Mohou geoinženýrské zásahy pozitivně přispět?

Michal Koblížek, Institut mikrobiologie Akademie věd ČR:

Osobně mám zkušenost pouze s pokusy o hnojení oceánu železem, které byly velmi přínosné pro poznání fungování mořskýchekosystémů. Jako nástroj snižování CO2 v atmosféře použít nejdou vzhledem k rozsahu lidmi produkovaných emisí. Roční emise CO2 jsou kolem 30 gigatun, zatímco při dosud nejrozsáhlejším pokusu s obohacováním železem, organizovaném v roce 2002 pod názvem SOFeX, se podařilo z atmosféry odstranit kolem 24 tisíc tun CO2. To je jedna miliardtina množství, které v současnosti lidstvo vypouští.

Jan Pretel, vědecký tajemník Českého hydrometeorologického ústavu:

Různé formy takových zásahů se v posledních letech objevují zejména ve snaze zastavit klimatické změny. Většinou je však považuji za pokusy zachovat stávající systémy výroby a spotřeby na současné úrovni, aniž by odstraňovaly příčiny změn. Jde pouze o snahy vytvořit dojem, že pro řešení environmentálních problémů „něco děláme“. Dokážu si sice představit, že jednou bude společnost schopna počasí řídit, leč zatím stále dostatečně spolehlivě nevíme, jak globální klima funguje – bohužel! Nemyslím si tedy, že už nastal ten správný čas, abychom do klimatického systému zasahovali. Proto geoinženýrství zatím považuji spíše za hru, která může mít nepředvídatelné, případně i nebezpečné důsledky.

Barbara Stalmachová, vedoucí Institutu environmentálního inženýrství na VŠB-TU:

Jistě, mohou. Ale v reálném čase a v reálných ekonomických podmínkách jsou některé přístupy málo řešitelné. Některé možnosti ale existují, například rozšiřování zelených ploch, které jsou významným spotřebitelem oxidu uhličitého. Tím mám na mysli nejen procento zalesnění nebo městské zeleně, ale též zemědělských ploch. Často se také diskutuje možnost změnit barvu střech v zastavěných oblastech, tedy použití světlých barev střešních krytin. Velké množství střech by mohlo být „zakryto“ i střešními zahradami, které by kromě spotřeby CO₂ a produkce kyslíku filtrovaly znečištěné ovzduší.

Alexander Ač, pracovní Centra výzkumu globální změny AV ČR:

Člověk už „geo-inženýrství“ uskutečňuje zvyšováním obsahu skleníkových plynů a dalším znečišťováním planety. Plánované geo-inženýrství má za cíl zamezit dalšímu oteplování Země, případně ji dokonce mírně ochladit. Potíž je v tom, že takovýto zásah by přinesl vedlejší účinky, o kterých dnes moc nevíme – v horším případě by ale byly závažnější než důsledky samotného oteplování. Už samotná skutečnost, že se o geo-inženýrství vede seriózní diskuse, ukazuje, že jako lidstvo se nejsme schopni s problémem změny klimatu vypořádat nejlepším možným způsobem – tedy omezením emisí skleníkových plynů. Problém změny klimatu není technologické povahy, ale zejména sociální, etické a morální. Jinými slovy, změna klimatu nemá technologické řešení. Řešení je možné pouze změnou našeho chování vůči sobě.