Kohoutkovou, prosím

Co by vás dokázalo přimět k tomu, abyste si začali pravidelně kupovat rohlík za dvě stovky? Designově zajímavý obal? Tvrzení, že neprodyšně uzavřené pečivo si uchová svou čerstvost mnohem lépe než při obvyklé cestě z pekárny? Že je to hloupost? Asi ano. Jenomže výrobcům balené vody se to podařilo. Lidé ochotně dávají za vodu v PET lahvi stokrát víc, než stojí ta z vodovodu srovnatelné kvality. Podle únorového průzkumu společnosti Synovate si balenou vodu pravidelně kupují tři čtvrtiny Čechů. Ledy se však začínají prolamovat.

Leda tak na praní?

Nepěknou jizvu na marketingově vykouzleném obrazu zdravých, jistěže balených, vod prýštících ze samého nitra země zanechal dva roky starý průzkum Občanského sdružení spotřebitelů TEST (dostupný na www.dtest.cz). Podrobnou chemickou analýzou prošlo osmnáct druhů balených vod (kojeneckých, přírodních minerálních, pramenitých) a vodovodní voda pěti velkých měst (Prahy, Plzně, Liberce, Brna a Ostravy). Za pozornost stojí už samotný výběr vzorků. Balené vody totiž výzkumníci kupovali v kamenných obchodech, kde na rozdíl třeba od benzínových pump předpokládali lepší skladovací podmínky. Vodu z vodovodu naopak odebírali z velkých sítí, které čerpají převážně z povrchových vod a k úpravě běžně používají chlorování. Zároveň si pro odběr vzorků vybrali starší domy, kde očekávali horší kvalitu kvůli zastaralému vodovodnímu řádu.

Výsledek? Z osmnácti balených vod splnily limity dané pro konkrétní kategorii pouze čtyři. Ve zbylých chemici objevili vysoký počet organotrofních bakterií, který signalizuje, že něco nehraje — ať už čistota samotného zdroje, chyba při zpracování nebo nevhodná teplota při skladování. Některé naopak tyto bakterie neobsahovaly vůbec. Tím ovšem zase vzniká podezření, že je ve vodě přítomná cizorodá toxická látka nebo že výrobci použili nedovolenou úpravu kvůli likvidaci mikrobů. V balených vodách také analýzy odkryly například nadlimitní obsah dusitanů nebo sodíku, či naopak velmi nízké množství vápníku a hořčíku. Vyskytly se také nedovolené látky typu benzo(a)pyrenu nebo chloroformu.

Vodovoda ve srovnání s českými normami pro pitnou vodu obstála bez výhrad v Praze a Liberci. V Brně obsahovala vyšší množství vápníku a v Plzni nadlimitní množství železa, za což patrně může koroze potrubí. Nicméně — jak uvádějí autoři — „ze zdravotního hlediska se jedná o zcela nevýznamný nález…, protože limitní hodnota je stanovena z hlediska prevence zhoršení chuti a barvy vody“. V Ostravě naměřili málo vápníku a hořčíku, avšak nadlimitní množství chloroformu — nicméně se pořád pohybovalo výrazně pod požadavkem evropské směrnice (ta česká je podstatně přísnější).

Sečteno a podtrženo: „Náš test neukázal, že by balené pramenité, kojenecké a pitné vody byly obecně významnějším zdrojem nutričně žádoucích látek (prvků) oproti hodnoceným vodovodním vodám,“ shrnuli autoři zprávy.

Pokud však ve vás přece jen hlodá pochybnost o kvalitě vody, která vám doma teče z vodovodu, najeďte si na webové stránky své vodárny. Buď tam přímo najdete poslední rozbor, nebo u menších podniků kontakt, kde vám sdělí podrobnosti o kvalitě vody. Jistě, můžete si pro sichr poslat vzorek do laboratoře. Cena se bude odvíjet od míry vaší zvědavosti. Například brněnské vodárny si za základní rozbory účtují od pětistovky nahoru, na úplnou analýzu si však přichystejte alespoň devět tisíc korun.

A když už jsme u rozborů a důvěry, na etiketách balených vod (s výjimkou kojeneckých) jejich složení de facto nenajdete. Podle platné legislativy musejí výrobci uvádět pouze množství oxidu uhličitého, „údaj o analytickém složení udávající charakteristické složky“ a varování, pokud voda obsahuje nadlimitní množství fluoridů (protože pak není vhodná pro děti do sedmi let). Každopádně na stránkách Svazu minerálních vod vás ujistí, že všechno je, jak má být — rozbory nerozbory, fakta nefakta. Zkrátka, pijte jedině vodu balenou, protože ta z vodovodu se hodí leda tak na praní. Možná v této aktivitě hraje nějakou roli i skutečnost, že spotřeba balených vod od roku 2005, kdy s 912 miliony litrů dosáhla vrcholu, mírně klesá, což se přičítá hlavně ekonomickým důvodům. Například v roce 2008 Češi vypili 877 milionů litrů balené vody, v roce 2009 pak 805 milionů.

Hnutí proti balení

Zdá se, že celý náš balený případ je opravdu postavený na zátku. Z obchodu si nepřineseme nic moc kvalitativně odlišného, než nám teče z kohoutku, navíc za to zaplatíme stonásobek. A v případě balené „pitné vody“ se dočkáme ve většině případů opravdové a nefalšované vodovody, jenom oblečené do plastu. Což z ekologického hlediska nevypadá vůbec chic, obzvláště když si k tomu představíme jeho výrobu, (ne)recyklaci či převážení lahví sem a tam kamiony. Zbytečné emise oxidu uhličitého si zkuste spočítat sami; Ekolist však uvádí, že vodovoda má ve srovnání s balenou na účtu pouhou tisícinu emisí.

Reakce? Vedle reklamní masáže o lesích plných divících se jezevců, lišek a sov, kde se rodí čistá a lehká voda každý den, má chuť patentovanou přírodou a je zdrojem zdravé krásy, se začaly objevovat aktivity, jež poukazovaly na nedoceněné přednosti popelky-vodovody. Koncem roku 2008 spustili manželé Kunovi stránky www.vodovoda.cz, přičemž vedle obecné propagace pití vody z kohoutku se v nich zaměřili na mapování restaurací a kaváren. Zatímco totiž v jiných evropských zemích, jak vyplývá ze zkušeností čtenářů stránek, dostanou zákazníci automaticky nebo na požádání karafu s vodou, u nás se tento dobrý zvyk teprve zabydluje. Pokud by se však aktuální skóre webového hodnocení dalo zobecnit, máme docela dobře našlápnuto. Ze 350 prověřených restaurací, což podle dietoložky Václavy Kunové odpovídá zhruba 1,2 procentům českých podniků, přinesla obsluha vodovodu automaticky v 11 % případů a v dalších 48 % na požádání. Odmítavé reakce většinou argumentují hygienickými normami, což však nemá oporu v žádných směrnicích. Spíše tedy zakrývají neochotu majitele, jenž se bojí o své zisky. Například třetinkovou Mattoni ve skle prodává www.mujshop.eu za šest korun, Aquilu za sedm, v restauracích už ale stojí přes dvacet, někde i třicet nebo čtyřicet korun. „Restaurace přicházejí o své zisky jen zdánlivě. Pokud má návštěvník k dispozici vodu jako základní tekutinu, téměř každý si pak ještě objedná víno, džus nebo kávu,“ komentuje obavy Václava Kunová. Tento princip potvrzuje i kolegyně z redakce 7.G Zuzana Vlasatá, která si během studií přivydělávala jako číšnice v Irsku.

K pití kohoutkové doma, v práci i restauraci nabádá také nová aktivita Česko pije z vodovodu. Podle dobrovolníků platformy Challenge Europe, mezinárodní environmentální iniciativy organizace British Council, je to prostě levnější a především ekologičtější. Na stránkách evidují kolem dvou stovek podniků, které za točení vodovody zákazníkům obdržely modrou „signalizační“ samolepku. Kohoutkové fandí i Ekologický institut Veronica, který se svým propagačním spotem zabodoval v rámci soutěže o nejlepší vizuální počin v rámci ekologických poraden.

Avšak i vodohospodářské společnosti pochopily, že nestačí pouze pouštět vodu do trubek. Veolia Voda, která zásobuje pitnou vodou zhruba čtyři miliony lidí, například provozuje portál www.kohoutkova.cz. Argumentačně se neodchyluje od výše zmíněných aktivit a rovněž se zaměřuje na restaurace a kavárny. Loni v prosinci se však rozhodla projekt protáhnout až na černý kontinent a začala prodávat skleněné karafy na vodu od designérů Jiřího Pelcla a Daniela Piršče. Výtěžek má pomoci Člověku v tísni vybudovat či opravit vodní zdroje pro školy v Etiopii. Koncem roku jim na účtu přistálo rovných dvě stě tisíc korun a další várka karaf čeká na své majitele.

Osmělíme se?

Výrobcům balených vod se skutečně povedl mistrovský kousek: přesvědčili významnou část veřejnosti, že voda z vodovodu je opravdu eklhaft. Předsudky lidí vůči kohoutkové potvrdily slepé testy v rámci tzv. Vodních barů, se kterými dobrovolníci kampaně Česko pije z vodovodu objížděli akce typu Ekofestival, DesignBlok, Gastro festival či pražský Světový den vody. Čtyřicet procent lidí předpokládalo, že vzorek vody, který jim nechutná, musí být z vodovodu. A devatenáct procent degustátorů zase vzorku s dobrou chutí automaticky přiřadilo nálepku pramenité balené. Ano, ano, bylo to přesně naopak. A ještě jedno číslo: 76 % dotázaných vyhodnotilo chuť kohoutkové jako lepší či stejnou ve srovnání s balenou konkurencí.

Ovšem vodovodu zatlačují do kouta nejen předsudky, ale i stydlivost. Pokud ji ve „vaší“ oblíbené restauraci ještě nenabízejí, možná to bude i tím, že je o ni zatím nikdo nepožádal. V úvodu zmíněnému průzkumu společnosti Synovate vyšel počet „nesmělých“ na 67 %. Někteří respondenti netušili, že je něco takového vůbec možné si dovolit, jiní se báli reakce obsluhy, další zase zdravotní nezávadnosti. Ovšem plných 83 % dotázaných si přeje, aby restaurace kohoutkovou nabízely. Zeptáte se?