editorial

Vážené dámy, vážení pánové,

loňský seriál o ekologických farmách nás přivedl na myšlenku podívat se na problémy zdejšího šetrného farmaření takříkajíc z gruntu. Pátrali jsme, proč veřejnost nezná značku BIO, proč u nás chybí biozpracovatelé a co všechno brání rozvoji biobyznysu. Také jsme se zajímali o konflikt, který vznikl mezi nejsilnějším svazem ekologických zemědělců PRO-BIO a kontrolní a certifikační organizací KEZ.

V Drobnohledu náš bruselský dopisovatel Martin Konečný referuje, jak v Hongkongu dopadlo jednání Světové obchodní organizace o dalším kole liberalizace trhu a zda to nějak pomůže chudým zemím. Vojtěch Kotecký předkládá nelichotivá čísla, dokazující český podíl na devastaci Malajsie a Indonésie. Ivo Kropáček pak vysvětluje, čemu pomůže definice spalovny z pera ministerstva životního prostředí.

V první letošní Zahradě uzrál rozhovor s režisérem „ropného“ dokumentu Zdroj Martinem Marečkem. Jiří Zemánek vystopoval zdejší poutnickou tradici kumštýřů posledních desetiletí, Karel Gregor se nato prošel do kina na nový česko-moravský film Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí a Antonín Dufek zase na výstavu zapomenutého klasika fotografie Franze Fiedlera. Nakonec si Michal Jamný s pomocí Davida Finchera a Ulricha Becka posvítil na reflexivní modernitu.

Dovolujeme si vás rovněž upozornit na exkluzivní rozhovor s kandidátem běloruské opozice pro letošní prezidentské volby Alexandrem Milinkievičem, první díl kurzu mediální sebeobrany a esej Čekání na zeleného JFK, který zahájil diskusi o přínosech moderních technologií k ochraně životního prostředí.

Přejeme vám příjemně mrazivé čtení.

Vít Kouřil, šéfredaktor