Jak se daří Fair Trade?

Myšlenka spravedlivého obchodu se zrodila po druhé světové válce, kdy si západní svět začal uvědomovat svou zodpovědnost za stav rozvojových zemí, který byl z velké části dů­sledkem kolonizační politiky tehdejších moc­ností. Na počátku stály církevní charitativní organizace, které začaly vykupovat od místních producentů v Africe, Asii či střední Americe suroviny a rukodělné výrobky za ceny od­povídající skutečným nákladům ve snaze zvýšit jejich životní úroveň nad hranici bídy. Na rozdíl od běžné charitativní pomoci hrají rolníci aktivní úlohu a svou prací přispívají ke zlepšení životních podmínek ve své komunitě či obci.

Intenzivní zájem o tento druh obchodování a sílící volání spotřebitelů po transparentnosti a garanci dodržování principů férového obchodování vedl v roce 1988 k založení první certifikační organizace v Holandsku. Certifikační organizace udílí oprávnění k umístění loga na prodávané zboží, čímž garantuje jeho spravedlivý původ. Základní myšlenkou férového obchodu je záruka minimálních výkupních cen, které jsou smluvně dohodnuty na určitou dobu dopředu, a současně dobrovolné dodržování přijatelných pracovních podmínek. Velký důraz se klade na odstranění nucené dětské práce, zlepšení postavení žen a začlenění tělesně postižených do pracovního procesu. Fair Trade se začal v západním světe pozvolna rozšiřovat, vzrůstalo povědomí o jeho přínosech. S příchodem nového milénia překročil hranice malých charitativních obchůdků a dostal se do nákupních košíků běžných západních domácností. Dneska je v rozvojových zemích do systému přímo za­pojen více než milion farmářů, dalších pěti milionů lidí se Fair Trade dotýká nepřímo. V minulém roce se celosvětově obchodovalo zboží za 1,1 miliardy eur.

Nejen obchod, ale i osvěta

Ve Velké Británii, Francii, Německu a dalších západních zemích můžete zboží s logem Fair Trade koupit v běžných prodejnách potravinových řetězců nebo si dát s klidným svědomím v kavárně šálek „spravedlivé kávy“. V České republice se spotřebitelské zodpovědnosti teprve učíme. Jakkoli ale v tomto ohledu za vyspělejšími zeměmi pokulháváme, konzumnímu životu jsme uvykli vcelku rychle. Přesto právě spotřeba hraje klíčovou roli pro úspěch férového obchodu. Zatímco u produktů ekologického zemědělství může být hlavním motivem ke spotřebě, vedle pozitivního ekologického přesvědčení, vlastní zdraví (tomuto tématu se hojně věnovala minulá Sedmá generace), v případě férového obchodu jde především o uvědomělou spotřebu. Proto má většina zainteresovaných organizací v popisu své činnosti kromě prodeje tohoto zboží také osvětovou činnost. Myšlenky spravedlivého obchodu začala u nás jako první v roce 1994 obhajovat organizace Jeden svět. Opravdovou šanci dostal spravedlivý obchod po našem vstupu do Evropské unie, protože se zjednodušilo obchodování s evropskými dovozci. „Zboží odebíráme především od italské společnosti Commercio Alternativo nebo přes naše dodavatele z Německa a Rakouska. Cílem Fair Trade je také odbourat obchodní mezičlánky a zkrátit distribuční řetězce,“ říká Tomáš Bílý ze Společnosti pro Fair Trade a rozvojové vzdělávání, která provozuje obchůdky NaZemi. Zároveň dodává: „Český trh ještě není dostatečně silný, abychom mohli zboží odebírat přímo od producentů z rozvojových zemí. Přesto si myslím, že jsme od roku 2003, kdy naše společnost vznikla, udělali pro popularizaci Fair Trade v Česku hodně práce.“

Na šíření myšlenek spravedlivého obchodu v Čechách a na Moravě má lví podíl Ekumenická akademie. Ta byla donedávna jediným dovozcem férového zboží u nás. V roce 2005 vzniklo Centrum férového obchodu, které úzce spolupracuje s rakouskou společností Eine Welt Handel (EWH). Nad situací na českém trhu se zamýšlí zakladatel Jiří Sládek: „U nás je zájem především o potraviny, ty tvoří přibližně 80% podíl na tržbách. Například v Rakousku, alespoň co se týče naší partnerské společnosti EWH, je tento poměr opačný ve prospěch rukodělných výrobků.“ Důležitou zprávou je, že toto zboží přestává být zajímavé pouze pro vyhraněnou skupinu lidí kolem charitativních organizací a nadšenců z řad studentů. Krásně to ilustruje historka Jiřího Sládka o provozovateli pražské posilovny, který ji pravidelně zásobuje ledovou kávou, nebo o majiteli sítě nápojových automatů, který při příležitosti vánočních svátků a Velikonoc rozdá svým obchodním partnerům na tisíc dárkových košíků z Fair Trade produkce.

Maloobchodní řetězce — příležitost pro Fair Trade?

Rostoucí poptávka podnítila vznik několika internetových obchodů, toto zboží dnes už běžně nabízejí obchůdky s biopotravinami a zdravou výživou. Po republice vznikají kavárny s nabídkou kávy a jiných produktů spravedlivého obchodu. V letošním roce se do programu zařadilo brněnské maloobchodní sdružení Brněnka. Z velkých prodejců zavedl Fair Trade zboží pouze hypermarketový řetězec Carrefour. Poté, co loni opustil český trh, jeho prodejny převzalo Tesco. Mluvčí společnosti Jana Matoušková uvedla, že by tuto myšlenku také rádi podpořili a zavedli vlastní výrobkovou řadu, jako je tomu u mateřské společnosti ve Velké Británii. „S uvedením počítáme na začátku příštího roku. Základní sortiment bude obsahovat kávu, čaj a čokoládu. Výrobky budou viditelně označené a soustředěné na jednom místě. Navíc bychom rádi na jejich obalu uvedli jeden příběh, který zákazníkům přiblíží filozofii Fair Trade, osud země, ze které zboží pochází, nebo příběh výrobce, který za produkcí konkrétního výrobku stojí.“ Bez ohledu na to, že hypermarketové řetězce mnohdy překračují etické mantinely, může být tento krok pro farmáře z rozvojového Jihu velkou službou. Jana Matoušková si uvědomuje nejen finanční přínosy pro zemědělce, ale i příspěvek k „lepším a stabilnějším pracovním podmínkám a dodržování pracovních standardů Mezinárodní organizace práce“.

Férově ke spotřebitelům

Jakkoli optimistické se může výše uvedené zdát, český trh je například ve srovnání s Rakouskem velmi skromný. Za poslední rok se u nás v rámci spravedlivého obchodu prodalo zboží za přibližně pět milionů korun, na čemž se nezávisle shodli Jiří Sládek s Tomášem Bílým. Naproti tomu rakouští zákazníci utratili za minulý rok řádově 15 milionů eur. A konkurence? Vše se zatím nese v duchu spolupráce. Zasvěcený názor může poskytnout opět Jiří Sládek. „Neřekl bych, že si konkurujeme. Rozhodně ne cenami. Když tak jedině v sortimentu, takže se spíše doplňujeme.“

Čtenář si o významu „spravedlivého zboží“ u nás možná udělá lepší představu, když srovnáme jeho vznikající trh s razantně postupujícím fenoménem biopotravin. Těch se podle údajů společnosti Green marketing v Česku loni prodalo za tři sta milionů korun. Fair Trade s bioprodukcí úzce souvisí, nemůžeme ovšem tyto pojmy zaměňovat. Většina výrobků spravedlivého obchodu totiž nese pečeť kvality ekologického zemědělství. Tím cíleně dochází k podpoře šetrné výroby a ohleduplnému přístupu k životnímu prostředí. Kvalita výrobků je nedílnou součástí strategie Fair Trade. Miroslav Tesař z Centra férového obchodu zmiňuje kladné ohlasy na ručně vyráběný nábytek, a to i přes jeho vyšší cenu. Tomáš Bílý zase ukazuje čokoládu GEPA se zvýšeným obsahem kakaového prášku nebo vyjmenovává kvality kávy typu arabica ve srovnání s konvenční kávou typu robusta. Nakonec vše shrnuje slovy: „Nejde o charitu, výrobky jsou svou kvalitou a biopůvodem férové také ke spotřebitelům.“