Environmentálně citlivý pozorovatel může ze svého středoevropského domova snadno propadnout trudnomyslnosti. Co k němu přiteče informačními kanály ohledně stavu světa, vystačí mnohdy na víc než jednu slušnou depku. Nemusíte se rovnou probírat dokumenty OSN, aby vám nedala spát fotbalová hřiště ilustrující úbytek pralesa nebo grafy s klesající druhovou pestrostí či stoupajícími teplotami. A pokračovat by se dalo až k tiráži. Jen tu a tam se médii prodere na světlo nějaký ten (polo)úspěšný rozvojový projekt či nezávazný politický krůček. Občas přitom zapadá, že iniciativa za zlepšení zdraví planety nemusí vzejít jen z prostředí nejmocnějších firem a států planety. Stačí se pozorněji rozhlédnout po globální vesnici a naznáte, že inspirativní příběhy bují jako tropická květena. Zlomek, o který zavadili naši redaktoři, přinášíme v tématu čísla. První text pojednává o tom, jak jeho autor začal uprostřed Ekvádoru věřit na zázraky.
Jednorázový nákup článku
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář