podrobné propočty, které by hrozbu potvrdily. Ale reálné to je. Ostatně se to už nejméně jednou stalo: před 12 000 lety, v období zvaném mladší dryas. Příčinou tehdy bylo rychlé oteplování na konci poslední doby ledové. Razantní proměna mořského proudění je určitě hrozba, kterou bychom se měli vážně zabývat bez ohledu na to, zda by k ní došlo za sedmdesát let nebo za tři století.

Jenomže je tu ještě jedna věc. Ano, kolaps teplého proudění by ochladil Evropu. Ale nezapomínejme, že jeho prapříčinou by bylo globální oteplování. Oba jevy se vzájemně potírají. A kalkulace naznačují, že v celkovém součtu nula od nuly pojde nebo by dokonce došlo k mírnému oteplení.

Pokud chcete vidět skutečně bezprostřední a rozsáhlou katastrofu v důsledku globálního oteplování, namísto Atlantiku radši zaostřete na severní Indii. Asi miliarda lidí — tedy šestina světové populace — pije, zavlažuje a používá v domácnostech vodu vytékající z ledovců na vrcholcích světových velehor. Ale už poměrně mírné oteplení by zde vedlo k rapidnímu tání. Klimatologové odhadují, že do roku 2035 může zbýt pouhá pětina himalájské bílé čepice.

Zprvu by hladina v korytech stoupla. Ale zakrátko ledovce Himálají, středoasijských pohoří nebo And odtají — a některé veletoky přijdou o hlavní zdroj vody. Razantně by se tak proměnila třeba povodí Gangy a Brahmaputry, kde žije půl miliardy lidí. Slovy Mezivládního panelu pro změny klimatu: „toky, které křižují severoindické pláně, by se v blízké budoucnosti vinou změn podnebí mohly stát sezónními řekami“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 4/2020 vyjde v 2. polovině srpna.