Ekofarmářem na zkoušku

Švédové jsou známí svým nadšením pro ekologii. Dokážou nazelenalé teorie proměnit v praxi a nebojí se ani rozsáhlejších experimentů, jako je třeba zavádění odpadního potrubí na biozbytky přímo do rodinných domků v jihošvédském Malmö či stavba pasivních energetických domů. Velké oblibě se zde těší také biopotraviny. Právě kombinace přírodních krás a ekofarmaření nás spolu s přítelkyní přivedly do této skandinávské země. Na dvouměsíční letní cestu po farmách jsme vyrazili jako dobrovolníci pod hlavičkou neformální organizace WWOOF. Pod touto zkratkou se skrývá pozvání „We are Welcome On Organic Farms“.

Očekávejte cokoliv

Pro milovníky biofarmaření a alternativních způsobů života je Švédsko jako stvořené. Považte, dnes tu hospodaří více než 150 tisíc certifikovaných ekologických farmářů. Biopotraviny zákazníci pokládají za samozřejmost a některé produkty ekologického zemědělství, jako třeba mléko, stojí paradoxně méně než ty konvenční.

Do systému WWOOF se v současné době zapojuje přes osmdesát farem. Jejich pestrost si rozhodně nezadá s pestrostí skandinávské přírody. Od zemědělského jihu, připomínajícího naši rodnou jižní Moravu, až po drsné severní okraje za polárním kruhem, otiskuje příroda a krajina svůj charakter do všech druhů lidských činností, o to více i do farmaření. Zatímco jihem se vinou lány obilí, kukuřice a cukrové řepy, směrem na sever přibývá pastvin, které se pozvolna mění v neprostupné lesy a všudypřítomná jezera. I tam ale najdeme usedlosti, které svou činnost orientují vedle drobného zahradničení také na lesní hospodářství. Není výjimkou, že v systému WWOOF narazíte na farmu (či spíše skromnější obydlí) člověka, který má na starost správu jedné z mnoha desítek přírodních rezervací. Běžně zde najdete lidi, kteří prostě jen žijí v přírodě, mají rádi „čisté“ potraviny, snaží se žít šetrně a se zemědělstvím mají společnou snad jen skalku s bylinkami. WWOOF ve Švédsku může znamenat také experimentování s permakulturou, renovaci historického objektu nebo život v komunitě.

Linderöd a Fjällnära fjällkor

Naše putování začalo v severní části středního Švédska, ve Värmlandu. Ochutnali jsme život uprostřed lesa, poblíž jezera s bobří hrází, daleko od značených turistických tras, kterých je jinak v celém Švédsku přehršel. Život zde plynul v pravidelných intervalech, práci v lese či při senoseči střídala veganská strava a přírodní sprcha ze zahradní konve. Drsnější pobyt, stejně jako okolní příroda, nastavil zrcadlo našemu relativně bezstarostnému životu zhýčkaných Středoevropanů. Ač dobrovolníci, museli jsme respektovat stanovená pravidla, na jejichž dodržování si Švédové hodně potrpí. Šestihodinovou pracovní dobu jsme si odpracovali až do konce, byť třeba zbývající půlhodinka přišla až po pozdním obědě. Zato se nám však dostalo patřičné pohostinnosti. Hostitel nás zasvětil do krás okolní přírody a poodhalil i něco ze svého života.

Po angažmá ve Värmlandu zapůsobila dostředivost švédských „velkých jezer“ Vänern a Vättern. Zakotvili jsme na rodinném hospodářství Malin a Fredrika. Už pátým rokem se snaží prorazit se svou ekologicky pěstovanou zeleninou. Těžká to řehole, pokud člověk není velkopěstitel a jeho hospodaření nekryjí státní dotace. Hlavou rodinného podnikání je Malin, jejíž entuziasmus jsem jí tiše záviděl. Každé ráno vstávala před rozedněním, vedle práce kolem dvou dětí a průvodcovstvím na mýtické hoře Omberg, tyčící se nad Vätternem, čistila nekonečné lány své zeleniny nebo připravovala čerstvou dodávku pro své odběratele. Fredrik pracuje jako odpadový inženýr v nedalekém městečku Vadstena. Na farmě spíše pomáhá, raději se věnuje dětem a vaření. Díky jejich zálibě v gastronomii jsme mohli ochutnat tradiční švédskou kuchyni. Po předchozí střídmosti na nás tady zaútočila každodenní porce masa v mnoha obměnách, na rozdíl od té české však v kombinaci se zeleninou, ať už čerstvou, dušenou nebo pečenou, a samozřejmě velké množství různých omáček včetně té vyhlášené brusinkové.

Čas zde plynul příjemně, a to i přes občasné brzké vstávání a pobíhání po zahradě v dešti, který k Švédsku prostě patří. Stali jsme se součástí jejich rodiny. Fascinující harmonie byla znát i na domácích zvířatech, která si tu žila nad poměry i s ohledem na přísné normy ekozemědělství. Švédové mají obecnou zálibu ve všem švédském, tradičním, prastarém. To platí nejen o dovolené, na kterou si brávají všechny své gastronomické finesy, aby se v zahraničí cítili jako doma, ale i o domácích zvířatech. Chovají je i přesto, že nemají takovou výnosnost jako ta konvenční. Dávají jim však pocit sounáležitosti s tradicemi a přírodou. Malin a Fredrik měli na zahradě stádečko dvanácti prasátek Linderöd, kterých je údajně v celém Švédsku ne více než dvě stě. Jejich zahrada volně navazovala na ptačí rezervaci na jezeře Täkern, kolem kterého se pásly krávy s neméně podivným jménem Fjällnära fjällkor. Většinou se chovají na chladném švédském severu.

Nejvíce nás však fascinoval samoobslužný zahradní obchůdek. Jeho fungování bylo jednoduché a odráželo skandinávskou poctivost. Zákazníci si sami navážili zeleninu, přidali vajíčka či něco lesních plodů a do hrníčku vložili odpovídající peněžní částku. Vše bez problémů a potřeby sebemenší kontroly.

Na fesťák do šapitó

Po týdnu jsme se však museli rozloučit a namířili si to zpátky na jih k moři. Tentokráte nás přijali do své malé komunity souvěrci kolem umělce a novodobého šamana Kailashe Kokopelliho. Náš život dostal zase na chvíli pravidelný řád. Podíleli jsme se na přípravách festivalu spirituální hudby a zdravého života Hamsa Party. To vše v duchu pospolitosti, která čerpala částečně z hnutí Hare Krišna, částečně odkazovala k životnímu stylu hippies. Na něco takového však musí být člověk připravený, aby dokázal strávit přemíru pospolitosti a lásky a dokázal se dostatečně sžít s komunitou. Přesto měl tento zážitek něco do sebe.

Práci na přípravách festivalu jsme věnovali celé dlouhé dny bez ohledu na pravidla WWOOF. Díky tomu, že jsme vše dělali ve skupinách, čas utíkal rychle a jindy úmorná práce získávala na jedinečnosti. Člověk se až divil, jaké lidi touha po společném zážitku svedla dohromady. Úspěšný IT manažer vedle řidiče kamionu, instalatér spolu s dánským podnikatelem, kluk, kterého problémy s dluhy vyhnaly pod stan, švýcarský kuchař s rumunským rodokmenem, peruánská mamita se zálibou v pletení pestrobarevných indiánských oděvů. Každé ráno jsme se scházeli na poradě ve stanovém chrámu, po očistě indiánským dýmem a rituálním objímání jsme se vrhali do příprav. To znamenalo postavit cirkusové šapitó, vybudovat recyklační centrum, namalovat orientační ukazatele a poutače, dopravit zásoby potravin po nesjízdné lesní pěšině, uvařit, naporcovat a zabalit domácí čokoládu a přitom nezapomínat na obživu. Opět jsme se vrátili k prosté stravě založené na obilninách a zelenině. K tomu však přibyla modlitba, chtělo by se říci ve stylu rapového „freestajlu“, kdy jeden z nás, poctěný slovem, odříkal v napojení na univerzum své poděkování. Samotný festival pak znamenal vyvrcholení v totálním prolnutí realizačního týmu s návštěvníky.

Do Kretsloppshuset za soběstačností

WWOOF je ve Švédsku v poslední době nesmírně populární. Svědčí o tom reportáže v denících, ale i v televizi. Shodou náhod jsme na závěr své cesty zavítali na farmu, která si tuto pozornost opravdu zasloužila. Dva vysokoškolští profesoři chovají koně, nabízejí ubytování, jezdecké kurzy a vyjížďky po okolí. Co je však zajímavější, oba patří ke známým osobnostem švédského environmentálního hnutí. Jan-Erik je průkopníkem získávání energie z biomasy v Evropě, Catharina zase uznávaná socioložka a mimo jiné se zabývá zemědělskými stavbami a jejich interakcí s venkovskou krajinou. Podle vyprávění prošla tvrdou školou, kdy se musela vypořádat s převažující mužskou společností na technické fakultě. V sedmdesátých letech ještě ani Švédsko nebylo příliš daleko na cestě k genderové korektnosti. Na nějaký čas jsme se stali dobrovolnou obětí dvou lidí, kteří měli možná díky své pedagogické praxi chuť předávat své znalosti a zkušenosti. Každý den pro nás byl přichystaný nějaký workshop, jako třeba preventivní opalování kůlů, které měly tvořit páteřní část budoucí koňské ohrady, což mělo zamezit šíření bakterií a mikrobů.

Měli jsme štěstí i na jednoho z koordinátorů švédského WWOOF, Jandiho Hallina. Mladý nadšenec s širokým úsměvem přijel na setkání ve starém oprýskaném Volvu (asi jako většina švédské mládeže ze středních vrstev). K práci ve WWOOF, kde působí od roku 2000, ho přivedla zkušenost s pobyty na farmách ve Francii a Portugalsku. Většinu farmářů zná osobně. Sám žije v malém společenství lidí, kteří renovují starou usedlost s doškovou střechou, v níž také bydlí. Jandi se angažuje také v mnoha dalších aktivitách. Namátkou jmenujme hnutí Mykorrhiza napojené na mezinárodní Reclaim the Fields, které se zabývá otázkou práv rolníků a jejich nároků na obdělávanou půdu, guerilla gardening či jeho aktivní vystupování proti komerčním těžařům dřeva a výpomoc s provozem tzv. školy soběstačnosti.

Jde o netradiční projekt. Škola Kretsloppshuset leží ve vnitrozemí v městě Sunne a od svého počátku v roce 2003 se komplex jejích budov neustále rozrůstá, především díky grantům EU a švédské vlády. V areálu najdeme učebnu s knihovnou ekologické a ekozemědělské literatury a ubytovnu pro posluchače. Recyklační systém biologického odpadu umožňuje celoročně vytápět školu a přiléhající skleník. Škola udržuje polnosti a zaměřuje se na drobný chov drůbeže. Posluchači zde tráví obvykle osm měsíců, v průběhu kterých se učí, jak žít šetrně a v souladu s přírodou. To může znamenat praktické dovednosti v zemědělství, ale i péči o les či vaření nebo nauku o léčivých bylinkách. Na škole vyučují lidé z praxe i uznávání akademici. Jedním z nich je profesor Pontus, který přednáší environmentalistiku a tzv. ekosofii. Profesorův otisk je patrný v environmentální komunitě po celém Švédsku. Jednu jeho studentku jsme potkali nějakých dvě stě kilometrů severně od Sunne. Zrovna se v rámci kurzů „večerní univerzity“ připravovala na společnou cestu na Sibiř ke kořenům prastarých národů z Tuvy.

Wwooferem snadno a všude

Cesta do Švédska nám poskytla spoustu inspirace a nového poznání, které nelze jednoduše vměstnat do jednoho článku. Určitě ale stojí za to vyrazit na některou z farem zapojených do systému WWOOF a vyzkoušet si třeba, že zelenina utržená vlastníma rukama může chutnat i jinak než ta v naší ledničce. A pokud se vám nechce zrovna do Švédska a nemáte přátele na venkově, můžete se obrátit na českou sekci WWOOF (www.wwoof.cz).