Jaká bude Zelená úsporám 2?

Asi nejsem jediný, kdo se setkal s otázkou: „Proč by měl stát podporovat právě zateplování domů? Ve školství nebo v kultuře chybějí miliardy. Tak proč platit majitelům domů? Když si chtějí vylepšit bydlení, ať to udělají za svoje.“

Na tuto otázku lze odpovědět triviálně: protože tyto peníze za kulturu utratit nemůžeme. Zelená úsporám byla financována z prodeje přebytků emisních kreditů z mezinárodního obchodování v rámci Kjótského protokolu. Podle smlouvy uzavřené s kupující stranou musela Česká republika utratit utržené peníze na snižování emisí skleníkových plynů, což program Zelená úsporám naplnil. Navazující program, jehož spuštění avizuje ministerstvo životního prostředí na příští rok, bude podobně financován z výnosu prodeje emisních povolenek velkým znečišťovatelům podle pravidel evropského systému EU ETS (Emission Trading Scheme). Také v tomto případě určuje příslušná direktiva, že minimálně polovina výnosů bude využita na úhradu opatření ke snižování emisí. Zelená úsporám 2 tomuto požadavku plně vyhovuje.

Zateplování jako jasný vítěz

Zelená úsporám by však neměla pokračovat jen proto, abychom vyhověli vnějším požadavkům. Podpora energetických renovací budov je užitečnější, než vidíme na první pohled. Jedná se o vynikající opatření k oživení ekonomiky, které přitom v ničem nepřipomíná stavbu hladové zdi. Čtyři miliony českých domácností musejí ročně vyčlenit aspoň deset, ale třeba i padesát tisíc korun, aby si v zimním období zajistily přijatelnou teplotu. Tyto peníze končí z velké části na kontech Putinova Gazpromu, Tykačovy Czech Coal a podobných firem. Částka, kterou lze na účtech ušetřit za topení díky energetickým renovacím (respektive utratit za jiné zboží a služby), je v součtu tak vysoká, že může pohnout s celou ekonomikou. Miroslav Zámečník z Národní ekonomické rady vlády na loňském semináři pořádaném Hnutím DUHA trefně poznamenal, že kdybychom měřili přínos jednotlivých navrhovaných opatření k oživení ekonomiky, podpora zateplování budov „odejde středem jako jasný vítěz“.

Právě programy podpor často přesvědčí majitele domů, kteří se rozhodují, zda přistoupit k rekonstrukci spojené se snížením spotřeby tepla. Významně totiž zlepšují návratnost investice nutné ke stavebním úpravám. Prakticky každý by rád ušetřil za vytápění, ale počet lidí, kteří se do zateplování skutečně pustí, závisí hlavně na tom, zda na to mají peníze. Vhodně nastavený podpůrný program může počet provedených energetických renovací znásobit.

Díky efektu podpůrného programu a stimulované poptávky tu navíc vzniká možnost výdělku pro české stavební firmy. Zateplování budov a další opatření ke snížení spotřeby tepla se v posledních letech stalo významnou součástí jejich nabídky. Potřeba snižovat náklady na vytápění a možnost využití dotací povzbudila zájem majitelů rodinných i bytových domů, stejně jako provozovatelů škol nebo nemocnic. Není pochyb o tom, že počet zateplených budov roste rychlým tempem. Převážnou část projektů, které jsou rozloženy mezi městská centra i venkovské regiony, provádějí české firmy. Doba, kdy se rekonstrukce budov stanou pro stavební průmysl zajímavější byznysovou příležitostí než nejistá stavba dálnic, sice ještě nenastala, ale trend je v tomto ohledu pozitivní.

Z dosud uvedených faktů je zřejmé, proč mají na pokračování Zelené úsporám zájem experti usilující o ekonomické oživení a zástupci stavebního průmyslu. Proč ale podporu energetických renovací propaguje Hnutí DUHA? Zájem ekologických organizací je ovšem snadno vysvětlitelný. Dvěma významnými prioritami českého ekologického hnutí byla v posledních dvaceti letech (a jsou nadále) snaha zabránit devastaci severních Čech těžbou uhlí a úsilí omezit emise skleníkových plynů, které způsobují nebezpečné globální klimatické změny. Úsporná opatření v budovách představují v obou případech klíčový prostředek. Jejich potenciál dvojnásobně převyšuje možnosti těžby, kvůli které chce Pavel Tykač prolomit územní limity (i za předpokladu, že by veškeré uhlí bylo efektivně využito v teplárnách, nikoli s mizernou účinností v elektrárnách ČEZ). Těžaři používají v posledních letech jako hlavní argument pro porušení dvacet let starých dohod a bourání dalších sídel hrozbu, že obyvatelé sídlišť připojených k teplárnám budou mrznout. Ten by však důkladná a přitom již vyzkoušená a technicky zvládnutá rekonstrukce vymazala. V kvalitně zatepleném paneláku nezmrzne ani andulka. Pokud jde o emise skleníkových plynů, těch má vytápění v Česku na svědomí více než čtvrtinu.

Úspory v budovách a česká spotřeba

Ze všech paliv, která v České republice spotřebujeme, ať už v elektrárnách, vysokých pecích, dopravních prostředcích a ke všem ostatním účelům, připadá na vytápění a přípravu teplé vody více než čtvrtina. Zároveň víme, že pasivní domy se obejdou bez vytápění. Kdybychom dokázali nějakým kouzlem proměnit všechny budovy na pasivní, propadne se česká spotřeba o čtvrtinu, aniž bychom v ostatních oblastech hnuli prstem.

Čarovat neumíme, ale s energetickými renovacemi mají čeští stavebníci i stavaři stále bohatší zkušenosti. A právě rekonstrukce již stojících budov je tím nejlepším způsobem, jak využít potenciál úspor. Výstavba kvalitních nových budov je pochopitelně do budoucna také důležitá, ale novostavby nepřibývají tak rychle, aby mohly v dohledné době nahradit podstatnou část bytového fondu ― nově vystavěné bytové jednotky za jeden rok představují zhruba 1 % z celkového počtu bytů. Dobrou zprávou nepochybně je, že nová legislativa, kterou poslanci v září schválili přehlasováním prezidentského veta, předepisuje od roku 2020 pasivní standard pro všechny nové budovy. Ale čekání na celkovou výměnu stávajících domů za nové by znamenalo řadu let zbytečného plýtvání. Máme-li využít potenciál úspor do poloviny století, musíme hlavně opravovat starší budovy, které novým standardům nevyhovují.

Výčet technických možností, jak lze omezit spotřebu tepla v budovách, patrně nikoho nepřekvapí: využití oken s nízkým součinitelem prostupu tepla, kvalitně provedená a dostatečně tlustá izolace obvodových stěn, podlah a střechy (případně stropu pod nevytápěným podkrovím), regulace otopné soustavy, instalace systému nuceného větrání s rekuperací tepla. U konkrétních projektů ovšem musíme počítat s tím, že každá budova má svá specifika. Uplatnění jednotlivých technologií se může lišit v závislosti na konstrukčním typu a stáří domu, na míře zanedbané údržby, ploše a druhu oken, členitosti fasády, způsobu a průběhu dílčích a komplexních rekonstrukcí či způsobu užívání.

foto: Jean Scheijen

U každého domu nelze všechny vyjmenované úsporné prvky optimálně využít, jednoduše proto, že původní projekt s nimi nepočítal. Tloušťka izolace je často limitována například rozměrem a konstrukcí střechy, jejíž úprava může být natolik technicky a finančně náročná, že projekt zateplení výrazně prodraží. Podobně systém nuceného větrání nelze instalovat v každém domě. A možnosti zateplování jsou zase velmi omezené zejména v centrech historických měst, protože domy bývají památkově chráněny.

To ovšem nic nemění na skutečnosti, že v převážné většině budov lze spotřebu tepla podstatně snížit. I přes uvedená omezení lze v budovách dosáhnout celkových úspor na úrovni 15 % naší konečné spotřeby energie. Podaří-li se tento potenciál účinně využít, nebudeme potřebovat k vytápění žádné uhlí.

Miliardy šetří miliardy

Podmínkou pro naplnění potenciálu úspor je pochopitelně dostatek finančních prostředků na investiční opatření. Každý, kdo chce provést energetickou renovaci svého domu, za ni musí zaplatit. Podle odborného odhadu společnosti Porsenna, o.p.s., by pro vyčerpání potenciálu úspor do roku 2050 bylo třeba do úsporných opatření v budovách investovat v průměru 24 miliard korun ročně (jde o součet všech prostředků, které by utratili investoři v celé České republice).

Jedná se ovšem o investici, která se vrátí. Porsenna odhaduje, že díky úsporným opatřenímušetří všichni spotřebitelé v domácnostech a veřejných budovách na platbách za teplo a paliva celkem 39 miliard korun ročně. Vychází přitom z dnešních cen, v případě, že dle očekávání porostou, bude finanční úspora vyšší.

Zkušenosti z posledních měsíců a let jednoznačně potvrzují, že hlavní překážkou rychlého zateplení domů je nedostatek peněz, které by do něj majitelé domů mohli investovat. V období, kdy byly dostupné podpory z programu Zelená úsporám pro obytné domy a z Operačního programu životní prostředí pro veřejné budovy, se ukázalo, že kapacita trhu je vysoká. Zájem o podporu v obou případech výrazně převyšoval rozpočtové možnosti programů.

Stávající tempo zateplování se velmi pravděpodobně nepodaří udržet bez pokračování podpůrných programů. Projekty podpořené programem Zelená úsporám zajistí využití zhruba pětiprocentního potenciálu úspor v obytných budovách, jeho podstatná část zůstane k dispozici pro další roky. Navazující program přichází v pravou chvíli.

Zelená úsporám nastavila laťku

Základní přehled výsledků, které Zelená úsporám přinesla a na které by měl nový program navázat, se pokusím shrnout v několika údajích. V rámci Zelené úsporám bylo rozděleno 20 miliard korun, přičemž zhruba polovina připadla na rodinné a polovina na bytové domy. Program pomohl přibližně 150 000 domácností.

Po vyhlášení programu Zelená úsporám zaznamenaly všechny firmy působící v oboru zvýšenou poptávku po zateplování obvodových stěn domů i po výměně oken. Instalovaná plocha slunečních kolektorů na ohřev vody se za roky 2009 a 2010 téměř zdvojnásobila. Podobně se v těchto letech díky dotacím zvedl počet prodaných automatických kotlů na peletky.

Významným přínosem Zelené úsporám bylo zavedení podmínky, že podpora se vztahuje pouze na kvalitní projekty. Výměna starých oken za nová neznamenala automaticky nárok na podporu, bylo nutné doložit, že nová okna vyhovují předepsanému energetickému standardu. I vytvoření databáze odborných dodavatelů byl velmi užitečný nápad.

Přestože všechny projekty podpořené Zelenou úsporám nebyly stejně kvalitní a některé utrpěly zanedbanou přípravou, lze celý program označit za vydařený. Načerpané zkušenosti budou novému programu nepochybně ku prospěchu.

Co víme o novém programu

V době uzávěrky tohoto čísla ještě Státní fond životního prostředí nezveřejnil základní pravidla nového programu, má tak učinit během října. Můžeme však aspoň odhadnout, s jakým rozpočtem může program počítat. Poslanecká sněmovna schválila v září zákon o emisním obchodování, který určuje způsob využití výnosů z prodeje povolenek velkým znečišťovatelům. Na program podpory energetických renovací půjde zhruba třetina těchto výnosů (polovina bude příjmem státního rozpočtu, šestina připadne na rekonstrukce teplárenských soustav). Zákon projde v příštích týdnech projednáním v Senátu.

Přestože nemůžeme přesně předpovědět, jak se bude vyvíjet cena povolenky, lze odhadnout, že nový program bude moci v letech 2013 až 2020 rozdělit přibližně 30 miliard korun (pokud předpokládáme, že verze zákona, která prošla Poslaneckou sněmovnou, bude schválena). Podle předběžných informací lze počítat s tím, že program nebude zahrnovat jen dotace, ale i další nástroje (bezúročné půjčky, možnost splácení investice ušetřenými prostředky za vytápění a další).

I přes snížený průměrný podíl dotací na jednotlivé akce lze podle odhadu Hnutí DUHA v programu podobného typu rozdělit až 16 miliard korun ročně. Proto Hnutí DUHA společně se Svazem měst a obcí, stavebními podnikateli a představiteli bytových družstev prosazovalo, aby program dostal větší část výnosů z prodeje povolenek než onu zmiňovanou třetinu. Významným argumentem byla studie Miroslava Zámečníka pro podnikatelskou iniciativu Šance pro budovy. Autor dospěl k závěru, že kdybychom do zmíněného programu investovali polovinu výnosů z prodeje povolenek určenou pro státní rozpočet, státní kasa o peníze nepřijde. Díky vyššímu výnosu z daní a nižším výdajům na podpory v nezaměstnanosti znamená každá koruna investovaná do programu podpory energetických renovací korunu až korunu dvacet pro státní rozpočet.

Jak už bylo řečeno, poslance tato argumentace nepřesvědčila a na konci září schválili vládní návrh, který využívá polovinu výnosů na zmírnění deficitu státního rozpočtu. Schválený zákonvšak stále umožňuje spustit kvalitní program, který mohou v novém programovacím období ještě posílit prostředky z Evropských fondů. V současné době je především důležité, aby Státní fond připravil programu taková pravidla, která budou pro majitele domů dostatečně motivující a zároveň umožní financovat maximum projektů.

Autor pracuje v programu Energie Hnutí DUHA.

ANKETA

Jak z pohledu uživatele hodnotíte Zelenou úsporám?

Vít Moštěk, elektroprojektant a hudebník:

Program Zelená úsporám byl vcelku dobře připravený až na detaily, což je v takovém rozsahu pochopitelné. Osobně jsem narazil na nejasnost při definici pojmu nástavba a souvisejícího krácení navýšení vytápěné podlahové plochy. Na smysluplné vysvětlení otázky, proč je mi krácena dotace, jsem bohužel čekal přibližně devět měsíců a musel jsem jej požadovat v oficiální stížnosti. Automaticky mi byla zasílána pouze oznámení typu „Dotace vám bude krácena“. Po vyřešení tohoto problému již byla spolupráce se SFŽP v zásadě bezproblémová. Nedobře vnímám pouze nejasnosti kolem ukončení přijímání žádostí. Řadoví pracovníci SFŽP byli podle mého názoru o situaci nejméně informovaní. V případném pokračování programu by bylo vhodné přednostně přijmout projekty a žádosti, které zůstaly lidem v šuplících.

Kateřina Rezková, doktorandka environmentalistiky:

No, trvalo to jen dva roky… Před létem roku 2010 jsme se domluvili s majiteli domu, ve kterém jsme v pronájmu, že dům opatříme solárními panely na ohřev vody a využijeme dotaci. V létě si již užíváme teplé vody a s odesláním žádosti čekáme na domontování poslední součástky. O podzimních prázdninách vyrážíme na výlet a tam nás zastihne zpráva, že příjem žádostí bude v příštích pár dnech ukončen. S pomocí známého, který vnikne do domu, naše žádost odejde včas. Časem se dovídáme, že stačilo poslat prázdnou obálku se zpáteční adresou. První reakce přichází v květnu 2011. Doplňujeme nějaké formality a znovu posíláme krycí list, který jsme prý nedodali. V září 2011 přichází druhé kolo oprav. V dubnu 2012 obdržíme dopis, v němž je nám dotace přiklepnuta. Musíme jen dalšími lejstry doložit realizaci. Smlouvy, o kterých se dopis zmiňuje, přiloženy nejsou. Telefonuji na fond a dovídám se, že šlo o obecný dopis, že se nás nemusí týkat všechny informace. Dokládáme realizaci, následují smlouvy a příjem peněz — na konci srpna 2012.

Ivana Hlobilová, provozovatelka internetového obchodu:

Ze Zelené úsporám nejsem nijak nadšená. V médiích se hodně psalo a mluvilo o neprůhledné a komplikované administraci, měnících se podmínkách, nejistotě, zda budou finance pro všechny žadatele. Všechno jsme zažili na vlastní kůži. Kontaktní místo jsme museli navštívit mnohokrát, doplňovali a předělávali jsme přitom často úplné detaily. Trvalo celé tři roky, než jsme dotaci dostali, jednu dobu to vypadalo, že kvůli posunutí termínu nesplníme podmínky, přitom peníze už jsme investovali. Snažím se k dotacím přistupovat tak, že za ně vždycky něco zaplatím — v tomhle případě kromě spousty času a starostí třeba i to, že jsme museli dům rekonstruovat podle daných podmínek, ne podle toho, jak bychom chtěli. Když se podívám zpátky, asi bych osobně byla spokojenější, kdybychom si dům zateplili sami levněji. Na druhou stranu jsem ráda, že manžel má radost ze solárního kolektoru a trojskel.

—

Článek vznikl v rámci projektu Systém dalšího vzdělávání v oblasti aktivního občanství (CZ.1.07/3.1.00/37.0075), spolufinancovaném Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.