Pohled zpět

Zvláštní pozornosti se samozřejmě těší sociální demokraté, kteří vládli. Kabinet Miloše Zemana není snadné soudit, byť celkový dojem je přece jen spíše rozpačitý.

Vláda ČSSD přišla s programem, který sliboval razantní změny. Hovořil o energetické efektivnosti a moderních čistých zdrojích energie. Už od první poloviny devadesátých let sociální demokraté kritizovali předchozí vlády za devastaci krajiny těžbou vápence a dalších nerostných surovin i za rozpadající se veřejnou dopravu, především železniční. „Ochrana životního prostředí byla za premiéra Klause postavena na vedlejší kolej a tento stav nadále trvá,“ řekl v červnu 1997 tehdejší ekologický mluvčí opozice Miloš Kužvart.

Vláda: uran a uhlí

Zemanovi ministři se však do paměti občanů zapsali hlavně debatami o uranových dolech, podporou hutí a těžby uhlí, vývozem elektřiny a škrtáním výdajů na čisté zdroje. Schválili dálnici přes chráněnou krajinnou oblast v Českém středohoří. Veřejná doprava skomírala podobně jako předtím. Slibovaná ekologická daňová reforma skončila dříve, než začala.

Samostatnou kapitolu představuje vládní průmyslová politika, která spočívá v podpoře maximální výroby v hutích i elektrárnách. Proslula rovněž politika přilákat za každou cenu co nejvíce zahraničních investic. Nerozlišuje přitom mezi moderními čistými provozy a projekty, jako je hliníkárna firmy Nemak u Mostu.

Dá se říci, že se vláda rozdělila na dvě křídla. Jedno tvořili advokáti tradičních odvětví v čele s ministry Grégrem, Fenclem, Lachnitem a Schlingem, kteří s podporou Miloše Zemana prosazovali zájmy uhelné i energetické lobby a průmyslového zemědělství. Druhé křídlo, reprezentované Milošem Kužvartem, Pavlem Mertlíkem či Vladimírem Špidlou, s nimi snad nesouhlasilo, samo však nepředložilo viditelný program podpory šetrných technologií. Toto rozdělení se projevilo v některých ostře sledovaných konfliktech, především o Temelín. Zastánci ekologického přístupu, hlavně ministr životního prostředí, v těchto sporech většinou prohráli nebo dokonce sami předem kapitulovali. Přístup vlády dostatečně dobře ilustruje situace v oblasti těžby nerostných surovin v chráněných krajinných oblastech a na dalších vzácných místech, což je téma, které kdysi bylo velkým hitem ČSSD. Petra Buzková v létě roku 1995 před sálem naplněným stovkami rozhořčených občanů z okolí Mokrska, středočeské vesnice ohrožené projektem zlatého dolu, slíbila, že pokud tehdejší ministr Dyba nenavrhne do konce roku nový horní zákon ? důležitý krok k řešení těchto konfliktů ?, předloží jej poslanci sociální demokracie sami. Se zákonem nepřišel ani Dyba, ani Buzková, ovšem ani ČSSD během čtyř let vlastní vlády.

Patrně nejdůležitější krok v tomto odvětví, reformu poplatků za dobývání v dolech a lomech, vláda dala k ledu. Těžba v chráněných krajinných oblastech se prakticky nezpomalila. Snad jediným větším úspěchem je definitivní ukončení úvah o zlatém dole na Šumavě. Minist Kužvart také připravil novelu takzvaného geologického zákona, který se ale zabývá průzkumy, nikoli těžbou nerostů, stejně jako několik připojených menších změn zákona horního. Pokrok představovalo schválení surovinové politiky, koncepce, která před tím vůbec neexistovala. Zemanův kabinet ji sice odsouhlasil, ale autorství náleží ministrům Tošovského úřednické vlády.

Při takové bilanci nepřekvapí, že mnozí za největší přínos považují to, co kabinet neudělal: ačkoli uvažoval o zrušení limitů, které chrání severočeské obce před postupem uhelných dolů, nakonec se rozhodl do zákona nijak nezasahovat.

Poslanecká sněmovna: evropské zákony

Ekologickou agendu sněmovny silně předurčil hlavní úkol ? zařadit do české legislativy zákony EU. Poslanci proto většinou projednávali paragrafy, které podle evropských vzorů připravil ministr životního prostředí. Mělo to své přínosy i nedostatky.

Požadavky Evropské unie poslance donutily přijmout některé moderní zákony a přísná opatření, se kterými by jinak asi nesouhlasili. Například zavedení evropských standardů čistoty vzduchu by u nás podle propočtů mohlo zachránit 1000?2200 lidských životů. Kdyby tyto standardy nebyly podmínkou vstupu do EU, pravděpodobně by zde dosud neplatily. Mezi další klíčové návrhy, které reagovaly právě na evropské požadavky, patřily například nové zákony o ekologickém zemědělství, obalech či geneticky modifikovaných organismech.

Na druhou stranu ovšem důraz na splnění bruselských požadavků způsobil, že se poslanci omezují výhradně na ně. EU od nás však požaduje pouze splnění společných norem, zatímco řadu důležitých problémů si jednotlivé členské státy unie řeší samy, evropská legislativa se jimi proto nezabývá. Nejsou například žádné evropské dopravní předpisy, ani evropský zákon na podporu vratných lahví. To však neznamená, že by auta v EU jezdila, jak se jim zachce. Zkrátka všechny členské státy mají své vlastní dopravní předpisy a většina z nich také zákony podporující vratné lahve. Mnoho členů sněmovny ale na tento rozdíl hřeší, souhlasí pouze se striktními požadavky EU a pro cokoli dalšího odmítají hlasovat, i kdyby šlo o zákon v zemích unie běžný.

Řadu poměrně dobrých návrhů ministerstva životního prostředí proto poslanci svými úpravami znehodnotili. Třeba zákon o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) o takzvaném ekologickém auditu projektů, proškrtali tak razantně, že v něm vznikly nesmyslné body. Značnou část viny na tom nese i Miloš Kužvart, který často ustupoval, nedokázal své návrhy sněmovně vysvětlit a nebyl schopen účinně vyjednávat. Některé klíčové ekologické body, o kterých sněmovna jednala, reagovaly právě na evropské požadavky: například nové zákony o ochraně ovzduší, ekologickém zemědělství, obalech či geneticky modifikovaných organismech. Ale velké spory poslanci svedli i o několik bezezbytku domácích návrhů. Značnou pozornost vyvolalo třeba zřízení národního parku v Českém Švýcarsku, kterým vláda ČSSD splnila svůj volební slib, či návrh vypustit paragraf zákona o ochraně přírody a krajiny, podle něhož občané mohou ve schvalovacím řízení připomínkovat projekty nových skládek, dálnic či továren ve svém okolí a proti případnému povolení se odvolat. V obou případech ekologické organizace zvítězily. Naopak poslanci zamítli balík několika malých, ale důležitých změn horního zákona, které by lépe chránily obce i krajinu před těžbou v dolech a lomech. Ministr Kužvart nedokázal při prosazování změn účinně reagovat na lobbování zástupců důlních společností.

Velkým parlamentním tématem se ekologické zákony staly během posledního roku. V letech 2001–2002 se ve sněmovně odehrálo několik velkých a ostře sledovaných bitev. Velké pozornosti se dostalo hlavně sporům o Národní park Šumava. Nový zákon měl stanovit pravidla ochrany přírody a správy národního parku včetně způsobu hospodaření. Nelze opomenout, že mezi projednávanými body se ocitnul i kontroverzní návrh místopředsedy ODS Miroslava Beneše, který navrhoval zmenšení parku o zhruba 2500 hektarů. Okleštění parku neprošlo, avšak podobně dopadl i celý zákon, po několika měsících jednání jej kvůli podivným předvolebním kalkulacím poslanci ODS a Koalice shodili pod stůl.

Ve výčtu důležitých kauz nesmí vedle Šumavy, zákona o ovzduší či veřejně přístupnému registru toxických látek vypouštěných do vody a vzduchu chybět ani projednávání zákona o obalech, který se mohl stát významným nástrojem podpory ekologicky šetrných vratných lahví. Lobbisté firem, pro které jsou vratné lahve komerčně nevýhodné, však přesvědčili několik důležitých poslanců, aby se právě proti opakovaně používaným obalům na nápoje postavili. Hlavní roli sehráli zástupci ODS, kterým zdatně sekundoval sociální demokrat Rudolf Tomíček. Rozhodující však byla dramatická intervence Miroslava Grégra, který neplánovaně vystoupil přímo na zasedání Poslanecké sněmovny a varoval, že by vratné lahve byly pro český průmysl finančně velmi náročné. Hlavní argumenty, které použil, jsou přitom v rozporu se známými fakty publikovanými v řadě zahraničních studií, navíc tento druh obalů podporuje i Evropská komise. Přestože Koalice v souladu se svým programem vratné lahve podpořila a přidali se k ní také komunisté a část sociálních demokratů, vinou práce lobbistů a Grégrova útoku návrh neuspěl.