Polsko v konzervě

Když ultrakonzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS) vyhrála loni na podzim volby, mnozí tušili, že se schyluje ke zlým časům. Série novel zákonů začala postupně ochromovat liberální společenské hodnoty, jež nahrazuje tlak na formování vlasteneckých Poláků loajálních k jedné straně. Zužovaným svobodným prostorem trpí nejen občanská společnost, ale i ochrana životního prostředí.

Půlrok kontroverzních změn

Nová vláda připravila za sedm měsíců svého působení polské veřejnosti hned několik kontroverzních změn. Nedávno schválená novela mediálního zákona například umožňuje vládě dosazovat do vedení veřejnoprávních médií vlastní nominanty. Další opatření zase mění rozhodovací pravomoci ústavního soudu, již obsazeného provládní lidmi, ve prospěch vlády. Změna zákona o úřadech zase ulehčuje dosazení politických nominantů do vysokých úřednických funkcí.

Situace se však přiostřuje i mimo legislativní oblast. Polská vláda začala monitorovat, zdali polské kulturní instituce naplňují pronárodní poselství. Dotaci ministerstva kultury tak pravděpodobně kvůli nedostatku vlasteneckého programu letos nedostaly dva vynikající katovické festivaly současné alternativní hudby OFF a Nowa Muzyka, jež jako jedny z mála do Polska přinášejí to nejlepší z (nejen) západní alternativní scény.

Rozšiřují se i pravomoci policie, která má nyní legální přístup ke všem osobním datům internetových uživatelů. Vláda rovněž potvrzuje odmítavý postoj Střední Evropy k přijímání běženců a premiérka Beata Szydłová prohlašuje, že země nepřijme ani jednoho z nich. Szydłová i předseda PiS Jaroslaw Kaczyński též prosazují zákon o úplném zákazu potratů a otevřeně bojují proti homosexualitě.

Příslušníci a příslušnice polské Pohraniční stráže a Celní služby, Sanok 2010. Foto: Silar. 

Všechno nasvědčuje tomu, že se PiS snaží z Polska udělat názorově monolitní, o křesťanství a nacionalismus opřenou zemi, v níž není místo pro alternativní uvažování. Patriotismus Poláků přitom sílí jak díky silnému vymezování se vůči politice Ruska, tak vůči Evropské unii nebo Spojeným státům, jejichž liberální hodnoty považuje PiS za zvrácené. Ministr zahraničních věcí Witold Waszczykowski hodnotil pro televizi TVP polskou zahraniční politiku slovy: „Během posledních čtyř měsíců jsme skoncovali s ‚negerskou mentalitou‘ ve vztazích s USA.“ Z Polska se tímto způsobem snaží jeho vláda vytvořit jakýsi ostrůvek pozitivních hodnot, jenž nezlomí diktát Východu ani Západu.

PiS však nachází nepřátele i mezi svými vlastními občany — a to zejména těmi, kteří zastávají liberální, proevropské nebo levicové pozice. Ostré vyjádření na jejich adresu například pronesl zmíněný ministr Waszczykowski pro deník Bild na začátku roku: „Naši zemi chceme pouze vyléčit z několika nemocí, aby mohla být opět zdravá. Předchozí vláda (v médiích) realizovala specifickou koncepci levicové politiky. Jako by se svět musel podle marxistického vzorce pohybovat pouze jedním směrem — směrem nové směsi kultur a ras, světa sestávajícího z cyklistů a vegetariánů, kteří používají výhradně obnovitelné zdroje energie a bojují proti všem projevům náboženství. To nemá s tradičními polskými hodnotami nic společného.“ Z podobně angažovaných polských občanů PiS tudíž vytváří státní nepřátele.

Hlavně žádnou zelenou!

Je zajímavé sledovat, jakou roli v tomto boji za tradiční hodnoty sehrává ochrana životního prostředí. Z Waszczykowského výroku vyplývá, že PiS ji úzce propojuje s nežádoucími levicovými hodnotami a je pro ni nepotřebným výmyslem Západu. Jaká je ale vlastně reálná environmentální politika nové vlády?

Bohužel se v mnohém od zmíněného výroku neliší: ochrana životního prostředí je vládou skutečně zneužívaná v boji proti Evropské unii i levicovým aktivistům. Ostatně rétoriku obrany lokálních obyvatel před diktátem environmentalismu ze strany Evropské unie používala PiS už za své první vlády (2005—2007) v čele s premiérem Jaroslawem Kaczyńskim. Mohli jsme to vidět kupříkladu u kauzy záchrany údolí řeky Rospudy, jedné z nejcennějších a Naturou 2000 chráněných rašeliništních oblastí s nenarušenými toky v Evropě, přes niž tehdejší vláda prosazovala výstavbu dálnice. Kaczyński tehdy tvrdě vystupoval proti intervencím Evropské komise, která Polsku podle něj upírala právo rychlého rozvoje. Spor o dálnici nakonec prohrál, svého plánu na její dostavbu se však stále nevzdává.

Podobně PiS přistupuje i k energetice (viz článek Dál po hnědé Josefa Patočky). Nový návrh zákona z její dílny klade vývojářům větrné energie mnoho administrativních překážek, nutí je například obnovovat každé dva roky licenci a při jakékoliv modernizaci nebo opravě turbín bude potřebné speciální povolení a uhrazení vysokého poplatku. Podle britského Guardianu se jedná o sabotáž výhledů obnovitelné energie v Polsku. Polsko je již dlouhodobě zdrženlivé vůči emisním limitům, jež prosazuje Evropská unie a taktika PiS je jedním z vyústění tohoto sporu. Kromě jiného postoji PiS napomáhá jeho provázanost s uhelnými těžaři. Loni v říjnu posvětil prezident Andrzej Duda (též PiS) existenci uhelného odvětví — navzdory jeho finančním problémům — až do roku 2019 a Deník Politico následně citoval Dudovo vyjádření, že dekarbonizace je západní „blud“.

Lignitový důl Turów, foto: Anna Uciechowska. 

Poslední smutnou kauzou posledních týdnů je těžba ve vzácném Bělověžském pralese, kterou povolil ministr životního prostředí Jan Szyszko. Toto rozhodnutí zvedlo ze židle aktivisty, ekology, evropské komisaře i pracovníky UNESCO, do jehož seznamu prales patří. O povaze konfliktu jsme podrobněji psali v minulém čísle, zde by však stálo za to zmínit alespoň některé výpady proti environmentalistům, které zazněly z pro/vládních úst. Guardian například cituje Mikołaje Janowskiho, zastupitele z vojvodství Podlaskie, jenž prohlásil, že by environmentalisté měli jít minimálně na deset let do Putinova Gulagu. Bývalý lesník a dobrý přítel ministra Szyszka Antoni Filipczukby zas rád environmentální experty potrestal stětím hlavy nebo vězením na minimálně pětadvacet let. A ortodoxní kněz Leonid Szeszko, rovněž Szyszkův známý, se nechal slyšet, že by neziskové organizace usilující o zastavení těžby v pralese nejraději zakázal.

I v případě environmentálních témat vítězí v rétorice PiS či jejích příznivců emoce nad racionální argumentací. Budování nepřátel národa, jimž by měli praví vlastenci usilovně bránit v nekalých rejdech, samozřejmě není výsadou PiS, ale i mnohých jiných krajně pravicových konzervativních vlád. Bohužel v řadě případů jde o strategii velmi účinnou.

Opozice se probouzí

Ani v tomto čím dál užším prostoru však ještě část polské veřejnosti na obranu občanských svobod nerezignovala; naopak, na represivní vládní kroky reaguje mnohem intenzivněji než Maďarsku,jež se stejným směrem vydalo o pár let dříve. (PiS se inspirací maďarským Fideszem netají). Každé nové omezování demokracie mobilizuje do ulic tisíce Poláků. Opozice se formuje nejenom z levicových aktivistů a novinářů, ale i z podporovatelů někdejší konzervativní vlády Kazimierza Marcinkiewicze. Nejsilnější opoziční hlas nyní zní z Výboru pro obranu demokracie (KOD), založeného novinářem Mateuszem Kijowskim. KOD má od svého vzniku v listopadu 2015 na Facebooku téměř 230 000 podporovatelů a jeho cílem je otevření diskuse o budoucím směřování Polska. Připojila se k němu i environmentální aktivistka Joanna Erbel, jež pro německý deník Spiegel poznamenala: „Slušní Poláci jedí řízek a huspeninu, jezdí autem a žení se mladí. A PiS chce, aby tak vypadalo celá země. Zdravě sebevědomá, globalizovaná střední třída jezdící na kole — to je strašák.“

Demonstrace před prezidentským palácem na sv. Valentýna 2016. Foto: Lukasz2, Wikimedia Commons. 

Lídr PiS Jaroslav Kaczyński si však zatím z protestujících velkou hlavu nedělá. Opozici nazývá národními zrádci a Poláky nejhoršího druhu a vzkazuje jim, že se zastrašit nenechá. Záležet tedy bude, nakolik se do budoucna opozici podaří udržet lidi v ulicích i navzdory nenaslouchající vládě. Zdá se, že to bude mimořádně těžký úkol.

Česko jako Polsko?

Nedá se zbavit pocitu, že situace v Česku se té polské začíná čím dál více podobat. Útoky, které se takzvaným „sluníčkářům“ nebo „pražské kavárně“ dostávají z různých stran, politiky nevyjímaje, můžeme rovněž vnímat jako snahu o vybudování unifikované, konzervativní české společnosti poháněné strachem z jinakosti. Většinová společnost je přesvědčována, že ekologové, humanisté, intelektuálové a obránci migrantů v zemi nemají místo. Může to být předzvěst nástupu autokratické vlády á la PiS nebo Fidesz po příštích volbách? Těžko předvídat. Alespoň v něčem nám však může situace v Polsku pomoct — v uvědomění si, že po této cestě bychom se vydat neměli.

Kontakt: bakosova@sedmagenerace.cz. 

—

Publikace tohoto textu je součástí projektu ÚMV: Podpora veřejné debaty o aktuálních tématech týkajících se Polské republiky¨a byla podpořena Česko-polským fórem.