Dioxinové kachny „made in Spolana“

„Co je nového ve Spolaně?“, ptají se mne obvykle známí, se kterými jsem se nějakou dobu neviděl a se kterými si obvykle povídám o něčem úplně jiném než o ekologických problémech. Spolana se totiž pro českou společnost stala symbolem nezodpovědného chování průmyslu vůči svému okolí. Před půlrokem jsem se pokusil v článku „Spolana – časovaná bomba na břehu Labe“ (SG 10/2002) stručně popsat historii toxického zamoření neratovické chemičky, které představuje jeden z nejzávažnějších ekologických problémů České republiky. Text jsem dopsal v době, kdy výroba Spolany po výbuchu v provozu PVC a po opakovaných únicích chloru stála. Stovky lidí z okolí tehdy podepisovaly petici žádající nespouštět výrobu do předložení seriózní bezpečnostní zprávy podniku a do řádného projednání této zprávy s veřejností. V myslích lidí se mísilo očekávání změn k lepšímu slibovaných politiky a průmyslníky s obavami, že se pravdu nikdy nedozví. Co se od té doby změnilo se pokouším shrnout v následujících řádcích.

Dioxinové kachny

V listopadu 2002 organizace Greenpeace zveřejnila výsledky analýz vzorků půdy a zemědělských produktů pocházejících z obce Libiš v těsné blízkosti Spolany Neratovice. Nalezené koncentrace vysoce toxických dioxinů mnohonásobně překročily limity platné v zemích Evropské unie i doporučený pracovní limit Hlavního hygienika ČR. Dioxinů v tkáni kachny a ve slepičích vejcích bylo téměř až patnáctkrát více, než připouští limit platný v EU, a asi šestkrát více, než stanovuje pracovní limit hygienika. Znepokojující bylo, že analýzy navíc prokázaly vysoké koncentrace takzvaných polychlorovaných bifenylů (PCB) s dioxinovým účinkem. Právě součet obsahu těchto látek a dioxinů je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) rozhodující pro hodnocení možného ohrožení zdraví lidí.

Spolana: Za dioxiny si můžete sami!

Výsledky analýz jsem okamžitě předal postiženým chovatelům a doporučil jim kontaminované maso a vejce rozhodně nekonzumovat. S žádostí, aby byl proveden další podrobnější průzkum a přijata opatření k ochraně zdraví lidí, obdržela ihned výsledky analýz také Spolana, hlavní hygienik, ministerstvo životního prostředí a Česká inspekce životního prostředí. Celou akci již od odběru vzorků dokumentovala redaktorka Eva Tomanová a televizní štáb pořadu „Na vlastní oči“. Když o případu odvysílala působivou reportáž TV NOVA, vyvolala poplach v mnoha kancelářích státních úředníků. Do té doby totiž stát v lepším případě hrál mrtvého brouka, v horším případě se někteří úředníci pokoušeli aktivně pomoci managementu Spolany bagatelizovat vážnost situace. Jenže teď miliony diváků – potenciálních voličů – sledovaly na televizní obrazovce krok po kroku odkrývání průšvihu s vajíčky a kachnami zamořenými dioxiny a PCB. Podle Spolany však dioxiny vznikají též jízdou v automobilu a zamoření pozemků si prý lidé mohli způsobit sami – třeba pálením starých pneumatik nebo zaplavením nábytku povodněmi…

Úřady konečně v akci

Zoufale nevěrohodné snaze Spolany zbavit se do očí bijící odpovědnosti za zamoření okolí dioxiny naštěstí uvěřil málokdo a křečovitá snaha zánovního mluvčího Spolany pana Martínka zůstala tentokrát osamocena. Hlavní hygienik označil v telefonickém rozhovoru množství dioxinů nalezené ve vejcích a v kachně z Libiše za vážné a přislíbil na místo vyslat tým expertů z národní referenční laboratoře ve Frýdku-Místku. Na ministerstvu životního prostředí dokonce vznikl mezirezortní expertní tým, který má připravit doporučení pro obyvatele v okolí Spolany. Dále má navrhnout opatření omezující ohrožení zdraví lidí a doporučit další výzkumy ohroženého životního prostředí i zdravotního stavu obyvatel. Nová ředitelka České inspekce životního prostředí osobně dohlíží na prošetření, zda v souvislosti se zatopením Spolany a únikem toxických látek nedošlo k porušení předpisů. Náměstek policejního prezidenta dokonce inicioval vyšetřování trestní odpovědnosti a ustavil kriminalistický tým „Potopa“. Zdá se tedy, že vytrvalá snaha nevládních organizací podpořená pozorností médií přináší své ovoce.

Impérium vrací úder

Jenže staré české přísloví říká: Nechval dne před večerem. A vidím mnoho důvodů k tomu, abychom nepropadali optimismu předčasně. Například na práci policejního vyšetřovacího týmu se podílí i člověk, který se v Mělníce podílel na odložení trestního oznámení Greenpeace z února 2002 pro nezabezpečení zamořených objektů Spolany před úniky jedů do okolí. Dále jsou podle důvěryhodných zdrojů vyvíjeny na policii politické tlaky, aby v tomto případě nebyla vznesena obvinění. Také mezirezortní skupina expertů se už měsíce schází za zavřenými dveřmi bez jediného hmatatelného výsledku. Navíc je z Ambrozkova ministerstva vyvíjen tlak na média se snahou omezit publicitu problémů spojených se Spolanou a omezit přístup Greenpeace do některých médií. To, co by mohlo být odborným problémem pro racionální technické řešení, stává se podivnou postmoderní story s prvky bláznivé komedie, detektivky a politického dramatu.

Chlorová oslava katastrofy v Bhópálu

Je zřejmé, že na rozetnutí dioxinového gordického uzlu si budeme muset ještě počkat. Ale Spolana neohrožuje své okolí jen dioxiny ze svých po léta uzavřených provozů. Vážným rizikem jsou i současné provozy, zejména výroba PVC nakládající se stovkami tun rtuti, tisíci tunami chloru a rakovinotvorným dichloretanem a vinylchloridem. Spolana toužila tak rychle otevřít výrobu PVC ochromenou červnovým výbuchem a srpnovými havarijními úniky chloru, že nepočkala ani na výsledky povodňového auditu. Ignorovala přání obyvatel v okolí i nevládních organizací a spustila nejnebezpečnější výrobu bez dokončené bezpečnostní zprávy, havarijních i evakuačních plánů a bez jejich projednání s veřejností. Nic naplat nebylo ani to, že požadavek veřejnosti podpořil i ministr Ambrozek. Pro management dlouhodobě prodělečné Spolany byly zase peníze až na prvním místě, a tak neváhal odstartovat nejnebezpečnější chlorovou výrobu v den 18. výročí největší průmyslové katastrofy v dějinách v indickém Bhópálu (viz SG 12/2002). Zda šlo o ukázku neuvěřitelně diletantské komunikace Spolany s veřejností, nebo o další z mnoha projevů arogance nechávám na laskavém uvážení čtenáře. Jisto je, že hned druhý den po náběhu výroby došlo ve Spolaně k dalšímu úniku chloru.