Koupím úřad. Zn. dohoda jistá

Jedním ze slov, které ovládlo veřejnou diskusi na začátku devadesátých let, byla privatizace (hned vedle utahování opasků). Vázaly se k ní přívlastky jako malá, velká či kuponová. Privatizovaly se mlékárny, čokoládovny, automobilky i zbrojovky. Před několika lety se zdálo, že s výjimkou několika zbylých státních podniků se už do soukromých rukou nic převést nedá. Byl to však omyl. Vlády minulé i ta současná ukazují, že zprivatizovat můžeme i zdraví, důchody či přírodu. A co bude na řadě dál? Veřejná správa a de facto stát.

Už se objevili soukromí exekutoři, jejichž džob se stal velmi výnosným byznysem. Pochopitelně pro ně. Z pohledu privatizátorů státu však šlo o krok nedokonalý. Exekutoři totiž ke své práci potřebují ruce veřejné správy či soudů. Daleko důslednějším počinem však byla privatizace stavebních úřadů. S platností nového stavebního zákona v roce 2007 se zrodili tzv. autorizovaní inspektoři a pojem „zkrácené stavební řízení“.

Zkraťme to

Stavební úřady, jež jsou součástí veřejné správy, mají dohlížet nad výkonem státní správy podle zákona o územním plánování a stavebním řádu (č. 183/2006 Sb.). Pro většinu občanů to znamená, že když si chtějí postavit rodinný domek, opravit byt či vyvrtat studnu, musí zajít na stavební úřad. S sebou potřebují spoustu dokladů o tom, jak bude jejich záměr proveden, jaký názor na něj mají sousedé, jak se k němu vyjadřují odpovědné úřady, samospráva, vlastníci inženýrských sítí apod. Stavební úřad by pak měl všechny tyto dokumenty nezávisle posoudit, zjistit soulad stavby s územním plánem města či obce a s dalšími právními předpisy a pak vydat rozhodnutí, kterým danou stavbu povoluje (a za jakých podmínek) či nikoliv. Pokud jste si už nějaké povolení od stavebního úřadu vyřizovali, víte, že jde o proces vcelku složitý, většinou několikastupňový, často zdlouhavý a vzhledem k potřebě dokládání projektových dokumentací i nepříliš levný.

Proto se u nás už dlouhou dobu mluví o tom, že menší a bezproblémové stavby, proti kterým nemají námitky úřady ani dotčená veřejnost, by mohly procházet jednodušší procedurou. Ušetřil by se čas i peníze — jak těm, kteří chtějí stavět, tak samotným úřadům. Vznikl tedy nápad na tzv. zkrácené stavební řízení, kdy za stavební úřad vykonává práci autorizovaný inspektor, placený přímo stavebníkem.

Nemluvte nám do toho

Jenže stavební úřady neřeší jen drobné stavby domků, půdních vestaveb, zbourání garáže či zplanýrovaní zahrady. Rozhodují také o povolování dálnic, velkých nákupních center, skládek odpadu, továren, železničních nádraží, výškových budov, sídlišť i třeba jaderných elektráren. Že se k těmto stavbám mohou v rámci povolovacích procesů vyjadřovat vedle státních institucí i sousedé či nejširší veřejnost skrze svá občanská sdružení, bezpochyby patří ke klíčovým demokratickým výdobytkům polistopadové doby.

Začátek devadesátých let přinesl do českého právního řádu nejen progresivní legislativu týkající se petičního práva, práva shromažďovacího a sdružovacího, ale i celou sérii zákonů, které chrání přírodu, životní prostředí i veřejný zájem a práva občanů podílet se na rozhodování. Jejich účast v povolovacích procesech je důležitá, protože pomáhá vyvažovat zájmy stavebníků a investorů se zájmem veřejnosti, odhaluje chyby a nedostatky v práci státních úřadů a zároveň brání korupci.

Možná právě to jsou důvody, proč politické strany napojené na významné podnikatelské firmy neustále navrhují oklešťování těchto práv. Snaha o vyšachování veřejnosti z podílu na rozhodování má na ministerstvu životního prostředí i svůj vlastní koncepční dokument orwellovsky nazvaný Návrh opatření k posílení konkurenceschopnosti a rozvoje podnikání v České republice eliminací nadbytečných požadavků environmentální legislativy.

Jak legalizovat korupci

Velcí developeři a investoři mají širokou paletu metod, jak přesvědčit úřady, že jejich stavba má získat povolující razítko. Bez ohledu na to, co tomu říkají právní předpisy, občané či třeba zastupitelstvo obce. Než začal platit nový stavební zákon, patřily k této výbavě i různě nadité obálky, protislužby, všimné či sponzorské dary pro politické představitele i stavební úřady. Dnes už vše probíhá jinak. To, co bychom ještě před pár lety nazvali úplatkem a zkorumpovaným úřadem, se teď jmenuje zkrácené stavební řízení a autorizovaný inspektor.

Jak to celé funguje? Namísto stavebního úřadu vydá povolení (tzv. stavební certifikát) inspektor a za tento úkon vyinkasuje od stavitele peníze. Podle zákona je všechno legální a v pořádku. Ovšem pokud v tom cítíte střet zájmů, nemýlíte se. Těžko chtít po inspektorovi nezávislé posuzování stavby, když ho platí ten, kdo chce stavět. Zákon však inspektorům dává i další možnosti, jak prosadit zájem svého klienta bez ohledu na cokoliv. Příklad? Inspektor má ze zákona povinnost získat vyjádření těch, kterých se stavba dotýká (třeba sousedů), i těch, jimž zákon dává právo se k ní vyjadřovat (třeba občanských sdružení), a pak vše předat stavebnímu úřadu. Ten by měl závažnost vyjádření a případných výhrad nezávisle posoudit a rozhodnout o věci. Pokud však inspektor neosloví ty, o kterých ví, že se stavbou z různých důvodů nesouhlasí, zákon nepočítá s žádnou možností, jak jej k tomu přinutit. Stavební úřad dokonce nemá ani právo zrušit povolení, které inspektor vydá. A to ani v případě, že je v rozporu se zákonem. Na pováženou je také skutečnost, že zrušení nezákonných povolení se brání i soudy. Zasáhnout by mohlo ministerstvo pro místní rozvoj, pod které tato agenda spadá. Může totiž odebrat licenci inspektorovi, který porušuje zákon. Na ministerstvu v tuto chvíli leží desítky stížností od občanů i obcí z celé republiky. Jenže už více než rok na ně nikdo neodpovídá.

Hlavně se nikoho na nic neptat

Mezitím u nás rostou další a další stavby, které by v klasickém stavebním řízení neměly šanci na úspěch. Jedním z inspektorů, kteří si udělali dobrou živnost z prosazování špatných projektů, je ing. arch. Milan Teigiser. Má za sebou nezákonně vydaný certifikát na výstavbu ubytoven v Brně-Líšni, jenž dovoluje stavět i na pozemku, na který neexistuje platné povolení z územního řízení, což je ale nezbytnou podmínkou. A kvůli jeho razítku zde padlo (opět nelegálně) přes čtyři sta stromů. Nezákonnost počínání úřadů, inspektora i nižšího soudu v této kauze potvrdil úřad ombudsmana, Česká inspekce životního prostředí i Nejvyšší správní soud. Stejný inspektor povolil i výstavbu velkého hobbymarketu v Brně-Ivanovicích, přestože je stavba o tisíce metrů čtverečních větší, než v dané lokalitě povoluje územní plán a přestože proti ní vystupují zdejší občané i majitelé sousedních pozemků. Můžete si cvičně tipnout, jestli v jednom nebo druhém případě Milan Teigiser oslovil někoho z dotčených lidí nebo snad dokonce občanská sdružení. Správně, neoslovil. V jednom případě, který se týkal výstavby v Praze, si podle dokladů zainteresovaných souhlasná vyjádření sousedů dokonce vymyslel. Do povědomí veřejnosti se práce autorizovaného inspektora dostala i povolením výstavby mrakodrapů na Pankráci, kvůli kterým hlavní město málem přišlo o zápis v seznamu kulturních památek UNESCO.

A protože inspektor nemusí svůj certifikát, kterým povoluje stavby, vyvěsit na úřední desku ani na internet, většina obyvatel se o nových mrakodrapech, hypermarketech a ubytovnách dozví až v momentě, kdy se v sousedství začne kácet zeleň a kolem jezdit túrující bagry a buldozery.

Časem i jaderky

A tak si developeři legalizují pochybné stavby, občané a jejich sdružení vedou právní bitvy, soudy si věc přehazují jako horký brambor, odpovědné ministerstvo mlčí a autorizovaní inspektoři se vzájemně školí v tom, jak chybu či úmysl v zákoně ještě lépe využít.

Autorizovaný inspektor Milan Teigiser, který si už vysloužil celou sérii žalob, nejenže nezákonně povoluje stavby, ale také svým kolegům z České komory architektů přednáší, jak na to. Ve své prezentaci výstižně nazvané Autorizovaný inspektor = privátní stavební úřad vyjmenovává výhody, jež skýtá povolení od inspektora namísto od stavebního úřadu. Mezi benefity pak uvádí, že jím vydaný certifikát nestanovuje investorovi žádné podmínky, nedá se vůči němu odvolat, nedá se zrušit, stavební úřad certifikát nepřezkoumává, stavba může být zahájena dnem podání certifikátu na úřad. Nevýhodou certifikátu je podle Teigisera snad jen to, že k němu nelze vydat fešáckou cedulku „Stavba povolena“. Inspektor ještě dodává, že jeho působnost není limitována náklady ani druhem či typem stavby, a že jeho služeb je tedy možné využít i při povolení výstavby silnic a dálnic. Ve svém výčtu už zapomněl asi jen na jaderné elektrárny a úložiště radioaktivního odpadu.

Institut autorizovaného inspektora, který měl být údajně určený k tomu, aby odlehčil drobným stavebníkům a nezatěžoval úřady neproblematickými projekty, je využívaný přesně naopak. Drobní stavebníci totiž většinou nemají peníze na zaplacení inspektorských služeb. Teigiser ve své prezentaci uvádí sazbu tisíc až dva tisíce korun za hodinu práce a sumu za razítko na novostavbu bytového domu s komerčními prostorami odhaduje na 114 tisíc korun. Po inspektorech se proto nejčastěji ptají právě tam, kde je s výstavbou spojený nějaký problém, a využití jejich služby se jim jeví jako nejschůdnější cesta, jak obejít úřad, veřejnost a často i zákon.

Zprivatizujme prezidentský úřad

Po ministerstvech teď vedle stížností a žalob občanů koluje také novela stavebního zákona, která by měla autorizovaným inspektorům dát nějaké jiné mantinely. O tom, že by se institut zprivatizované veřejné správy opustil úplně, nechtějí zatím politici ani jim podřízení úředníci slyšet. Prý se osvědčil. Můžeme tedy jen hádat, jaká státní instituce bude prodána příště. Mám jeden návrh. Co kdyby se ukončily zdlouhavé a nenápadité diskuse o budoucí formě volby hlavy státu a prostě se prezidentský úřad dal do veřejné dražby? A pokud by se prosadilo pravidlo, že funkci může vždy získat ten či ta, kdo přeplatí předchozího majitele či majitelku úřadu, zajistili bychom nejen výrazný příjem do státního rozpočtu, ale i častější obměnu obličejů na televizní obrazovce při tradičním novoročním projevu. A to bychom si snad po těch posledních osmi letech zasloužili.

Autor pracuje v Nezávislém sociálně ekologickém hnutí — NESEHNUTÍ, kde koordinuje program Zaostřeno na hypermarkety, podílí se na poradenství občanům a na spolupráci s nevládním sektorem v postsovětských zemích.