obrázky

Ropákem roku 2004 se stal náměstek ministra průmyslu Martin Pecina. O jeho vítězství ve třináctém ročníku ankety pořádané Dětmi Země rozhodlo sto tři členů odborné komise. Jeho nejtěžším „ekologickým hříchem“ se stalo neskrývané prosazování komerčních zájmů velkých průmyslových znečišťovatelů a uhelných společností. Právě Martin Pecina stojí za záměrem zrušit územní ekologické limity, které chrání severočeské obce před likvidací kvůli rozšiřování těžby uhlí. A byl to také on, kdo prosazoval razantní zvýšení množství emisních povolenek pro české průmyslové firmy. O tom, že úřadující Ropák šíří pomluvy o ekologických organizacích bez toho, že by se obtěžoval zjistit si základní veřejně dostupné údaje, už ani nemluvě. Na druhém místě pak v anketě skončil ministr dopravy Milan Šimonovský, třetí místo obhájil severočeský sociální demokrat Jaroslav Foldyna.

Společně s Ropákem byla vyhodnocována již tradičně také soutěž Zelená perla roku. Členové komise vybírali z osmnácti výroků, které postoupily do finále. Nejvýše bylo nakonec oceněno vyjádření vedoucího druhého bloku JE Temelín, prognostika-amatéra Václava Havlíčka, který ve svém článku Zakopat, či znovu použít? pro Hospodářské noviny napsal: „Ono takzvané vyhořelé palivo tedy můžeme bezpečně ukládat do země. Po třech stech tisících letech se jeho radioaktivita sníží na přípustnou úroveň a pak se s ním může nakládat jako s dnešním popílkem, komunálním odpadem a spoustou jiných produktů moderní civilizace.“

(ma)

Na světě už netečou skoro žádné velké divoké řeky. Většina veletoků byla spoutána přehradami a regulacemi. Ukázala to podrobná studie stovek povodí, kterou vydal přírodovědecký časopis Science. Zbývající neohrazené řeky se vesměs nacházejí v arktické tundře nebo v pásmu tajgy. Největší je až dvaadvacátá ve světovém pořadí — severokanadský Yukon. Také poslední tři, které zbývají v Evropě, leží na severu Ruska.

Na některých řekách je vysloveně přepřehradováno. Třeba hráze na africké řece Volta by zadržely více vody, než jejím korytem proteče za čtyři roky. Turecko má ve svých přehradách v povodí Eufratu a Tigridu tolik prostoru, že by mohlo zastavit veškerý průtok zeměmi dále po proudu na více než rok. Největší problém představuje vysoká míra regulace v suchých oblastech. Středomořské řeky jsou spoutány dokonce z 99 procent. Přitom právě v pouštích a horkých územích betonování nejvíce poškozuje místní zemědělství, rybolov a přispívá k šíření nemocí.

(vk)

Čechy zajímá ekologie. Spousta českých politiků si kdovíproč myslí, že lidi u nás ekologické problémy až zas tak nezajímají. Nebo to přinejmenším tvrdí, když vysvětlují, proč se jim nechce řešit znečištění, hromady odpadů nebo betonování krajiny. Tuhle pověru (nebo výmluvu?) rozbil obří průzkum veřejného mínění, který zveřejnila Evropská komise. Ptali se v něm 25 000 Evropanů. Výsledek: pokud jde o názory, Češi patří mezi nejzelenější národy v unii.

Například podíl lidí, kteří chtějí, aby úřady a politici brali při ekonomickém rozhodování v úvahu ekologické hledisko, byl v ČR třetí nejvyšší v EU. Ve srovnání s celou unií nadprůměrný počet Čechů považuje znečištění za důležitou stránku kvality života a soudí, že hospodářská a ekologická opatření jsou stejně významná. Za nejdůvěryhodnější zdroj informací o těchto tématech Češi považují zelené organizace. Stejná sdružení však prezident Václav Klaus pokládá za novodobé zlo, proti kterému by měla bojovat Evropská komise. Občanským sdružením vyčítá, že se „bez demokratického mandátu“ vzniklého volbami snaží „přímo vměšovat do života lidí“.

(vd)

Světová obchodní organizace (WTO) požaduje zrušení ekologických zákonů. Ekologické a humanitární organizace i právní experti již několik let varují před tím, aby pravidla WTO pokrývala také oblasti, které přímo nesouvisejí s mezinárodní komercí, a aby byl zároveň obchod jediným povoleným kritériem pro rozhodování WTO. Nyní se jejich obavy naplnily.

Zelené organizace propátraly řadu stížností na takzvané bariéry mezinárodnímu obchodu, o kterých úředníci WTO začali jednat koncem dubna. Ukázalo se, že Japonsko, Korea, Mexiko, Kuba, USA a další státy mezi ně zařadily desítky důležitých zákonů v jiných zemích. Seznam doslova bere dech — například evropské směrnice vyžadující recyklaci autovraků, zákony některých rozvojových zemí, jež brání vývozu surového dřeva, povolovací procedury u léků, pravidla kontroly nad rizikovými chemikáliemi, která připravuje EU, americké normy omezující maximální spotřebu automobilových motorů, legislativa vyžadující, aby na elektrickém zboží byla vyznačena spotřeba nebo aby výrobky nesly informace, zda jsou recyklovatelné, či zákazy dovozu kožešin z divokých zvířat ulovených nehumánním způsobem.

Jména zemí, jichž se požadavky týkají, jsou ve stížnostech vymazány. Evidentně jde však také o Českou republiku.

(vk)