Malé zamyšlením nad IDETem

Před několika lety by podobnou akci odsoudil kdekdo s poukazem na postoj celé polistopadové vládní garnitury, který směřoval jasně k restrukturalizaci našich zbrojovek a k postupnému přerodu armády v malou armádu profesionální. Zdálo se, že naše země je odhodlána vstoupit do evropských struktur jako země sice obranyschopná, vybavená moderní armádní technologií, zároveň však jako země plně podporující světový mír. Země, která hodlá uplatňovat následující slova prezidenta Havla: Jako vrchní velitel branných sil chci být zárukou, že obrany schopnost našeho státu nebude nikomu už záminkou k tomu, aby mařil odvážné mírové iniciativy…“„ „Ostatně máme lepší zbraň, než jakou vymysleli všichni vynálezci dohromady. Tou zbraní je vědomí, že pravda a právo jsou na naší straně. Zdá-li se někomu, že je to další snílkův přelud, upozorňuji ho, že kdo má tuhle zbraň, nebo jí se ani nejmodernějšího kulometu.“

Havel přesně vyjádřil postoj člověka, který není schopen použít jiné zbraně na podporu svých argumentů, nežli síly svých postojů a myšlenek, svého života v pravdě. Kam se vytratil tento kdysi zdaleka ne ojedinělý postoj? Byl vytlačen vidinou peněz, vidinou zisků z prodeje vražedné techniky?

Vždyť mezi vystavovateli na Idetu byly dokonce firmy dodávající zrůdnou vražednou techniku v době vietnamské války, v době konfliktu v Afganistánu, Čečensku, firmy podílející se na genocidě Kurdů i podporující vojenské režimy Latinské Ameriky.

Nad tímto veletrhem převzala záštitu Kancelář prezidenta republiky. Možná ve snaze podpořit důvěry hodnost absurdního přídomku „veletrh bezpečnostní a obranné techniky“. Ministr průmyslu Vladimír Dlouhý v televizi poznamenal, že po roce 1989 chyběla politická vůle, a proto prudce poklesl vývoz zbraní, kterým bylo Československo světově proslulé a který byl významným zdrojem příjmů státní (komunistické) pokladny. Dnes však může slíbit, že své postavení na světových trzích s vojenskou technikou získáme zpět!

Televizní divák byl zřejmě spokojen a houfně přiváděl slavnostně oděné děti seznámit se s technikou, která i v těchto chvílích zabíjí jejich bezmocné vrstevníky v ohniscích konfliktů po celém světě. Jak napsal jihomoravský deník Rovnost, zvláště páni kluci byli ve svém živlu, navíc nejschopnější dětský kreslíř byl pořadateli za obrázek zbraně odměněn fotoaparátem!

Dozvědí se tyto děti, že na světě žijí lidé pronásledovaní za to, že vystupují proti zbrojení, za to, že odsuzují násilí a přejí si světový mír? Chápou, že zbraně jsou smrtícími nástroji, které nefungují jako v televizi Nova, kde zastřelený herec znovu a znovu ožívá v jiných filmových rolích?

Závěrem tohoto zamyšlení ještě jednou citace Václava Havla: „Těžko dají míru šanci nějaká tajná jednání vládních expertů, nedá-li mu ji samo obyvatelstvo této planety. Dejme šanci míru!“

Zamysleme se důkladně nad těmito slovy a uvažujme společně, jaký postoj naší země k otázkám zbrojení si přejeme. V souvislosti s připravovaným vstupem do NATO je tato otázka nanejvýš aktuální. Chceme-li dát šanci míru, musí nás být slyšet víc a víc!