Jak se neziskovky dobývají k informacím

23. února 2019 /
foto: Tomáš Rubín pro city-dog.cz.
Začerněné dokumenty, posouvání lhůt na poslední chvíli, vysoké poplatky, nebo i úplné ticho. S tím vším se občas potýkají neziskové organizace při žádání o informace. Ačkoliv se podle nich situace za dvacet let od zavedení infozákonů zlepšila, s problematickým jednáním úřadů a institucí se setkávají stále.

Sedm zástupců českých neziskových organizací zaměřených na environmentální tematiku při své práci s úřady komunikuje běžně, ne vždy se však dočkají odpovědi. Přístup veřejné správy se podle nich sice během let zlepšuje, každá oslovená organizace si ale z mnohaleté praxe odnesla i negativní zážitky.
Ačkoli mají pracovat podle stejného zákona, postup při poskytování informací se podle zástupců neziskovek liší úřad od úřadu. „Stává se, že některé úřady odpoví na vše, a ještě pošlou dodatečné materiály, některé vytrvale mlčí a některé požadují neúměrně vysoké částky — za stejné informace, které by přece měli mít stejně uchované a stejně dostupné,“ uvedl spoluzakladatel organizace Arnika Martin Skalský.

Podobné zkušenosti mají i další neziskovky. Spolek Auto*Mat oslovil desítku městských částí Prahy; zatímco většina úřadů poslala někdy i obsáhlé informace, dvě městské části nereagovaly vůbec, ani když je k odpovědi opakovaně vyzývali.

Výrazný rozdíl vnímají neziskovky i mezi ministerstvy, kraji a obcemi. Žádosti obvykle lépe vyřizují úřady vyšších instancí, zatímco menší obecní úřady častěji nedodržují lhůty nebo neodpoví vůbec. Liší se to však obec od obce.

Nekonečný příběh aneb Průtahy, lhůty a poplatky

Problém, se kterým neziskovky bojují dlouhodobě, je prodlužování lhůt. Úřad může žádost podle zákona č. 106 prodloužit z patnácti o dalších deset dní. Nebo ji může překvalifikovat na zákon č. 123, kde je lhůta pro vyřízení třicet dní. A pak ji zase prodloužit o třicet dní. Místo dvou týdnů se tak žadatel dostane k informaci třeba až za dva měsíce, kdy už může být u citlivých kauz pozdě.

S průtahy mají negativní zkušenosti právníci z organizace Frank Bold. „Vždycky počkají patnáct nebo třicet dnů, až jim uplyne lhůta, a pak pošlou výzvu k doplnění. A pak zase čekají třicet dnů a pošlou druhou výzvu k doplnění. Takto to trvalo třeba tři měsíce a pak nám napsali, že nám vyčíslují náklady vyhledávání,” popsala právnička Frank Bold Laura Haiselová nekonečnou přetahovanou. „Člověk požadavkům nakonec radši vyhoví, než aby se bránil, protože chce informace získat v co nejkratší době,“ dodala.

Je těžké určit, jak moc úřady žádosti o informace zatěžují. Zatímco Nesehnutí ročně osloví jen pár úřadů, Děti Země obvykle pošlou zhruba třicet až čtyřicet žádostí. A nejsou to jen neziskovky, kdo o informace žádá. Například brněnští úředníci vyřizují zhruba deset žádostí týdně.

„Mnoho žádostí lze vyřídit relativně snadno a nejsou časově náročné na zpracování. U některých je naopak obtížnější dodržet patnáctidenní lhůtu,“ uvedl mluvčí brněnského magistrátu Filip Poňuchálek. „Nesmyslné žádosti se samozřejmě také občas objeví, ale nedomníváme se, že by se jednalo o rozšířený nebo systémový problém.“

Příležitostně se zástupci neziskovek setkávají i se situací, kdy úřad žádá za informace poplatek. Nižší částky do pár stovek korun obvykle zaplatí. Výjimečně se však požadavky úřadů šplhají do astronomických výšin. Třeba v případě pražského magistrátu, který poplatek vyčíslil téměř na 500 tisíc.

„Přijde mi absurdní, že pražský magistrát chtěl skoro půl milionu za připomínky ke konceptu územního plánu, které mu poslali lidé,“ uvedl Skalský. Takovou částku nemá žádný spolek možnost zaplatit. Ze strany úřadů tak může jít o poměrně efektivní nástroj, jak žadatele odradit.

Podle sdružení Calla úřady vyžadovaly poplatky zejména v době zavedení zákona. „Pak to úřady přestaly žádat, protože zjistily, že to z jejich strany působí obstrukčně a také s tím mají administrativu,“ řekl předseda sdružení Calla Edvard Sequens. Pomohl i rozvoj technologií. Co se dříve muselo složitě kopírovat, se dnes pošle elektronicky zdarma jako jeden soubor.

Několik příkladů špatné praxe

Negativní zkušenost mají zaměstnanci Frank Bold s ochranou osobních údajů. Když se ptali úřadu na informace, které se týkaly zdrojů společnosti ČEZ, úřad odpověď zaslal nejen neziskovce, ale i energetické společnosti.

„Bylo tam napsané i moje jméno a všechny údaje, kdo žádal, o co žádal, co nám odpověděli. Což asi nějakým způsobem naráží na ochranu osobních údajů,“ uvedla Haiselová. Situaci se snažili řešit, zatím však neúspěšně.

Na bizarní situaci narazila Haiselová i při střetu s obchodním tajemstvím, kvůli kterému jí úřad žádost odmítl poskytnout. Podala proto odvolání a požádala úřad, aby začernil tajné informace a dokument poslal. Zanedlouho jí dorazila požadovaná smlouva — do písmene začerněná úplně celá.

Jakou mají neziskovky možnost podílet se na kontrole veřejné správy, ukazuje případ sdružení Calla. To se pokoušelo upozornit na problém s Vládním výborem pro jadernou energetiku, který žádalo o zápisy z jednání. Po poskytnutí několika zápisů je však výbor přestal pořizovat úplně.

„Už ale nedokázali vysvětlit, jakým způsobem třeba po roce kontrolují plnění úkolů, když nejsou žádné záznamy a zápisy. Takže jsme si s nimi dlouho pinkali různé formulace, zda nejsou nějaké zápisy jinou formou, ale oni řekli, že ne. Když úřad nechce, tak to nefunguje,“ podotkl Sequens.

Jedním z pochybení, které lze přejít pousmáním, je případ Dětí Země. Úřad je žádal o poplatek šest korun za poskytnutí informace. Úřad totiž odmítl použít flash disk kvůli omezení přístupu do počítače. Odmítl i DVD, které si respondent přinesl vlastní, a požadoval zaplatit DVD úřadu. To žadateli přišlo jako absurdní a odmítl to. Poté tím vznikla spousta papírování, za diskusi o nosič se podle Dětí Země ve výsledku utratilo zhruba pět set korun. I do takových drobností mizí veřejné peníze.

Nestrannost, či zaujatost úřadů?

Děti Země upozornily také na možnou diskriminaci konkrétního žadatele. Krajský úřad v Brně jim odmítl vydat informace, ale na stejnou žádost poslanou člověkem bez vazeb na organizaci už úřad v řádném termínu a bez obstrukcí odpověděl.

Mezi některými organizacemi a povinnými subjekty se tak prohlubuje nedůvěra. I podle dalších neziskovek úřady mohou v některých případech hledat cesty, jak odpověď na žádost odložit nebo neposkytnout cíleně. Tento typ pochybení úřadu je těžko prokazatelný. Zástupci neziskovek by však chtěli zdůraznit, že v české praxi tento problém může existovat.

„Jsme-li s tím úřadem nebo s ministrem ve sporu, pak se to promítá i do poskytování informací a je tam snaha spíš hledat důvody pro neposkytnutí,“ komentuje Sequens.

Hnutí DUHA má s úřady vesměs dobré zkušenosti, upozornilo ale na možný problém se zaujatostí nejen úřadů, ale i kontrolních orgánů. „Najdou se případy, kdy úřady využijí jakékoli možnosti, kterou jim zákony umožní, aby informace neposkytli. To je ale podle mě stále řešitelné odvoláním,“ uvedla členka Hnutí DUHA Jana Řídká. „Pokud je to tak, že odvolací orgán ,peče‘ s úřadem a žádost vám neposkytne, i když na ni máte právo, není to podle mě chyba zákonů, spíš prostředí,“ doplnila.

Není to jen černé

S větší částí úřadů však mají environmentální organizace spíše neutrální nebo dobré vztahy. S úředníky příležitostně komunikují i neformální cestou, která je rychlejší pro obě strany a není tak administrativně náročná.

„Ochotný pán je na krajském úřadě v Hradci Králové. Naše žádosti jdou vždycky za ním a on ví, že se pořád na něco ptáme. Takže už nám i kvůli tomu volal: Vždycky mi radši nejdřív zavolejte, já vám řeknu, jestli to mám, nebo nemám, a pak vám to rychleji vyřídím,“ popsala Haiselová.

S některými úředníky zástupci neziskovek spolupracují na společných tématech. „Nepotřebují-li se sami krýt, poskytnou zveřejnitelné dokumenty i bez stošestky,“ uvedl člen spolku Auto*Mat Vratislav Filler. Oficiální žádost však zaručí, že získá informaci v zákonné lhůtě.

Všeobecně se podle neziskovek komunikace s úřady zlepšuje. „Vesměs, když jsou to větší úřady a lidé jsou poučení, jak s tím nakládat, je to naprosto v pohodě. No ale pak jsou úředníci, kde je to zlé. Je to skutečně případ od případu, nelze generalizovat,“ uvedl Sequens. Oproti počátkům zavedení zákona se už úředníci většinou naučili s žádostmi pracovat, chovají se profesionálněji.

Do budoucna by neziskovky jednohlasně ocenily, kdyby úřady zveřejňovaly všechny informace, které zveřejnit můžou. To platí u informací, které se nestřetávají s jiným zákonem a jsou pořízené z veřejných peněz. Úřady to však podle nich příliš často nedělají a spolky je musí zbytečně zatěžovat formálními žádostmi.

Zákon má podle neziskovek mezery v tom, že vůbec neumožňuje poskytovat některé žádoucí druhy informací. Úřady odmítají žádosti o již existující informace, pokud se týkají nedokončených dokumentů. Často se také odvolávají na obchodní právo nebo autorský zákon, podle zástupců neziskovek s ním ale požadované informace někdy vůbec nesouvisejí. Neziskovky by proto do budoucna ocenily zpřesnění zákona v bodech, které lze podle nich zneužít.

Některé organizace také navrhovaly sloučení obou infozákonů do jednoho, jak je tomu na Slovensku. Od našich sousedů by si chtěly vzít i příklad i ohledně sankcí pro úředníky, kteří zákon nerespektují. Těm na Slovensku hrozí zákaz činnosti až na dva roky a pokuta do výše zhruba 45 tisíc korun.

Autorka studuje na environmentalistiku na FSS MU. Kontakt: 438900@mail.muni.cz.

Jak žádat o informace

Každý český občan může žádat veřejné instituce a úřady o informace podle dvou zákonů. Obecnější je zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Úřad má povinnost odpovědět do patnácti dnů. O informace týkající se životního prostředí se žádá podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Lhůta pro odpověď je třicet dní. Úřady můžou poskytnutí informace odmítnout, žadatel má zase možnost se odvolat. Při mimořádně rozsáhlém vyhledávání informací má úřad právo účtovat žadateli poplatek. Nejčastěji se o informace žádá elektronicky, návod, jak podat žádost, popisuje na webu například právní poradna FrankBold.org.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2024 vychází ve 2. polovině ledna