Vážená čtenářko, vážený čtenáři,
vypadá to, že i tento rok bude pandemií poznamenán neméně než ten minulý. V prvním letošním čísle vám tudíž přinášíme tucet textů, které tak či onak přibližují novou realitu: klady a zápory homeoffice, častějšího chození do přírody, online vzdělávání, streamování kultury nebo důsledky pro lidi bez domova. Opět se přitom snažíme dbát především na ekologické a sociální souvislosti.
Z netematických článků vám doporučuji kupříkladu rozhovory s předsedou Milionu Chvilek Benjaminem Rollem, beskydským lesoochranářem Pavlem Popelářem, krajinářským fotografem Martinem Rakem a ornitologem Zdeňkem Vermouzkem. Historií ochrany přírody vás provedou Tomáš Daněk s Ľubošem Slovákem, s Barrym Lopezem pak proniknete k domorodým způsobům vnímání a poznávání: „Když s některým z nich cestujete, ostře vnímáte, jak zásadně odlišný je jejich životní způsob od toho našeho. Jsou všímavější, trpělivější, méně ochotní vyjadřovat své poznatky a uvěznit tajemství do řeči.“
Po devíti letech růstu finančních nákladů i redakční nabídky (více stran, webový archiv, audiotexty) zvyšujeme cenu předplatného, slevy pro seniory a studenty zachováváme. Děkujeme za pochopení.
Na závěr připomínám, že na webu 7.G stále můžete vyplnit čtenářský dotazník, za dosavadní více než stovku ohlasů moc děkujeme.
Včasné jaro přeje
Vít Kouřil
Jeden komentář: “Editorial”
Napsat komentář
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Čím delší omezení, karantény, lockdowny, tím líp pro krajinu. Takže čím déle tato virová záminka bude trvat, tím budeme všichni paradoxně zdravější. Jiným způsobem lidstvo nešlo omezit od brutálního konzumu, průmyslového turismu a drancování, aniž by nedošlo ke globální anarchii. Ovce se přeci jen naučili své otroctví a rýžování jeden druhého milovat a teď jsou ochotni ho i bránit. Dokud se mi lidi znovu nevrátíme k úctě a skromnosti vůči živým elementům, tak to tak už prostě bude. Ještě by se měl zásadně omezit automobilový průmysl, což je další zkáza a ten kdo vlastní tento smradlavý krám nemůže mít upřímnou úctu k naší Zemi. .