Dílčí askeze

Kdo se zajímá o environmentální témata, míří na Ekofilm. Divácké jádro festivalu Jeden svět zajímají spíš filmy zabývající se lidskými právy. Když jsem šla do Artu na snímek Johna Webstera, inzerovaný jako dokument o pokusu jeho rodiny zmenšit ekologickou stopu, odhadovala jsem, že nás bude v sále tak dvacet. Ale na pokladně visela cedulka „Rodinná dieta vyprodána“. Co se to děje? Nezklame film tak mnohá očekávání?

Jedna anglo-finská domácnost chce radikálně omezit spotřebu ropy. Rozloučí se s milovaným automobilem, odmítá kupovat výrobky balené do polyetylenových fólií a odhodlává se vyhodit z domácnosti vše, co je z plastu. Centrem zápletek a půvabných humorných situací je problematika čištění zubů — zubní kartáček je z plastu, ropa se užívá i při výrobě zubní pasty a tuby. Ústní hygiena si musí vynalézavě pomoci domácími výrobky.

Rodinná dieta je smutný film. Z několika důvodů. Ty nejsilnější umístil režisér na malou plochu, do komentářů. Hrdina jde finskou přírodou a pozoruje, jak podivně se chová počasí a jak hynou staleté stromy. Komentář pokračuje: jsme-li ohroženi na životě, pud sebezáchovy vytěsňujeme. Děj sám přináší další důvod ke smutku — záměr rozšířit ekologicky příznivé praktiky každodenního života mezi sousedy a kolegy vyšel naprázdno.

Především je Rodinná dieta snímkem o truchlivosti a pošetilosti (parciální) askeze. Jen v náznacích se vyjevují půvaby a radosti proměněného způsobu života. Ve filmu se vyčerpávají roztomilými výroky synáčků předškolního věku a několika aranžovanými dialogy; divák si je odvodí ze záběrů krásné severské krajiny.

Jak se ukázalo v besedě po promítnutí filmu, scénář je v lecčem naivní. Exaktnost a sofistikovanost, výpočty uhlíkových bilancí ani grafy o jejich vztahu ke klimatickým změnám brněnské diváky nepřesvědčily. Film chce mířit k podstatě ekologické tísně, nakonec se ale i on převážně zabývá technologickými změnami, jakkoli se tentokrát týkají provozu domácnosti. Rodina radikálně omezuje spotřebu ropy a zapomíná na jiné ekologicky škodlivé stránky svého života v bohaté zemi. Bez stínu pochybnosti jede, jistě vlakem, na dovolenou do Itálie, koupí dieselový automobil na bionaftu, rozhodne se, že vyhodí plastové kuchyňské náčiní a koupí kovové, nenapadne ji zajímat se o lokální environmentální dimenzi.

Kdo se na sedadle biografu vrtí nespokojen s předloženými výpočty o úsporách ropy a s plochostí rodinné diety, může se na snímek dívat docela jinak: jako na příběh jedné patriarchálně uspořádané rodiny. Jako pravou hrdinku filmu může brát její matku, zajímavou finštinou hovořící mladou ženu. Manželovým nápadům, jak zachránit planetu, nevěří. Jeho ekologickému hledačství a novátorství se podřizuje jako zastara, z lásky.

Rodinná dieta, režie John Webster, Finsko 2008, 85 min.