Navštívil jsem ředitele národního parku Bavorský les ve Spolkové republice Nemecko ing. Biebelreitera, který se s námi bavil na téma kůrovec a management národního parku. Pan inženýr je velmi sympatický člověk, a to bez ohledu na to, že je ve své funkci už 28 let, vlastně od začátku národního parku.
Park, který má na starosti, zabírá 13 tisíc hektarů, ale ještě v letošním roce bude rozšířen na 24 tisíc hektarů rozlohy. Dělí se na první zónu – to jest plochu, která je zásadně ponechána bez zásahu (tvoří asi 60 procent parku), a na druhou zónu, která funguje jako nárazníkové pásmo. V současném parku se nepraktikuje žádná metoda hubení kůrovce, vyjma 500 metrů širokého pásu při hranicích s privátními lesními pozemky, kde se kůrovcem napadené stromy odtěžují, aby se předešlo stížnostem ze strany majitelů lesa. Poněkud jinak by to mělo být v rozšířené Části bavorského národního parku, která bude podél hranice navazovat na náš Národní park Šumava. Tam totiž správa plánuje na 1600 hektarech (6,6 procent rozlohy parku!) pokusnou těžbu kůrovcem napadených stromů. Vypadat to bude tak, že se stromy pokácí, kůra se oloupe a spália stromy se nechají ležet na místě. Sám bavorský ministerský předseda byl vystaven tlaku bavorských těžařů a dřevařů, ale nakonec změkčení norem pro rozšířenou část bavorského parku z principiálních důvodů nepovolil.
Dovolím si podotknout, že psychickému nátlaku dřevařské lobby byl podroben i náš ředitel parku Ivan Žlábek a bývalý ministr neblahé paměti František Benda. Oba podlehli, takže se na Šumavě vesele těží. Výsledky jsou však smutné. Rozježděné slatě, vydrancované porosty, a stále více se šířící kůrovec. Na rozdíl od Bendy to ředitel šumavského parku dělá z hlubokého zejména ne u ředitele. Jak praví jistý americký ekolog – v ochraně přírody jsou nejhorší dobré úmysly, když nejsou podložené vědomostmi. Navíc pan ředitel Žlábek v televizní jednadvacítce pravil, že se na schůzce s ředitelem bavorského parku domluvil na společném postupu. Prý se v rozšiřované části parku bude hospodařit stejně jako na Šumavě. Buď nevěděl, o Čem mluví, nebo vědomě lhal.
Ale zpět do Bavorska. Podle slov ředitele není úkolem národního parku chránit les ani konkrétní stromy – úkolem je chránit přírodní procesy. Les má být takový, jaký sám vznikne a ne takový, jakou představu nosíme v hlavě. Lesníci i široká veřejnost mají snahu lesu za každou cenu pomáhat, ale kůrovec a další takzvaní škůdci nejsou v národním parku katastrofou. Je to jev, který je třeba bedlivě sledovat.
Na sedmdesát odborných vědeckých institucí dělá v parku svůj výzkum a již teď je jasné, že pod odumřelými stromy se nový les vytváří lépe, než v oblastech zničených holosečí.
Bavili jsme se o tom, jak je to s kůrovcem v jiných evropských parcích – v Berchtesgardenu – žádné zásahy, v Harzu – žádné zásahy. Z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že proti kůrovci se nezasahuje ani v jednom z nej starších evropských národních parků — ve švýcarském.
Když jsme položili otázku, jak by měl vypadat management na naší straně Šumavy, odpověděl pan ředitel diplomaticky, avšak zcela jasně: „Nemohu radit vašim pracovníkům parku, jak mají postupovat, oni sami by měli vědět, jak má vypadat management parku podle mezinárodních kritérií. Holosečnou těžbu bych ale v žádném případě nepřipustil!“
Bavorský a Šumavský národní park tvoří bezesporu jeden přírodní celek, který je pouze administrativně rozdělen politickými hranicemi. Zatímco v Bavorsku se baví o tom, jak nechat přírodu přírodou a přitom nepoškodit majitele okolních pozemků, u nás se snaží přírodu zachránit před ní samotnou, i kdyby ji měli při tom dočista zničit.
Mojmír Vlašín
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář