Není riziko jako riziko

Někteří ekonomové zhruba do začátku ekonomické krize říkali, že riziko je pozitivní prvek investičního rozhodování a že bez rizika není pokroku ani zisku. Čtenáři Ulricha Becka a jeho Rizikové společnosti naopak na každém kroku zakopávají o důkazy, že technologický pokrok kromě užitečných věcí vyrábí také nezamýšlená rizika. Zejména riziko environmentálního kolapsu. A to všechno paradoxně kvůli tomu, že se nás před riziky snaží ochránit.
    
Možná by bylo racionální — a demokratické — o environmentálním riziku zahájit další kolo diskuse, když to předchozí vyšumělo do ztracena. Z hlavních médií se ale dobrá vůle k environmentalistům jaksi vypařila, společně s ekonomickou krizí se vypařují i granty a sponzoři environmentálních organizací a neziskových plátků. Vzpomeňme na živořící Děti Země nebo na osud Literárek, které se nyní podle všeho stanou tiskovým orgánem sociálnědemokratického think-tanku. I v Sedmé generaci se pokaždé třeseme, jak dopadnou granty. Být environmentální je dnes zkrátka rizikové — ale pokrok ani zisky nikde.

V médiích mezitím postupuje mílovými kroky kupředu (nebo zpátky?) obhajoba uhlí a jádra. Je prý racionální prolomit územní limity, postavit další jaderné bloky a přestat plýtvat kapitálem na příliš rizikové obnovitelné zdroje. Beztak jsou ty německé větrníky nestabilní. Samotný premiér se v této souvislosti dopustil výroku, že jádro patří mezi čisté zdroje energie. Nestačil jsem zírat. Jenom doufám, že v Temelínu nevyhazují použité palivo do kontejnerů na recyklovatelný odpad.
    
Naopak jsem si v médiích nevšiml úvahy nad tím, že zatímco kvůli německým větrným elektrárnám nám prý v jednu chvíli hrozil blackout neboli zhroucení elektrické sítě, během odstávky Temelína kvůli další z nekonečné řady (jistěže zanedbatelných) poruch k žádnému blackoutu nedošlo. Opravdu je třeba přistavovat nové bloky, když si absence Temelína vlastně ani nikdo nevšiml?
    
Možná je to všechno jenom výsledek dobré PR-áce ředitele ČEZ, který si ostatně díky štědrému opčnímu programu přichází na stovky milionů korun. Taková částka by českým environmentálním organizacím vystačila na hodně let dopředu. Samotnou Sedmou generaci by uživila někdy do dvacátého třetího století — a to bychom ještě mohli výtisky rozdávat zadarmo a usmívat se přitom jako Teletubbies.
    
Hádám ale, že pro pana ředitele by to byla tuze riziková investice.