Najít kůrovce po čichu

25. dubna 2020 /
foto: Nikole Vošvrdová s fenkou Bíbí.
Fotogalerie >
Nicole Vošvrdová a její fenka belgického ovčáka Bíbí společně tráví mnoho času v lese. Dělají to ale za jiným účelem, než je zábava. Hledají spolu stromy napadené lýkožroutem smrkovým neboli kůrovcem. Nicole na to svou fenu připravuje již dva roky. Pes dokáže správně označit až 80 procent napadených stromů a může tak pomoci předejít kalamitám.

Že pes dokáže nacházet bomby, vyhledat zločince nebo zjistit podle pachu, kde je zatoulaný pamlsek, víme všichni. Jak tě ale napadlo využít psa k hledání kůrovce?

Úplnou náhodou. Studovala jsem na České zemědělské univerzitě v Praze kynologii a věnovala se především pachovým pracím se psy. Při té příležitosti jsem se bavila s jedním vyučujícím o tom, že psi dokážou hledat i různé brouky. On přišel s myšlenkou, že by mohli najít kůrovce. Tak jsme se to pokusili zjistit a přišli jsme na to, že jedna slečna ve Švédsku na to už přes deset let psy cvičí. Začalo mě to zajímat a zjistila jsem, že naše škola má přímo projekt, který se věnuje kůrovci. A pozvali si, shodou náhod, tuhle Švédku na přednášku.

Hrozně moc mě to nadchlo. Je to práce, kterou mohu dělat se psem, a současně je skutečně užitečná. Přihlásila jsem se tedy ještě k doktorskému studiu, ve kterém se věnuji výzkumu, zda by pes šel prakticky využít při vyhledávání kůrovcem napadených stromů. Zatím mě to neživí, je to jen forma studia.

Představíš nám svého psa?

Mám tříletou fenku belgického ovčáka malinois. Jmenuje se celým jménem Be My Perfect Barathea, ale říkám jí prostě Bíbí. Původně jsem ji pořizovala na jiný sport, který nemá s pachovými pracemi nic společného. Není to proto úplně snadné zvíře na tento typ výcviku, ale vyhledávání jí jde velice dobře. Perfektní je na malých plochách, potřebuje se ještě zlepšit na velkých okruzích, ale já jsem hodně náročná.

A jaké plemeno psa je na to nejvhodnější?

Je to složité. O plemeno tolik nejde, spíše o povahu. Ten pes by neměl mít zájem o ruchy v lese. Například o zvěř, o ptáky v křoví, měl by hlavně chtít pracovat se svým psovodem. Hledat pachy může každý pes. Záleží ale, kolik by tomu psovod chtěl věnovat času. Některého psa připraví zkušený psovod za rok, některého za tři. A jsou psi, kteří nebudou dost dobří nikdy.

Fenka Bíbí v akci.

Jak je možné, že pes vlastně kůrovce najde podle pachu?

Je to založeno na podobných principech, jako když se psi učí hledat bomby nebo jakékoliv další pachy. Stačí ho naučit konkrétní pach. Je jedno, v jakém prostředí, musí rozpoznat tu jednu vůni a tu pak naučeným chováním označí. Mnoho lidí si myslí, že když učím psa, aby hledal kůrovce, učím ho to v lese. To vůbec ne. Nechci, aby pes chodil od stromu ke stromu. Jde mi o to, aby mi pes označil, kdykoliv odněkud zacítí pach toho brouka. Učím ji to tak, aby mi ho byla schopná označit i na sídlišti, v místnosti, v kavárně nebo na poli.

Jak jsi ji to naučila?

Mám na to feromonové syntetické složky s pachem lýkožrouta smrkového. Netrénuji přímo na brouka, protože pak by se pes naučil pouze na daného jedince v daném stadiu vývoje. Potřebuji, aby mi pes označil strom, na kterém se nachází jakékoliv stadium kůrovce. Vybraly se proto všechny čtyři nejdůležitější syntetické složky feromonu kůrovců, které mapují celou jeho životní etapu. A směs těchto látek se nakape na odličovací tampon, který pak schovávám.

Jak pes pochopí, že má označit právě tenhle pach?

Na začátku, když si čichne k tamponu, dostane odměnu. Pak vzorek schovám a pes dostane odměnu, když ho najde. Pak zvětšuji prostředí a plochu. Snažím se ale naopak zmenšovat vzorek, aby byl slabší a slabší. Jindy ho schovám pečlivěji, aby pes skutečně hledal po čichu, protože jinak se naučí hledat i očima. Není hloupý a ví, jak vzorek vypadá. Jakmile pochopí, o co jde, musím začít vzorky schovávat opravdu dobře.

Poté ho začnu učit na les. Tam používám zas trochu silnější vzorky. V lese už totiž neučím na směs těch čtyř látek, ale vždy jen na jednu, jak by to bylo v přírodě. Nebo na výcvik využívám odparníky na sběr kůrovců.

Jak z umělých vzorků přejdeš na strom?

Když se dostanu k reálně napadeným stromům, záleží na více faktorech. Například na povaze psa, některý s tím problém má, některý ne. Někdy o tom pes ani nepřemýšlí a označí strom automaticky, jindy mu to trvá, než si uvědomí, že je to ten samý pach. Záleží i na tom, jestli má ty vzorky naučeny důkladně. Strom je totiž pro psa cítit hrozně moc pachy. Je tedy důležité, aby ucítil tu konkrétní látku brouka v nějakém stadiu a uměl ji rozeznat, ačkoliv se jinak učí na všechny čtyři. Ze začátku výcviku ho tedy přivedu k nějakému skutečně nakaženému stromu a prostě doufám, že to pochopí. Když ano, odměním ho, aby měl motivaci to příště zopakovat.

Tvá fenka je na to již vycvičená. Popsala bys, jak probíhá reálné hledání v lese?

Nejdřív je třeba domácí příprava. Podle lesnické mapy si území rozdělím na úseky. Pracuji s GPS, ve které mám les rozkouskovaný do částí, a současně vidím, kudy jsem prošla já a kudy proběhl pes, který má na sobě GPS obojek. V terénu se poté řídím podle téhle mapy i podle toho, co vidím přímo na místě.

Pak vyrazím do lesa. Připravím psa na hledání. To je důležité, aby fenka pochopila, co jdeme dělat. Nasadím jí GPS obojek, dostane oranžovou výstražnou vestu. Lépe na ni vidím já, ale i ostatní lidé, kteří by se mohli volně pobíhajícího psa vylekat. Před začátkem hledání jí udělám ještě jeden cvičný umělý vzorek, za který hned dostane odměnu. A vyrazíme hledat první napadený strom.

Kolik času to zabere?

Pracovní tempo si určuje pes. Plně pracovat vydrží hodinu v kuse. Hledat chodíme tak třikrát až čtyřikrát do týdne. Musí mít vždy po dvou dnech přestávky, není to stroj a tahle práce by pro ni měla být zábavou. Za odměnu za každý správně nalezený strom dostane balonek nebo kus konzervy a volno, ve kterém se může s hračkou dostatečně vyřádit. Já zatím procházím blízké okolí napadeného stromu a hledám další napadené stromy, zapisuji jejich souřadnice a značím je sprejem. Je to týmová práce.

Označí každý napadený strom v lese?

Ne, to určitě ne. Zprvu proběhne kus lesa a pak obvykle označí poslední strom v řadě. Nevím proč. Není to tak, že by běhala od stromu ke stromu a plně nasávala každý jednotlivý pach. To by nikdy nevydržela dělat hodinu v kuse, kdyby měla označit třeba sedmdesát stromů. Najde mi jen ten první, který jí nejvíce voní, a pak má volno a může si jít hrát. V tu chvíli začíná moje práce dohledat další napadené, které stojí kolem.

Jakou má úspěšnost?

Zhruba 80 procent. V roce 2018 jsme to testovali na školním pozemku. Člověk, který se v kůrovci vyzná a pozná napadený strom, správně určil asi 60 procent. Výhodou při využití psa je, že nepřemýšlí podobně jako člověk. Lesník, který má své území nakoukané, už ví, kam se obrátit, kde kůrovce čekat. Pes prostě cítí a běží i do míst, kam by běžně nikdo jiný nešel.

Čím ten napadený strom pes označí?

Zastaví se u něj a je jakoby „štronzo“. Neštěká, to bych se z toho zbláznila. Prostě se jen u stromu zastaví a zírá na něj. Což je u ní neobvyklé, protože přirozeně neustále pobíhá, čenichá a jen tak ji něco nedonutí se zastavit. Já za ní dojdu, zkontroluji, že se nemýlí, a pak ji odměním. Nestává se, že by označila špatný strom, to spíše může přehlédnout ten napadený.

Když už bude Bíbí hledat v lese kůrovce, nebylo by lepší ji naučit hledat více různých pachů?

To není dobrý nápad. Samozřejmě by to šlo psa naučit, rozezná mnoho pachů a zvládne to. Ale na místě, kde by těch vůní bylo více naráz, bude vždycky něco preferovat. Místo kůrovce by mi pak označila třeba houbu. Což není špatné, ale nehodí se to, když hledám napadené stromy. Jediné, co bych ráda do budoucna přidala, je i druhý typ kůrovce. Bíbí umí najít feromony lýkožrouta smrkového. Dalším druhem tohoto brouka, který teď začal napadat české lesy, je lýkožrout severský. Ten se ale učí obtížněji, protože žije v korunách stromů.

To ucítí pach brouka i z takové dálky?

Možná by ucítila, ale takhle to nefunguje. Kůrovec vypouští na zem drtinky, kousky dřeva. A ty se povalují pod napadeným stromem. Naučila bych ji tedy značit právě tyhle okousané drtinky a pak podle stromu poznala, zda je v jeho koruně kůrovec, nebo ne. Na podobném principu se například v Austrálii dohledávají koaly. Pes nestopuje pach zvířete, ale jeho trus, který leží pod stromem.

Psi se obecně jsou schopni naučit mnoho různých pachů a v posledních letech o jejich využití vzrostl zájem. Vím o lidech, kteří se psy vyhledávají třeba vzácné čolky a mloky. Nebo o psech, kteří poznají u člověka rakovinu. Bíbí pomáhá zachraňovat lesy.

Má podle tebe tahle činnost a práce se psy budoucnost i u nás?

Zájem je, jde jen o to, aby nás bylo v republice více a aby si nás lesníci nebo majitelé lesů zvali na preventivní prohlídky. V lese, kde je vyhlášen kalamitní stav, už nic neudělám. Pes by měl sloužit jako prevence. Označí brouka i ve zdánlivě zdravém lese, napadené stromy se pokácí a les zůstane zdravý. Pak by psovod jen občas zašel na kontrolní hledání a udržoval by prostor zdravý. V jednom člověku se to ale nedá úspěšně dělat. Tak doufám, že se časem přidá i někdo další.

Připravila Kristýna Čermáková. Kontakt: krist.cermakova@gmail.com. Pokud byste měli zájem naučit psa hledat kůrovce a pomáhat tak českým lesům, můžete se zkontaktovat s Nicole na facebookové stránce Sniff out.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 4/2020 vyjde v 2. polovině srpna.