Máme doma akvárium, máme v něm rybičky a pravidelně je krmíme. Čas od času některá z nich chcípne, jinak se ale hemží dost čile a člověk má při jídle dobrou kulisu — například pro přemítání o tom, nakolik jsou si lidé s rybičkami v akváriu podobní. I lidi je totiž třeba především pravidelně krmit, a konzumenti jsou to řádově nenasytnější. Ale zbyde po nich něco víc než po té živorodce, kterou jsme posledně spláchli do záchodu? Film Ruperta Murraye The End of the Line (2009), natočený podle stejnojmenné knihy Charlese Clovera, se takovým filozofováním zabývá pouze v míře přiměřené pro environmentálně-aktivistické dokumenty, ovšem ploutviček, žáber a zelených vykulených očí je v něm plno.
Jednorázový nákup článku
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář