Když se kácí les… je čas volby

Marshall Curry ve filmu angažuje řadu aktérů — členy a sympatizanty hnutí, poškozené firmy, oregonské vyšetřovatele, státního zástupce, rodinné příslušníky — ve snaze nabídnout plastický obrázek toho, jak neúčinný občanský aktivismus ve snaze změnit svět k lepšímu vyústí v kriminalizované jednání; a jak postupuje stát, aby toto jednání kanalizoval. Odhalení sítě aktivistů se pro FBI stává úkolem číslo jedna a pro americkou justici příležitostí převést sociální realitu v jasné symboly: odlišit ekoterorismus od vandalství jako situaci, při níž dochází nejen k organizovanému ničení materiálních hodnot, ale i k zastrašování veřejnosti a možnému ohrožení života.

Kluk od vedle

Sedmý prosinec 2005, brooklynská kancelář organizace pro pomoc obětem domácího násilí prožívá běžný pracovní den. Do místnosti však náhle vpadnou agenti FBI a jednoho z přítomných odvedou v poutech. Zatčený Daniel McGowan následně zažívá soudní proces, na jehož konci odsouhlasí spolupráci s vyšetřovateli, přijme obvinění z ekoterorismu a v roce 2007 je odsouzen k sedmiletému trestu odnětí svobody. Jeho větší část bude odpykávat ve věznici určené pro odsouzené za teroristické útoky, o jejíchž praktikách kolují nepříliš povzbudivé informace.

FBI odhalila a zatkla patnáct členů Earth Liberation Front až několik let po jejich poslední akci. Viní je z organizovaných žhářských útoků na řadu míst po celém americkém severozápadě, od dřevozpracujících firem přes lyžařský areál až po jatka, kam byli sváženi a zabíjeni volně žijící koně. Režiséra Curryho zaujala skutečnost, že v případě Daniela McGowena šlo o obyčejného „chlápka od vedle“, třicátníka, který měl za sebou klasické středostavovské kurikulum — bezproblémové rodinné zázemí, sportovní úspěchy na střední, vysokoškolský titul, krátkou kariérou v PR firmě, zapálení pro dobrovolnické aktivity — a jemuž by v době zatčení zkrátka nikdo nehádal minulost ekologického aktivisty uplatňujícího nezákonné nátlakové metody. Několik let natáčený dokument je tedy především příběhem Daniela, propuštěného z vazby a čekajícího na rozhodnutí soudu. Klíčovým momentem se přitom stává zvažování spolupráce s vyšetřovateli FBI: spolupráce se státní mocí popírá to, za co skupina dříve bojovala; dilema se navíc rozšiřuje i o přiznání se k trestnému činu ekoterorismu. Po čtyřech letech od posledního útoku tak musí členové volit znovu: doživotní trest, nebo opuštění ideálů?

Kdo je tady ekoterorista

Český překlad názvu amerického snímku If a Tree Falls: A Story of the Earth Liberation Front se sice významově odchyluje od originálu, nabízí však výstižnou glosu k zamotané a rozpolcené definici ekologického terorismu. Jedněmi jsou za ekoteroristy považovány firmy, které ve velkém devastují životní prostředí, jinými jedinci, kteří ve velkém devastují firmy nebo i státní instituce ve jménu ochrany životního prostředí. Třísky totiž létají v obou případech. (Blíže k definici ekoterorismu viz článek Rebelové s eko-příčinou v 7.G 4/2007.)

Režisér se snaží do zmatení jazyků přidat trochu světla tím, že pojem ekoterorismu vyvede z mediálního prostředí lačně budícího strach či vyhlížejícího senzaci. Jeho dokumentární metodou je získání důvěry aktérů a konfrontace jejich výpovědí. Emotivní a sugestivní výpovědi různých stran a ukázání složitosti problému sice nemůže vést ke shodě nad definicí termínu; sledování záběrů z násilného potlačování blokád a demonstrací na jedné straně, poznání omylů a rozsahu škod, které způsobily akce Earth Liberation Front na straně druhé, však může mít mnohem důležitější efekt — proměnu v sociální realitě. Třeba v podobě kultivace zásahů státní moci proti občanským aktivistům nebo kultivace jednání stoupenců hnutí přímé akce — neboli dopad v domýšlení důsledků, převzetí odpovědnosti.

Je škoda, že Curry podle žánrové zvyklosti „mít mozaiku názorů kompletní“ ve filmu ponechal řadu archivních záběrů televizních stanic; mohl udělat ještě krok dál a vyrovnat se s mediální realitou jinak. Potírání očních víček plačících demonstrantek pepřovým sprejem, hořící tovární komplexy bez dalšího komentáře, to vše vypovídá jasně i bez ideologicky rámovaných úryvků televizního zpravodajství. Podotkněme ještě, že podobně konzervativně a lacině je pak nakládáno se zvukovou složkou snímku. To, že lze film hodnotit jako angažovaný, má ještě jedno vysvětlení. Režisér nepoužívá metody dokudramatu, stírání hranic mezi hraným a dokumentárním filmem, výpovědi nekomplikuje autorskou sebereflexí. Řemeslně kvalitně vypráví příběh. Jenže právě v samé logice příběhu, v němž jedno navazuje na druhé, je obsaženo určité ideologické zabarvení.

Posouvání hranice

Kromě ohledávání, co je a není eko/terorismus, se celým snímkem prolíná otázka možné a účinné reakce na bezpráví při prosazování občanských (či mimo-lidských) svobod. Tento moment, jakási genealogie destruktivní akce, působí velmi sugestivně. Nadšení pro věc, účast na nenásilných blokádách, široký úsměv Daniela McGowana na policejním snímku pořízeném při prvním zatčení střídá pocit bezmoci a bezpráví nad nepřiměřeným zásahem policie (užití násilí bez ohledu na věk demonstrantů, stříhání oděvu a stříkání pepřového spreje do obličeje, na zadek, na genitálie). Demonstranti jsou zatčeni, a tak policií přinejmenším implicitně postaveni mimo zákon. O to jednodušší je udělat další krok a blokádu nahradit sabotáží a vandalismem. Nebo ekoterorismem?

 „Účel nelze oddělit od prostředků a každé narušení zákona je prostředek závažný. Zákon je jedinou obranou slabšího — a ve sporu s nadspotřební strategií nadnárodních společností budou ochránci vždy slabším partnerem,“ tvrdil pro 7.G před pěti lety Erazim Kohák. Jinak řečeno, výměnou za pocit křivdy z nepotrestaného násilí je naše jistota života v právním systému. Jde pravda o poněkud nevýhodný obchod. Občanské akce často reagují na bezprostředně hrozící a často nevratná rozhodnutí mocenských elit. Pokud v současném světě není nadále dobře definován veřejný zájem, společenské hodnoty a způsoby jejich uplatňování, zůstává zde prostor pro akce na hranici právní přípustnosti — právě proto, aby tato hranice mohla být posouvána. Když se kácí les… je čas volby.

If a Tree Falls: A Story of the Earth Liberation Front, režie Marshall Curry A Sam Cullman, USA 2011, 85 minut, viz www.ifatreefallsfilm.com.

Další 7.G články o filmech najdete tady.