Zatímco v Itálii řídí soukromá i veřejnoprávní média pevnou rukou občan Berlusconi a papparaziové jsou nuceni publikovat fotografie rozostřeného orgánu Mirka Topolánka v zahraničí, u nás se mediálním regulováním zabývá neviditelná ruka trhu společně s kolektivními orgány jmenovanými Poslaneckou sněmovnou. A tak mohla poslední zpráva organizace Freedom House konstatovat, že zatímco na apeninském poloostrově je to se svobodou médií bledé, my máme díky pouhým osmnácti trestným bodům (ze sta) svobodu médií přesně stejnou jako v USA. A jak se podařilo tohoto skvělého výsledku dosáhnout?
O prázdninách se ukázalo, že systém rad veřejnoprávních médií (Rada ČT, Rada ČRo a Rada ČTK) dialekticky spojuje odpovědnost veřejnosti s expertním vedením, čímž umožňuje vést společenskou debatu na nové, kvalitativně vyšší úrovni — a to nejen o ekologických otázkách.
Zejména v personální politice jsme si zapsali značné úspěchy. V České televizi teleradní ve funkci moudře potvrdili ředitele Jiřího Janečka, který navzdory velkým politickým tlakům nikdy nikomu a v ničem neustoupil — zejména ne pracovníkům televize, když chtěli být k politikům malilinko kritičtější. Zároveň začal šlapat na paty dosud dominantní Nově, zejména co se týče počtu dopravních nehod a zvířátek v hlavních zprávách.
Do čela tiskové agentury ČTK byl pak příslušnou radou jmenován Radim Hreha, který kdysi zruinoval Slovenskou televizi, a z té české odešel po obvinění, že je napojen na mediálního podnikatele Jiřího Berku (tomu obhospodařoval server Česká média, který mimo jiné lobbuje ve prospěch TV Nova a dalších soukromých médií). Radní si ovšem nyní správně spočítali, že pan Hreha už ví, kudy cesta nevede, a že už se stejných chyb nedopustí. Ostatně, tak zkušeného člověka by bylo škoda neangažovat.
Nejodvážněji se však projevili radní Českého rozhlasu. Nejenže zatočili s bývalým ředitelem Václavem Kasíkem v rozporu s pravidly, kterými se má jejich rada řídit, ale ani se nebáli „dočasně“ dosadit na jeho místo člověka, podle kterého posluchači lehce alternativního Rádia Wave „nejsou budoucností národa“. Česká mediální scéna zkrátka potřebuje vizionáře a Rada ČRo svým riskantním postupem a navzdory nepřející kritice ze všech stran jednomu takovému otevřela dveře.
I kdyby však všichni ti kritici měli pravdu, pořád přece platí zásada, že co veřejnoprávní média nezabije, to je posílí. Nejslavnější kapitoly dějin našeho rozhlasu se psaly v letech 1945 a 1968, a teď snad konečně bude příležitost na toto dědictví navázat. Studie Freedom House ukázala, že už nyní — pouhých 20 let od Listopadu — jdeme správným směrem.
Kam se na nás hrabe nějaký Berlusconi!
Poznámka: Po uzávěrce 7.G se Rada ČTK rozhodla, že její rozhodnutí instalovat Hrehu bylo neplatné a vlastně k němu nikdy nedošlo, takže ve funkci zůstává dosavadní ředitel Stibral, jehož předchozí rezignace byla podle Rady rovněž neplatná.
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář