Potřebujeme novou imaginaci

Byť jsem s environmentálním hnutím v kontaktu již mnoho let, profesně jsem se do něj zařadila teprve nedávno. V diskusi o jeho směřování to může být výhodou, protože uvažování o strategii, směru či efektivitě našeho konání nemám podbarvené křivdami a konflikty, které se v malém výseku společnosti, jenž byl často pod ohromným tlakem, nutně nakupily.

Posíleni a různorodější než kdy předtím

Jsme také v radikálně jiné situaci než třeba před pěti lety. V roce 2009 Bohuslav Binka ve svém článku České environmentální hnutí: od utopie k formuláři (7.G 6/2009) reflektoval odklon od radikálního obsahu i nástrojů a obecné zaměření environmentálních neziskovek na politickou reprezentaci a profesionalizaci lobbistické práce slovy, že „živé společenské hnutí zeleného typu v ČR neexistuje“. Z dnešní situace je zřejmé, jak ohromná změna se v posledních letech — a nejviditelněji v posledním roce — udála.

Environmentální hnutí dostalo díky novým iniciativám jiný ráz, změnu klimatu si jako své téma pro profesní i aktivistický život volí čím dál více lidí. Jsme posíleni a různorodější než kdy předtím. Postupná deradikalizace environmentálního hnutí má své důvody a zdaleka není českou specialitou. Podobná diskuse probíhá například také v rámci evropské sítě Přátel Země.

V České republice patřily mezi důvody například proměny politické situace — v 90. letech by byla nekompromitující a užitečná spolupráce s politickou reprezentací nepředstavitelná. Důvodem je jistě i nemožnost udržet ideově kompaktní skupinu (což je podle výzkumu sociálních hnutí podmínkou udržení si radikálního přístupu) v situaci, kdy si hnutí pěstuje kulturu rozmanitosti.

Kdyby dnes na scéně nebyly organizace jako Limity jsme my, Rebelie proti vyhynutí či Fridays for Future, tradiční environmentální organizace by pravděpodobně musely svou strategii při naléhavosti klimatické krize přehodnotit. Díky nim je ale environmentální hnutí (opět) vyváženější a vybavené celou škálou potřebných nástrojů i zkušeností k boji za ochranu klimatu.

Co jsem měla zatím možnost poznat, jsou tyto různé organizace schopny symbiózy, kterou z ostatních oblastí (například z feministických kruhů) v takové míře neznám. V současném stavu jsme schopni vyvíjet tlak na političky a politiky tak, aby mohli (v rámci všech ostatních tlaků na ně) či museli hájit veřejný zájem.

Happening Hnutí DUHA před sídlem ČEZu 11. listopadu 2019, foto: Petr Zewlakk Vrabec.

Umíme zapojovat zeleně smýšlející, ale i širší veřejnost včetně té její významné části, která se spíše zajímá o „malá“ ekologická témata, a diskuse o systémové změně ji bude děsit. Roli alternativní každodennosti v přípravě na systémovou změnu nesmíme podcenit. A takto vytvořený prostor pro změnu zvládáme zaplnit vlastními představami o tom, jak by se situace měla řešit, což je velmi významné ve chvíli, kdy je mentalita ministerských aparátů víceméně nastavena na obhajování statu quo (případně nezájem), a konfrontovat je s našimi návrhy je rozhodně efektivnější než nějaké čekat od nich.

Posilovat důvěru a respekt

Když se klimatické hnutí takto rozrůznilo, má smysl hledat co nejlepší využití pro specifické znalosti a dovednosti jednotlivých aktérů, sdílet zkušenosti i informace a posilovat důvěru a vzájemný respekt. Hnutí DUHA se bude vždy hlásit k nenásilné občanské neposlušnosti jako k legitimnímu nástroji, byť se soustředí dominantně na strategie jiné.

I Hnutí DUHA vede svou vnitřní diskusi, s přicházejícími novými lidmi se mění a diskutuje svou vnitřní kulturu i strategie. Osobně považuji za důležité, abychom si kulturu radikality udržovali a necítili se nekomfortně v konfliktu, a zároveň si našli pozici, ve které nebudeme mít ani příliš blízko, ani příliš daleko k politikům a političkám.

Domnívám se, že současná situace to umožňuje lépe než v 90. letech i lépe než v době, kdy ještě existovala silná Strana zelených. Za náš společný nejdůležitější úkol ale v tuhle chvíli považuji vytváření nové imaginace — víme, že svět v současné podobě už dlouho nevydrží, jsme na prahu dalekosáhlých změn. Jak ale bude vypadat naše společnost, chce-li zvládnout změnu klimatu? Zatím dominuje její negativní vymezení — nebudeme moci létat, jíst maso, jezdit autem.

Co ale budeme moci? Jak říká rozhovoru pro Novinky.cz sociolog Vojtěch Pecka: „Nakonec nejde o nic menšího než znovuobjevit, jak být člověkem.“ Přesvědčit veřejnost, že společnost, která zvládne změnu klimatu, bude nejen jiná, ale i lepší, a proč tomu tak bude, je podle mne hlavním úkolem stojícím před environmentálním hnutím.

Autorka je ředitelkou Hnutí DUHA. Kontakt: anna.karnikova@hnutiduha.cz. Text původně vyšel v Deníku Referendum. Titulek a mezititulky redakce.