Jak funguje REACH?

REACH je zkratka složená z prvních písmen klíčových slov obsahu evropské směrnice o registraci, evaluaci a autorizaci chemických látek. Týká se všech, které se vyrábí nebo dovážejí do Evropské unie v množství větším než jedna tuna ročně. Výrobci a dovozci musí postupně do stanovených termínů ohlásit (registrace) řadu vlastností těchto chemikálií. Nebezpečné látky pak podstoupí podrobnější zhodnocení možných rizik pro zdraví lidí a životního prostředí (evaluace). Nejnebezpečnější chemikálie čeká proces autorizace, který prozkoumá, jestli za ně existuje bezpečnější náhrada a zda jejich použití omezit, nebo přímo zakázat.

Po dlouhých letech politických bojů a projednávání začal REACH platit od června 2007. Jde o kompromis mezi zájmy vlivných průmyslových odvětví a požadavky na ochranu zdraví a životního prostředí. Snaží se alespoň v určitých aspektech zlepšit ochranu zdraví i přírody a současně povzbudit průmysl k inovacím, tedy náhradě nejnebezpečnějších chemikálií.

Černá listina

Pro spotřebitele je v tuto chvíli patrně nejdůležitější a nejzajímavější ta část REACH, která se týká seznamu látek, jež tzv. vzbuzují mimořádné obavy (substances of very high concern). Členské státy EU mají totiž možnost navrhnout Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) takové chemikálie, které splňují určitá kritéria nebezpečnosti. Pokud se na návrhu shodnou, sloučeniny pak projdou už zmíněným procesem autorizace. Zatím proběhla dvě kola nominací. České ministerstvo životního prostředí (tehdy vedené Martinem Bursíkem) však ani jednou nevyužilo možnosti a nenavrhlo žádnou nebezpečnou látku, kterou by bylo potřebné přidat na seznam.

Některé evropské státy se však zachovaly odpovědněji, a tak ECHA mohla v říjnu 2008 zveřejnit první verzi „černé listiny“, jež obsahovala patnáct chemikálií. Letos v lednu pak přibylo dalších čtrnáct látek — ať už rakovinotvorných, mutagenních (způsobujících poškození DNA v buňkách), toxických, reprotoxických (narušujících rozmnožování), perzistentních (přetrvávajících dlouho v životním prostředí) nebo bioakumulativních (hromadících se v živých tkáních).

Tím, že se některé nebezpečné chemikálie ocitly na „černé listině“, vznikla jejich výrobcům a dovozcům povinnost poskytovat informace o těchto látkách odběratelům. Spotřebitelé zároveň získali možnost se přímo prodejců dotazovat, zda ten který konkrétní výrobek neobsahuje některou ze zmíněných 29 nebezpečných látek. Prodejci pak mají 45 dnů na to, aby svým zákazníkům odpověděli.

Zda to v praxi skutečně funguje, loni zjišťovaly nevládní organizace hned v několika evropských zemích. U nás se úkolu ujaly Děti Země, které několika desítkám významných prodejců rozeslaly dotazy ohledně obsahu látek z „černé listiny“ v prodávaném zboží. Z průzkumu nejlépe vyšla firma IKEA, která systematicky a dobrovolně vyřazuje ze svého repertoáru některé nebezpečné látky. Naopak obchodní řetězce Hornbach, Asko nábytek, Koberce Trend, Svět koberců, Kik textil a Non-Food, Rossmann a Schlecker vůbec neodpověděly, byť je to jejich povinnost. Mnoho velkých obchodních řetězců sice formální odpověď poslalo, ale neodpovědělo na položenou otázku — například TESCO, Electroworld, Billa, Lidl nebo Norma. Další firmy zase odepsaly, že zboží obsahující nebezpečné chemikálie z „černé listiny“ neprodávají, ale záhy se ukázalo, že buď netuší, co prodávají, nebo to vědí, ale záměrně své zákazníky obelhávají (Globus, OBI, Baumax).

Laboratorní analýzy totiž odhalily, že zboží zakoupené v prodejnách TESCO, OBI, Baumax a Svět koberců obsahovalo reprotoxické ftaláty. Jednalo se o podlahové krytiny z PVC, ubrusovinu, plastovou hračku pro psy a obal sprchového závěsu. Vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní bromovaný zpomalovač hoření (hexabromocyklododekan) pak laboratorní testy prokázaly v zateplovacím polystyrenu, který nabízely řetězce Baumax a OBI, a v polystyrenové stropnici prodávané Globusem.

Nevládní iniciativa SIN List

Dvacet devět položek „černé listiny“ je jen malým zlomkem stovek nebezpečných chemikálii, které se běžně vyrábějí a používají, a to i ve velkých objemech. A protože členské země EU prokázaly značnou míru liknavosti, rozhodl se Mezinárodní sekretariát pro chemické látky (ChemSec) vytvořit vlastní návrh. O spolupráci požádal řadu odborníků a představitelů ekologických, spotřebitelských a zdravotnických organizaci. Databázi nazvanou SIN List (Substitute it Now) poprvé představil v září 2008, aktualizovaná verze pak pochází z loňského října. Seznam nyní zahrnuje 356 nebezpečných chemických látek, které by měly být co nejdříve podrobeny autorizaci a nahrazeny bezpečnějšími alternativami.

Význam iniciativy SIN List potvrzuje i Evropská asociace chemického průmyslu (CEFIC), která uvedla, že zveřejnění databáze se může podstatně dotknout i prodejů v chemické branži. SIN List se setkal se zájmem významných firem, jako je obchodní řetězec Carrefour, výrobce elektroniky Sony Ericsson nebo stavební firma Skanska. Některé společnosti už začaly dobrovolně prověřovat svá portfolia kvůli obsahu látek zařazených na SIN List a kvůli možnosti jejich náhrady látkami bezpečnějšími.

Vliv SIN Listu už přesáhl hranice Evropské unie, protože databáze a metodika její přípravy byly přeloženy do řady jazyků, včetně japonštiny a korejštiny. O SIN Listu debatovali i účastníci několika konferencí v USA, kde právě probíhá politická i odborná diskuse o tom, jak reformovat tamní regulaci chemických látek pocházející z poloviny 70. let minulého století.

Sedm prioritních látek

Z „černé listiny“ zatím ECHA vybrala prvních sedm prioritních látek, které navrhla do procesu autorizace:

— hexabromocyklododekan (HBCD či HBCDD) — vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní látka používaná převážně jako zpomalovač hoření v plastech, zejména v polystyrenu v elektrotechnickém a stavebním průmyslu.

— diethylhexylftalát (DEHP), dibutylftalát (DBP) a benzylbutylftalát (BBP) — reprotoxické estery kyseliny ftalové, které se používají převážně jako změkčovadla pro výrobky z PVC (například podlahové krytiny, obalové fólie, plastové tapety nebo ubrusy, interiéry automobilů, zdravotní nebo sexuální pomůcky), v kosmetice, v barvivech a tak dále. DEHP je už nyní v Evropské unii zakázán
v kosmetice a v některých hračkách pro děti.

— syntetické xylenové pižmo — velmi perzistentní a velmi bioakumulativní aromatická látka využívaná zejména v kosmetice (například parfémy a šampony), ale také v textilních změkčovadlech, čisticích prostředcích nebo osvěžovačích vzduchu.

— chlorované parafíny s krátkým řetězcem (SCCP) — perzistentní, bioakumulatvní a toxické látky využívané jako chladicí a mazací kapaliny, zpomalovače hoření v pryži, v barvivech, nátěrových hmotách, těsnicích materiálech nebo při zpracování kůže.

— diaminodifenyletan (DMA) — rakovinotvorná látka používaná převážně jako meziprodukt pro výrobu dalších chemických látek (zejména produkce polyuretanových plastů), ale také přímo jako tvrdidlo epoxidových pryskyřic nebo adheziv.

Nyní vznikají podrobné podklady o zdravotních a ekologických rizicích každé z látek. Následně ECHA prověří možnost jejich bezpečnější náhrady a porovná škody s pozitivy, které by přineslo zachování stávajícího stavu, částečná regulace nebo úplný zákaz výroby a dovozu do Evropské unie.

Je pravděpodobné, že přinejmenším v případě ftalátů a HBCD budou jednání o autorizaci velmi tvrdá. Mimo jiné i proto, že si průmysl, zdravotníci i ekologové uvědomují, že u prvních hodnocených látek bude nastavena autorizační laťka i pro mnoho dalších chemikálií do budoucna. Podle dostupných informací můžeme očekávat rozhodnutí o prvních látkách zhruba během dvou až tří let.