Hlíza na brněnských ryncích

Je libo frgále z Řečkovic, krůtičku z Židlochovic, smetanu z Hustopečí nebo višně z Višňové? Není problém. Doba, kdy byl čerstvý a voňavý koláč jen od babičky a česnek z Číny hrozil, že se stane fixní připomínkou naší akceptace čehokoliv, je tatam.

Máš ji rád autentickou, špinavou a s vůní rosy? Já taky. A míst, kde si dnes v Brně můžeme koupit čerstvou zeleninu, kvalitní maso od farmáře, mléko od opravdové krávy nebo vejce, na nichž seděly alespoň relativně šťastné slepice, přibývá.

Možnosti tu zkrátka jsou. Ať už v podobě intimních, rustikálně zařízených obchůdků, odběru potravinových bedýnek od zemědělce nebo farmářských trhů pod otevřeným nebem.

Právě třetí možnost, nabízející autenticitu, krajovost a jídlo s příběhem, se v poslední době stala fenoménem. Jako správný městský tvor vyznávající post-materiální hodnoty, hostětínský mošt, vzpomínky na babičku a psychedelický šedesátkový zvuk v uších, jsem se proto vydal do chřtánu městské džungle, abych objevil něco, po čem už jsem dlouho toužil.

Směr Tuřany

Při snaze zmapovat brněnské farmářské trhy jsem s pomocí Googlu narazil na zajímavou informaci: „V Komárově budou farmářské trhy každý den!“ hlásí server vitalia.cz, zveřejňující kalendářní přehled farmářských trhů v celé republice. Farmářský trh na komárovské tržnici VOVO se má konat každý den od 6 do 18 hodin — jde prý o první farmářský trh v Brně, který se koná s železnou pravidelností a dlouhou otevírací dobou vychází vstříc pracujícím.

S vyrovnaností vlastní pravidelnému návštěvníku enviro-hipsterské kavárny Tři ocásci jsem proto nikam nespěchal a po poledni se rozhodl zabít dvě mouchy jednou ranou. V zájmu rozšíření svých obzorů jsem si v oné kavárně vypůjčil kolo v rámci „mezi-kavární výpůjčky kol“, zapnul jsem flanelovou košili, posadil se na červenou skládačku a vyrazil přes hlavní nádraží, Myší díru, vietnamské stánky u Vaňkovky, semafory a půlmetrové patníky chodníků v ulicích sousedících s výpadovkou na Bratislavu až ke zmíněným trhům.

Po tlačenici v urputném pátečním provozu jsem dojel k Tescu a dál k Tržnici VOVO. Zamčená vrata a opuštěné stánky ale dávaly tušit, že trh už skončil, nebo tu vůbec nebyl. Inu, napoprvé to nevyšlo.

A přece existují

Těžko říct, jestli farmáře odradil řev automobilů, neochota Brňanů dojíždět do místa natolik míjejícího se představě o „trzích na rynku“, nebo jsem jen k výpadovce přijel ve špatnou dobu. (Později jsem se dozvěděl, že trhy mají pro nedostatek prodejců otevřeno jen dopoledne.) Důležité je, že nabídka farmářských trhů v Brně je reálná a navíc poměrně široká. První akce s označením „farmářský trh“ se tu konala v roce 2010 a už další rok trhů rychle přibylo. V roce 2012 jich fungovalo dvanáct a v posledních dvou letech se jejich počet pohybuje kolem desítky. V celém Česku se přitom podle serveru vitalia.cz ročně v různých intervalech koná asi 160 takových akcí.

Farmářský trh na ulici Husitská v Králově Poli. 

V Brně na ně letos narazíme v Králově Poli, Bystrci, Židenicích, Líšni, Medlánkách, Starém Lískovci, Slatině, na Kotlářské nebo na Římském náměstí. Často se konají téměř celoročně, od března do prosince, zpravidla jednou měsíčně, leckdy i častěji. Konkrétní termíny (většinou soboty) a často i nabízený sortiment najdete na internetových stránkách jednotlivých městských částí. V nabídce dominují převážně lokální, „nestandardizovaná“ zelenina a ovoce, v závěsu potom mléčné výrobky a maso. Třeba v Židenicích koupíte „mléčné výrobky z mléka od krav pasoucích se na pastvinách v prostředí Českomoravské vrchoviny“ nebo králičí maso z tradičního chovu — dietní a snadno stravitelné. Maso a uzeniny pocházející z blízkých chovů, které nezatěžují planetu najetými kilometry a krmivy vyrobenými ze sojových bobů rostoucích na holých pláních Amazonie, jsou stále častější součástí farmářských trhů. K dostání bývají ale i čerstvé byliny, pečivo, na Moravě vyrobené těstoviny, domácí hořčice, mošty, burčáky a rybízová vína, výrobky z rakytníku, čerstvé ryby, marmelády a další speciality.

Květiny z Moravy

Při svém druhém farmářském výjezdu, tentokrát na ulici Husitskou v Králově Poli, jsem narazil také na květiny. Devatenáct z dvaceti v Česku prodaných řezaných kytek importujeme, většinou ze vzdálených exotických zemí jako Zimbabwe, Keňa či Ekvádor. Pan Čada z Želešic si však z této konkurence hlavu nedělá, ač zlikvidovala většinu jeho kolegů pěstitelů. Jeho stánek, oplývající kromě baldachýnu mečíků ještě domácím česnekem a oharky (pro čtenáře z Čech: okurkami), mě zaujal na první pohled.

Postarší pěstitel mečíky pěstuje již čtyřicet let, účastní se pravidelných konferencí pěstitelů i soutěží, z nichž si často vozí různá ocenění. A aby ne, krásných mečíků, které tu prodává v ceně od pěti do dvaceti pěti korun, prý pěstuje neuvěřitelných 10 tisíc druhů.

Pan Čada s úsměvem na tváři dělá to, co ho viditelně baví, i když sil už ubývá a podle vlastních slov by potřeboval pomocníky. Rád si o všem popovídá a pro náš časopis se bez okolků nechá vyfotografovat. Za zajištění publicity si při odchodu odnáším i celý pugét květin.

Paní u protějšího stánku je od pohledu mladší, avšak viditelně zkušená. Prodává tu hlavně místní ovoce — švestky, hrušky, jablka, ale také zeleninu nebo mák. Jak jsem se dozvěděl, vše pochází z Vyškova, kde má rodina velké sady, na nichž pěstují doslova „všechno, na co si vzpomeneme“. Zdejší každodenní provoz stánku dříve zajišťovala její maminka, která je bohužel po mrtvici, a tak se o něj stará celá rodina. Práce v zemědělství je podle jejích slov těžká a příliš času „pro sebe“ prý nezbývá, na druhou stranu lidé „díky bohu“ začali jejich dřinu v poslední době konečně oceňovat.

Jak? Zákazníci často vyzdvihují chuťový rozdíl jejich ovoce oproti tomu ze super- a hypermarketů, respektive to, že jablka nejsou máčená v různých roztocích či navoskovaná. Zboží přitom nemusí být nutně dražší než z marketů, jelikož místní zemědělci obejdou spoustu prostředníků. Paní u stánku konstatuje: „No, když mají ty brambory v akci, stojí třeba 9 korun a u nás je máme za 12, ale zas vidíte, že tady nejsou žádné zmetky.“ Zelenina na farmářských trzích obecně může být i levnější a v zásadě kvalitnější než z obchodních řetězců. Na mléčné výrobky jsem ale narazil spíše ve vyšších cenových hladinách, od několika desítek korun za 100 gramů kvalitního farmářského sýra.

Proč to vlastně děláme?

Motivace farmářů obejít zbytečné prostředníky a vyhnout se cenovým i dalším tlakům obchodních řetězců je jasná. Řetězce nezřídka mění výkupní ceny ze dne na den, nutí zemědělce k slevovým akcím nebo zpětnému odběru neprodaného — prošlého zboží. Co ale k návštěvě farmářských trhů motivuje nás, spotřebitele?

Podle nedávného průzkumu, kterého se účastnilo 444 registrovaných uživatelů lokálně-nákupního portálu nalok.cz, je hlavní uváděnou motivací (78 % respondentů), světe, div se, snaha podpořit české farmáře. Jen o dvě procenta méně dotázaných uvádí, že jídlo z farmářských trhů je kvalitnější, zdravější a chutnější; 64 % dotázaných pak chce nakupováním na farmářských trzích podpořit lokální ekonomiky. Důležitou roli také pro část návštěvníků hraje atmosféra trhů.

Den po trzích na Husitské jsem si zajel na nedělní farmářské trhy k hotelu Santon u Brněnské přehrady v Brně-Bystrci a položil návštěvníkům podobné otázky. Prostředí přehrady zaplněné nejrůznějšími stánky a atrakcemi místy působí bizarně, farmářské trhy však vypadaly uměřeně. K dostání byly například čerstvé ryby, sýry nebo zmíněné domácí hořčice. A k sladkému burčáku vyhrávala cimbálka.

Oslovil jsem na trhu několik partiček nakupujících. Povětšinou bodré Brňany a Brňanky, co mají pod čepicí, a proto chodí sem. Z jejich odpovědí vyplynulo, že vítají trhy už proto, že se staly příjemnou součástí jejich pravidelné nedělní procházky. Řada z nich oceňuje, že tady narazí na čerstvé produkty, které se prý jinde nedají koupit. Třeba domácí hořčice, české těstoviny nebo výrobky pro děti bez umělých sladidel a barviv. Stává se též, že někteří si sem chodí na svoji oblíbenou lahůdku, například lokální uzeninu, pravidelně. O původu zdejšího masa se však strhla diskuze. Není náhodou z velkochovu? (Podařilo se mi zjistit, že tak trošku větší chov to je, ale alespoň „z blízka“.)

Vysoký usměvavý domorodec ve středních letech nakonec uvedl další důvod: že z Bystrce je to do Tesca daleko, a proto když započítá cenu jízdenky, vyplatí se mu spíše nakupovat kvalitní zboží zde, když tím navíc podpoří i malé zemědělce.

Na farmářských trzích se také čím dál tím častěji prodávají produkty s označením BIO, a to i přes to, že nad nimi někteří zemědělci ohrnují nos. Podíl biopotravin nakupovaných přímo od farmářů se loni zvýšil na téměř šest procent z celkového objemu prodaných biopotravin u nás a téměř na 10 % z biopotravin vyrobených v ČR. Dodejme, že v režimu ekologického zemědělství u nás loni hospodařilo 4060 farmářů na téměř 12 % celkové výměry zemědělské půdy a počet tuzemských výrobců biopotravin se vyšplhal na 500.

Tradice na Zelňáku, vlastně na Moraváku…

Zeleninové trhy se v Brně tradičně konají na Zelném trhu, nesmíme si však myslet, že by v tomto případě šlo o trhy farmářské. Pro městskou část Brno-střed totiž podle tržního řádu platí, že „na farmářských trzích budou prodávány regionální a tuzemské potraviny“. Což v případě Zelného trhu vždy neplatí, nemalá část zboží pochází ze zahraničí.

„Zeleninový rynek“ se nicméně kvůli rekonstrukci náměstí s kašnou Parnas momentálně přesunul na Moravské náměstí a setrvá tam údajně až do půlky května. Z úst prodejců „na Moraváku“ slyším stížnosti, zejména na malý počet parkovacích míst a nutnost nosit bedny se zeleninou daleko. Obávaný odliv zákazníků však nezaznamenali. „Myslela jsem si, že zde nebude skoro žádný prodej, ale hluboce jsem se mýlila. Lidé se sem naučili chodit, protože čerstvá zelenina je čerstvá zelenina,“ komentuje situaci temperamentní, mírně rozčepýřená prodejkyně. Chodí sem prý více lidí, kteří bydlí v okolí a na Zelný trh předtím nechodili. Prodejcům zde sice chybí větší zázemí, na druhou stranu si ale prostředí parku vychvalují, třeba pro větší klid. Mnohým se navíc ze zdejšího prostoru vůbec nechce a kolují mezi nimi zvěsti, že zde trh zůstane i po otevření nového tržiště na Zelném trhu.

Na to se totiž ne všichni těší. Nový plán náměstí prý počítá s napevno instalovanými stánky, které ale podle jednoho letitého prodejce domácích cuket a dýní nebudou dobře dimenzovány pro potřeby trhovců. Na otázku, jak konkrétně budou vypadat, však jen pokrčí rameny.

Zastupitelka městské části Brno-střed Jasna Flamiková ze Strany zelených je o něco informovanější. Na Zelném trhu prý měla vzniknout krytá tržnice se zázemím pro stánkaře, počítající s možností prodávat zde například maso a uschovávat stánky. Přesná podoba je však zatím mlhavá, stejně jako diskutovaná možnost ponechat část prostoru na Moravském náměstí i v budoucnu farmářům. To vše se podle Flamikové „přetřásá“ a záleží na novém vedení radnice, s jakou politikou vůči trhům přijde.

Bývalý trh na Zelném náměstí, foto: Daniel Baránek, Wikimedia Commons. 

Podle posledních informací radnice Brno-střed vyroste u Zelného trhu v bývalém Domu potravin krytá městská tržnice o rozloze 1500 m². Na prodej zde budou především regionální produkty, například maso, sýry, víno nebo ryby, přičemž by mělo jít nikoli o konkurenci, ale o doplnění venkovního prodeje.

Opravdu z blízka?

Při své cestě po brněnských farmářských trzích jsem si všiml zajímavé skutečnosti. Ačkoliv by prodejci měli být zároveň i pěstiteli, což prokazují mimo jiné vlastnictvím zemědělské půdy, u některých z nich lze o tom úspěšně pochybovat. Ať již proto, že vypadali příliš exoticky, nebo protože nabízeli příliš pravidelnou a čistou zeleninu. Dle statného staršího prodejce se prý pravidla příliš nekontrolují, a tak toho někteří zneužívají. Každý den tady také farmář být nemůže, někdy totiž musí pěstovat, dodává. A tak mezi autentické farmářské stánky patří spíše ty, kde toho najdete méně než více. Třeba jako v případě stařenky ve vyšívaném šátku, prodávající na malém stolku jen jablíčka, petržel a dva druhy fazolek.

Podle ministerstva zemědělství ale kontroly chodí intenzivně a jen v loňském roce zkontrolovaly celkem 1582 stánků na 475 tržnicích. Každý sedmý prodejce přitom v něčem hřešil. Při kontrolách odhalili například „farmářská“ vajíčka z Polska, „domácí“ víno z Rakouska a časté bylo špatné skladování, chlazení nebo značení. I tak šlo ale většinou spíš o drobnosti. Přesto stále platí, že nepoctivce nejlépe poznáme podle rukou. Ty musí být u pravého zemědělce od hlíny a od práce.

Autor studuje na Katedře environmentálních studií FSS MU. Další 7.G reportáže najdete tady. 

Článek vznikl za finanční podpory Statutárního města Brna.