Mizející ostrov severské tajgy uprostřed Čech

V posledních dvou letech oblast na Českolipsku o svou divokost ze značné části přišla. Kvůli vzrůstající aktivitě těžařů museli jít vlci vychovávat mláďata mimo území rezervace. Místo selektivního kácení nebo loupání kůrovcem napadených stromů, které se v Česku praktikuje jako šetrnější (byť v principu nesmyslná) metoda boje s kůrovcem v některých rezervacích, začali těžaři Vojenských lesů a statků vytvářet rozsáhlé holoseče, odvážet veškeré smrkové dřevo včetně větví, a to i za pomocí harvestorů. V Národní přírodní rezervaci (NPR) Břehyně-Pecopala a okolních prvních a druhých zónách Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj bylo za poslední dva roky vytěženo kolem 20 tisíc metrů krychlových dřeva a vzniklo zde minimálně 30 hektarů holin. Všechny těžby schválila bez účasti veřejnosti a odborného posouzení dopadu těžby Správa chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj (dále jen „Správa“).

Tak devastační zásah v nejvyšším stupni ochrany patrně nemá v Česku obdoby. I když se někteří zástupci státní správy včetně mluvčí ministerstva životního prostředí (MŽP) snažili těžbu bagatelizovat například tím, že „většina smrkových porostů v NPR tvoří monokulturní uměle vysazené smrčiny“, opak je pravdou. Podle poslední aktualizace vrstvy mapování biotopů, volně dostupné na serveru Agentury ochrany přírody a krajiny, je v Národní přírodní rezervaci Břehyně-Pecopala 131 hektarů podmáčených smrčin (biotop L9.2B) se stoprocentním zastoupením biotopu a dalších 24 hektarů, kde jsou podmáčené smrčiny zastoupeny mozaikovitě od 50 do 80 procent.

Bývalá podmáčená smrčina… asi 500 metrů od vlčí nory (dnes už opuštěné).

Oproti tomu kulturní jehličnaté porosty v části NPR v okolí Břehyňského rybníka zaujímají jen 14,2 hektaru. Tato kategorie však zahrnuje i borové porosty, které lýkožrout smrkový nenapadá, rozsah uměle vysázených smrčin uvnitř NPR tedy bude ještě menší. Podle našeho zjištění se 19,8 hektaru vytěžených ploch nacházelo přímo v podmáčených smrčinách, 4,2 hektaru v mozaice podmáčených smrčin a jiných biotopů a jen 0,8 hektaru v nepůvodních jehličnatých kulturách. Konkrétní čísla vytěžených ploch se mohou změnit poté, co dojde k přesnému zaměření holin ze satelitních snímků, avšak už současný rozsah těžby je spíše podhodnocený.

Selhala státní ochrana přírody?

Vojenské lesy a statky (VLS) zde těžily na základě výjimky ministerstva životního prostředí z ledna 2017, která bohužel nijak rozsah těžby neomezuje. Veškerou těžbu nad tři ary ale podmiňuje souhlasem Správy (v některých porostech musí být Správou schválena i těžba menší než tři ary), který však může mít podobu e-mailu a není třeba žádných odborných konzultací. Správa tak schvalovala jak na běžícím pásu: během roku 2018 posvětila celkem šestnáct žádostí bez jediného nesouhlasného stanoviska, v roce 2019 schválila jednu velkou žádost na těžbu přesahující 10 tisíc kubíků dřeva a další čtyři žádosti s menším objemem těžby. První nesouhlasné stanovisko vydala Správa až letos v dubnu po medializaci případu a angažmá ministra životního prostředí Richarda Brabce.

Chvíli jim trvalo, než vykoumali, jak ho sundat.

Pokud by byly dodrženy všechny podmínky ministerské výjimky, nemohl by být tak velký rozsah těžeb nikdy schválen. Jedna z podmínek totiž zní: „V případě mimořádných okolností (například rozsáhlé větrné polomy ve smrkových porostech) je třeba vydání samostatné výjimky“. Znění této podmínky potvrdila i Správa v upřesňujícím rozhodnutí z března 2018. Sám ředitel Správy Ladislav Pořízek pro Idnes.cz pronesl: „Buď nekácet a nechat kůrovce, ať škodí dál, nebo proti němu něco podniknout. Tuto volbu za nás v podstatě udělala příroda a její nepříznivý vláhový vývoj, kdy je extrémní sucho, které svědčí kůrovci. Věděli jsme, že naše rozhodnutí vyvolá kritiku.“

O výrazném nárůstu gradace kůrovců do okolních porostů mimo NPR Správa i VLS věděly delší dobu. Ze 332 kubíků dřeva vytěženého v roce 2017 těžba vzrostla více než osmadvacetinásobně na 9251 kubíků v roce 2018. Letos objem vytěženého dřeva dále poroste: VLS v žádosti z prosince 2018 odhadují těžbu na 10 100 kubíků, tedy ještě o zhruba 850 kubíků více než v roce 2018, a to nezahrnujeme další žádosti VLS z letošního roku.

Nakonec si řekli, že nádor na smrku bude lepší nechat zetlít v „pralese“.

V záznamu z ústního jednání z ledna 2019 Správa „vnímá, že navrhované zásahy mají omezit další šíření kůrovcové kalamity do smrkových porostů v NPR, ale i mimo NPR“. Že je stav mimořádný, dokládá použití slova „kalamita“ i fakt, že Správa k žádosti VLS, která už koncem roku 2018 navrhovala pro letošní rok ještě větší objem těžby než v předchozím roce (tehdy žádosti chodily postupně), svolala zvláštní jednání, a dokonce svolila použití harvestoru. Správa tedy zjevně ignorovala podmínku vydané výjimky o mimořádných okolnostech a rozhodovala mimo své kompetence, pouze na základě svého názoru, bez zahájení zvláštního správního řízení a oslovení dalších potenciálních účastníků řízení, jako jsou právě spolky.

Pustý rybník

Zarážející je i fakt, že Správa CHKO vnímá kůrovce jako nepřítele, kterému nedovolí „dál škodit“, a použití harvestoru zřejmě vnímá jako o poznání menší zlo, ačkoliv rezervaci obklopují především borové monokultury, které lýkožrout smrkový nenapadá. Zajímalo nás, jaké porosty mimo NPR by tedy vlastně těžba měla ochránit. Správa v oficiální odpovědi uvedla, že mělo jít o podmáčené smrčiny v lokalitě Pustý rybník. Tato výjimečná lokalita ze záhadného důvodu není v NPR, je však součástí 2. zóny CHKO i evropsky významné lokality. Ve skutečnosti se však masivně těžilo i na Pustém rybníku, takže ani tyto porosty těžba v NPR nezachránila.

Zde se pod harvestor připletla kromě borovice i „plevelná“ bříza.

Když Správa nedokázala těžbě zabránit, pojistkou mohla být Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Ta dostala podnět od veřejnosti na rozšiřující se těžbu už v lednu 2018 a o rok později od Hnutí DUHA. V obou případech se však nezabývala meritem věci a seriózně nezkoumala, zda těžaři dodrželi podmínky výjimky. Pouze v roce 2018 udělila pokutu za to, že nebylo těženo pouze prokazatelně kůrovcem napadené dříví. Nezabývala se však otázkou, zda nedochází k ničení biotopů evropského významu, zda není porušena podmínka týkající se mimořádných okolností. Fakt, že MŽP ve svém rozhodnutí z roku 2017 vyloučilo vliv na evropský významné lokality a ptačí oblasti (součást soustavy Natura 2000), napovídal, že tak masivní rozsah těžeb MŽP nepředpokládalo, a razantnější zásahy proto podmínilo nutností pořídit si samostatné výjimky.

Těžba v podmáčených smrčinách, biotop evropského významu.

Do budoucna bez zásahu?

Nezbylo tedy než se obrátit přímo na ministra životního prostředí, který nakonec v dopise Hnutí DUHA slíbil, že od letošního dubna do července už žádné zásahy v NPR včetně pojezdů těžké techniky neproběhnou a že rezervace bude v budoucnu bezzásahová. Ve skutečnosti se však minimálně desítky kubíků dřeva z rezervace odvážely ještě v dubnu a těžba v rezervaci probíhala i v květnu, v hnízdní době. Zdá se, že ne všechny informace resortu životního prostředí prosakují na nejnižší úroveň státní správy. Kuriózní je oficiální vysvětlení Správy, proč odsouhlasila těžbu ještě v průběhu května, v odpovědi na žádost o informace Hnutí DUHA: „Správa z důvodu momentální silné vytíženosti (v době podání žádosti reagovala Správa na výzvy ústředí AOPK ČR a MŽP, kdy intenzivně poskytovala informace a vysvětlení k vašim udáním a podnětům), neodpověděla ve stanovené lhůtě VLS ČR, tzn., že došlo k pomyslnému souhlasu.“ Mezi řádky tak čteme, že další těžba byla schválená kvůli Hnutí DUHA, které se dožadovalo dodržování zákona a záchrany unikátních nížinných smrčin…

Díky podpoře Správy CHKO zde vzniká nový, věkově a druhově rozmanitý les.

Aktuálně MŽP zahájilo přezkumné řízení týkající se letos vydané výjimky na použití biocidů a Správa zahájila řízení o změně existujícího rozhodnutí MŽP z ledna 2017. Zákonnost proběhnuvších těžeb znovu vyšetřuje Česká inspekce životního prostředí, které MŽP vrátilo případ k dalšímu prošetření. Ledy se hnuly, otázka je, zda ne moc pozdě a zda budou škody ještě napravitelné. Do vykácených ploch nyní VLS sází monokultury smrku nebo vytváří oplocenky, kam sází duby. Podmáčená smrčina v okolí Břehyňského potoka ze značné části zanikla a její přeměna na stejnověkou dubovou nebo smrkovou monokulturu není to, co bychom v národní přírodní rezervaci a evropsky významné lokalitě chtěli vidět.

Nezřejmá hodnota

Biologové Jiří Sádlo, Petr Petřík a Karel Boublík v časopise Ochrana přírody u příležitosti plánovaného rozšíření CHKO o Máchův kraj (Dokesko) v roce 2012 napsali: „Při pohledu na jednotvárné stejnověké borové lesy může nastat pochybnost, zda je na Dokesku vůbec co chránit. Skutečně, přírodovědná hodnota zdejších borů není dosud v odborné veřejnosti, ať ochranářské, biologické nebo lesnické, jednoznačně zakotvena. (…) Ukázalo se, že Dokesko není součástí biomu temperátního opadavého lesa, který pokrývá většinu střední Evropy, ale je ostrovem tajgy, přesněji nížinného hemiboreálního jehličnatého lesa. Zdejší bory, borové doubravy, podmáčené smrčiny a většina mokřadní vegetace jsou plošně vyvinutým reliktem časně holocénní tajgy. Zároveň jsou obdobou současných tajgových ekosystémů na evropském severu a severovýchodě.“ Autoři se nemýlili, ale bohužel ani po sedmi letech není Správě, která by nově rozšířené území měla chránit, skutečná přírodovědná hodnota tohoto území zřejmá.

Odvoz větví z rezervace.

Ačkoliv je v současnosti Česká republika v rámci Evropské unie hodnocena jako stát s nejlépe připravenými podklady pro vymezení evropsky významných lokalit, a to především díky mapování nejcennějších biotopů, česká ochrana přírody se nedokázala vymanit z lesnického dogmatu boje s kůrovcem. Ostrov smrkové nížinné tajgy uprostřed Čech tak po tisíciletích boje o přežití možná zanikne. Paradoxně v období, kdy se těší nejlepší možné zákonné ochraně, jakou kdy měl. Zmenšování rozlohy mokřadních lesů nám v době extrémních such a povodní také život neusnadní.

Autor je koordinátorem Hnutí DUHA Olomouc a akademickým pracovníkem Ústavu ekologie lesa na Mendelově univerzitě v Brně. Kontakt: miroslav.kutal@hnutiduha.cz. Tento text byl vytvořen s finanční podporou TA ČR. Podpořeno projektem „Spolupráce při adaptacích na změnu klimatu v klíčových lesnických a zemědělských oblastech“.