Hitem poslední mediální sezony se nepochybně stalo slovo Facebook. Ani my v redakci jsme nezůstali pozadu a za uplynulých deset měsíců se k facebookovému profilu Sedmé generace přihlásilo 582 fanynek a fanoušků. Řada z vás také jistě slyšela o MySpace, Twitteru, Orkutu, Badoo, Bebo nebo domácích Spolužáci, Líbímseti či Lidé.cz. Co vlastně od takzvaných sociálních sítí či komunitních serverů ne/můžeme očekávat?
V předchozích dílech Kurzu mediální sebeobrany jsme se nejednou dozvěděli (viz například 7.G 5/2006), že žijeme ve věku digitálních médií. Moderní mytologie praví, že na rozdíl od médií primárních (písmo), sekundárních (telegraf) a terciálních (televize) nabízejí tato nová, síťová média řadu výhod: snadno překonávají zeměpisná i časová pásma, umožňují aktivní zapojení, zrovnoprávňují účastníky komunikace, jsou šité na míru každého z nás a zbavují závislosti na několika oficiálních informačních zdrojích. A na webu druhé (2.0) či třetí (3.0) generace se právě tyto přednosti zhutňují.
Zmiňovaný Facebook tak slouží jako nástěnka, kalendář, seznamka, fotoalbum, diskusní fórum nebo zpravodajský portál v jednom. Ale to už mnozí z vás dobře znají — během loňského roku totiž vyšplhal počet jeho tuzemských uživatelů ze sto padesáti tisíc na více než dva miliony. I při odečtu různých účelových identit je toto číslo mimořádné a v návštěvnosti tak mohou Facebooku konkurovat už jen zavedené značky jako Seznam nebo Centrum.
A nejsme v tom zdaleka sami — celosvětově si dosud facebookový profil vytvořilo přes 400 milionů uživatelů (pro srovnání: na internet má v současnosti přístup cca 1,7 miliardy lidí). Průměrný uživatel Facebooku stráví na serveru hodinu denně, má 130 „přátel“, je členem třinácti různých skupin a napíše pětadvacet komentářů měsíčně. On-line sociální média tak údajně odsunula porno
z čela žebříčku nejčastějších webových aktivit.
Facebook a rizika informačního exhibicionismu
Jak už to tak ale s každou novou mediální technologií bývá, na komunitních serverech se zároveň koncentruje řada rizikových trendů — od zahlcení informacemi přes zneužívání osobních údajů, komercionalizaci, získání závislosti až po sociální vylučování těch off-line. Což se ale v mnohém týká internetu obecně. Všimněme si stručně alespoň několika z nich.
Jedním z rizik je takzvaný sociální hacking neboli nabourávání se do cizích osobních profilů či účtů. Například zodpovězením kontrolní otázky při zapomenutí vašeho přihlašovacího hesla tím, že člověk o vás na síti posbírá volně dostupné informace a pak se do odpovědi trefí. Podle loňského šetření společnosti Trend Micro sociálně „hákuje“ 40 % teenagerů, 30 % z nich pak s cílem vydělat peníze.
Foto: PxHere.com.
S invazí do soukromí souvisí i případy kyberšikany či kyberstalkingu. Internetová šikana spočívá mimo jiné v zavěšování zesměšňujících či urážlivých videí nebo fotografií, viz neblahý případ sebevraždy před třídou ponížené gdaňské školačky Anny Halmanové. Facebook v minulých letech podnítil „exhibicionistickou revoluci“ a kvůli spoustě dobrovolně poskytovaných informací se zejména mladiství uživatelé vystavují riziku, že je začne někdo obtěžovat či pronásledovat (stalking) v reálném životě. Známé jsou také tragické případy znásilnění a zabití ženy vylákané přes Facebook na schůzku nebo vražda ženy manželem, který zjistil, že si na svém facebookovém profilu změnila status na „svobodná“.
Je tam vlastně někdo?
Sociální sítě, zejména ty makro-komunitní jako Facebook, také přinášejí méně drastická nebezpečí. Kupříkladu i tak banální, jako je nenaplnění původních očekávání. Zejména kulturní projekty nebo neziskové organizace se často musejí vyrovnávat s realitou, že navzdory slušnému počtu přihlášených „přátel“, „fanoušků“ či „členů“ jim pšenka až tak nekvete: na jejich akce reálně nikdo nepřijde, počet podpisů pod peticemi moc nepřibývá a komentáře jsou mnohdy okrajové a kusé. Což souvisí jak s informační přesyceností „síťanů“, na nichž se denně valí desítky novinek a událostí, tak s určitou fiktivností daných skupin.
Na rozdíl od mikro-serverů, sdružujících třeba fanoušky Dračího doupěte nebo nějakého hudebního stylu, jsou facebookové skupiny příliš roztříštěné, povrchní a — ehm — virtuální. Není divu, že řada lidí stále preferuje diskusní kluby typu Nyx.cz, vytváří vlastní sítě na Ning.com nebo jednoduše zůstává na vlastních webových stránkách. Někteří ale doufají, že na facebookovou palubu se postupně nalodí starší ročníky, kterým tolik nepůjde o zábavu.
Jak se vlastně zdejší ekologické a lidskoprávní iniciativy zasíťovaly? K českým pobočkám Amnesty International a Greenpeace se zatím na Facebooku přihlásilo přes dva tisíce sympatizantů, podobně si vede i pražský Auto*Mat. Hnutí DUHA nebo Nesehnutí registrují více než šest, respektive pět set příznivců, Arnika nebo Ekologický institut Veronica kolem tří stovek, a tak dále. Nejúspěšnější je v této oblasti iniciativa proti tunelování zdejších lesů s více než 5900 podpůrci. Pro srovnání: Kofola jich má 180 tisíc, Daniel Landa šestkrát méně.
Najdeme si vás
Z kritického politicko-ekonomického pohledu je na sociálních sítích zajímavé to, čemu se říká crowdsourcing neboli „vytěžování zástupů“ — on-line sociální sítě v podstatě žijí z toho, že nechávají lidi dělat zdarma dříve placenou nemateriální práci. Lidé tak plní weby, přičemž za možnost participovat na interakci se svojí sociální sítí vlastně prodávají sebe i se svými obsahy provozovateli serveru. I když řada sociálních sítí stále hledá fungující ekonomický model, čile na nich vznikají nové reklamní formáty. Tradiční bannery nahrazuje takzvaná engagement (zapojující) reklama, například ve formě anketních otázek, pozvání na určitou událost, tipu na dárek nebo videoreklam následně komentovaných uživateli. Již tak nejasná hranice mezi zprávou a reklamou se tím ještě více rozmazává.
Frekventovanou kratochvílí je zakládání podvodných skupin, na které se v extrémních případech nachytají stovky tisíc lidí (například skupině „SMS zdarma přímo z Facebooku“ naletělo 200 tisíc uživatelů) a vystaví se tak spamu, virům, zveřejnění osobních dat či sociálnímu inženýrství různých firem.
Jak tvrdí jedno podmanivé video na — jak jinak — YouTube: Už zprávy nehledáme, zprávy si nacházejí nás. Stejně tak nebudeme hledat zboží a služby — najdou si nás skrze sociální média. A výrobci bio, fair trade nebo z FSC dřeva jistě nechtějí zůstat pozadu. Protože jednou tam budeme viset všichni.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář