Komu zvoní hrana? Tomu atomu?

Jít do ledničky a sáhnout pro vychlazené pivo. Strčit si do uší sluchátka s oblíbenou hudbou. Číst si v posteli knížku. Anebo si v té posteli posvítit, když nevíme, kdo tam s námi leží. Ale třeba i naměřit někomu EKG nebo ho vyšetřit magnetickou rezonancí. Miliony úkonů — od banalit po ty, na kterých stojí život — jsou závislé na elektrické energii. Ne že by se bez ní nedalo žít. Jen by to tady nevypadalo tak, jak jsme si zvykli. Ani zdaleka.

Zdroje, z nichž elektřina pochází, mohou být zlé, méně zlé, nebo dokonce docela hodné. To víme. V praxi to vypadá takhle: v roce 1986 došlo k památné „nepříjemnosti“ v Černobylu. A vloni? To se zas stalo něco podobného v Japonsku…

Vyhrajete-li na základní škole závod ve sjezdovém lyžování jenom proto, že ve vaší kategorii nebylo soupeře, můžete po letech klidně dělat ramena a tvrdit, že na okolnosti se historie neptá. Jenomže v případě výbuchu jaderné elektrárny se historie sakra ptá, proč ti lidé zemřeli, proč se na iks kilometrech čtverečních nedá ani po desítkách let žít, proč se tam klubou žáby se třemi hlavami. Zvláště když tolik ceněnou elektřinu už umíme vyrábět i bez šílených rizik a navíc bez závislosti na dalekých zemích či plundrování a zabetonovávání přírody.

Takže ta dobrá zpráva? Je jich hned několik. Sofijská zpravodajská agentura Novinite koncem března informovala, že Bulharsko vypovědělo smlouvu o dostavbě jaderné elektrárny v Belene. Bulharskou jaderku měla stavět ruská firma Atomstrojexport, dceřiná společnost ruské státní korporace Rosatom. Není bez zajímavosti, že stavba projektu, o němž se mluvilo již od začátku osmdesátých let, byla za svou historii patnáctkrát odložena. Ano!

A pojďme dál. Německé společnosti RWE a E.ON vycouvaly z tendru na dva nové atomové reaktory ve Velké Británii. I přesto, že britská vláda zvažuje zavedení dotací pro nukleární elektřinu. Na rozhodnutí obou německých energetických gigantů má podle všeho vliv všeobecný německý odklon od jádra. O britský projekt projevila zájem francouzská společnost EDF, nicméně už nyní je jisté, že výstavba ostrovních jaderek nepůjde zrovna jako po másle. Že budou stát v roce 2025, jak se původně očekávalo, lze s úspěchem pochybovat.

No a do třetice. Japonsko uzavřelo další jadernou elektrárnu. Dodejme, že to znamená, že na ostrovech Honšú, Kjúšú, Hokkaidó, Šikokú a Okinawa nyní šlape jeden jediný reaktor, který má být navíc odstaven v květnu. V Japonsku je jich přitom 54. Hukot, co?

Současný český ministr průmyslu a obchodu se jmenuje Martin Kuba. Na to se historie ptát nebude. Mnohem víc ji bude zajímat jeho podpora jaderné energetiky v Česku. Tlačí na ni bez ohledu na to, že sluneční elektrárny by měly být do konce tohoto desetiletí cenově konkurenceschopné a kolem roku 2025 dokonce levnější než jádro. Takže tak.

Předchozí díl Terrapie najdete tady.