střelil

Raději si udělám fotku, než abych střelil

24. června 2024 /
foto: archiv Petra Grunda. Petr Grund.
Biodiverzita na jihu Moravy, návrat šelem, budoucnost myslivosti v projednávané novele zákona, ale i další témata jsme probrali v rozhovoru s Petrem Grundem, který ve svém životě propojuje dvě své největší vášně: fotografování a myslivost. Fotografiemi zvířat zachycuje nejen jejich životy, ale též mapuje jednotlivé druhy v honitbě Vranov nad Dyjí, kde v tamním spolku působí jako nejmladší myslivec.

V řadě článků spojených s myslivostí se mluví o problematice přemnožené zvěře. Je zvěř přemnožená i ve vaší vranovské honitbě?

Není. V naší honitbě udržujeme normovaný stav srnčí zvěře, a to udržováním správného poměru pohlaví. Tím, že máme celkem rozsáhlé území, tak škody, které zvěř způsobuje, jsou především lokální. Co se týče černé zvěře, u ní jsme v posledních letech paradoxně zaznamenali velký pokles, i když se obecně mluví o přemnožení právě prasat. Postupně se k nám začala vracet až teď po třech letech díky velké úrodě žaludů, kaštanů a bukvic.

Proč je dle vašeho názoru myslivost důležitá pro přírodu?

Říká se, že příroda si poradí vždy sama, ale člověk do ní již natolik zasáhl, že už je s ním spjatá a je nutné ji nějakým způsobem regulovat. K tomu slouží právě myslivost a myslivecký zákon, díky kterému se udrží v rovnováze stav lesa a zvěře společně s člověkem. Zároveň myslivec dělá spoustu věcí, které běžně člověk nevidí, jako je například přikrmování nebo stavění biokoridorů. Ochránci přírody chtějí krajinu bez zásahu člověka, kterou si však lidé už přetvořili k obrazu svému.

Jak se díváte na návrat velkých šelem, zejména vlků a medvědů, do naší přírody?

Z hlediska biodiverzity je to dobře, ale naše zákony týkající se lovu na to nejsou stavěné. Ve chvíli, kdy šelmy uloví poslední kusy srnčí zvěře, tak čím se budou živit dál? I u šelem je tak nutná regulace, aby se vše drželo v rovnováze, když už jsme si nastavili hospodářskou a kulturní krajinu. 

Nezastanou regulaci počtu zvěře právě tito predátoři?

Určitou chvíli by to možná fungovalo, ale už jsou známy případy, kdy medvěd přelezl plot u obory a tam pozabíjel několik srnců. Je to pro šelmy daleko jednodušší než nahánět zvíře po lese. Zvířata nejsou hloupá a ve chvíli, kdy zjistí, že mají dostupnější možnosti potravy, tak začnou upřednostňovat právě ty. 

Petr Grund, foto: archiv Petra Grunda.

Generační rozpor

Proč se podle vás mladí lidé v dnešní době do myslivosti moc nehrnou?

Podle mě je problém v odlišnosti mezi mladou a starou generací myslivců. Starší kolegové často vyčítají mladším, že nemají takové zkušenosti jako oni, a kvůli tomu myslivosti nerozumí. Mladší ale nemají možnost získat praxi jinde než v mysliveckých spolcích, kam je těžké se dostat, pokud už ve spolku nemají někoho z rodiny. Technika jde taky hodně dopředu a té se starší nemají chuť učit. 

A proč by se vlastně měli mladí myslivosti věnovat?

Především kvůli tomu, že to člověka přiměje dostat se do přírody a poznat ji. Když se tomu začnou věnovat už od dětství, například v rámci navštěvování mysliveckého kroužku, tak se dostanou ven, vytvoří si vztah k přírodě a mohou v tom pokračovat i v dospělosti, kdy to pak zužitkují ve prospěch péče o zvěř a jiných mysliveckých aktivit. 

Fotografie jako trofej

Je možné být v jeden moment zároveň myslivec i fotograf přírody? Nebije se to?

Nebije, protože nechodím do přírody jen střílet nebo fotit. Fotografování využívám i pro zmapování daného území, abych věděl, jaká zvěř se v honitbě pohybuje a jestli jsou někteří jedinci nemocní. Osobně si ale raději udělám fotku, než abych střelil.

Co či koho fotografujete nejčastěji?

Pohybuju se především po Moravě, ale tady není biodiverzita tak velká, takže většinou fotím srnčí, lišky nebo ptáky, jako jsou ledňáčci a orli. Také mám rád focení v období, kdy k nám létají zimovat druhy jako dudek chocholatý a vlha pestrá. Občas vyrazím i na nějakou fotovýpravu. Naposledy jsem navštívil Nízké Tatry, kde se mi podařilo pořídit snímky kamzíků. 

Petr Grund, foto: archiv Petra Grunda.

Co vše obnáší vyfotit zvíře v jeho přirozeném prostředí?

Je důležité znát místo, kde se dané zvíře pohybuje. Já se orientuju hlavně podle stop. Když jdu fotit například srnce nebo jeleny, tak si také vyberu vhodné období, což je v tomhle případě období říje. Zároveň je důležité obeznámit myslivecký spolek z okolí, že bych tam chtěl fotit, aby počítali s tím, že můžu být zamaskovaný někde v postranní. Je dobré si přivstat, jít na místo za tmy a vyčkávat i několik hodin. Hlavní je to nevzdávat. Několikrát se mi stalo, že jsem strávil čekáním několik hodin, na místě si nechal maskovací plachtu, vrátil jsem se ještě na chvíli druhý den a metr přede mnou kouká srnec. 

Jste schopen ulovit nějaké zvíře potom, co ho vyfotíte, a pak ho i jíst?

Vnímám to tak, že člověk se nějak uživit musí a vegetariánství úplně nepodporuju. Na druhou stranu nechodím po lese s foťákem, abych si vyfotil zvěř, na kterou si pak počkám, abych ji střelil a snědl. Nepotřebuju za každou cenu maso. Buď zvěř, která se dá lovit, přijde, nebo ne. 

Je pro vás samotná fotografie trofejí?

Fotky mají pro mě daleko větší cenu než ulovené zvíře. Když zdokumentuju divoké zvíře a díváme se z očí do očí, tak je to velký zážitek. Některé fotky jsem vytiskl na velké formáty, při příležitosti Hubertské mše je pověsil u nás v honitbě na stromy a měl jsem velkou radost, že se to lidem líbilo. 

Nedostatečná biodiverzita

Zmínil jste, že na Moravě není taková biodiverzita. Čím to je?

Dřív tu byla, ale krajina se hodně změnila. Když se podíváme na Vranov, kde se postavily dvě přehrady Znojmo a Vranov, tak můj osobní názor je, že zvěř se právě kvůli tomu přemístila do vyšších poloh. S tím souvisí i to, že je tu stále větší teplo a minimum srážek, což zvěři taky úplně nevyhovuje. 

Petr Grund, foto: archiv Petra Grunda.

Dělají něco myslivci pro zlepšení situace, když je to jedna z jejich činností?

Ano. Můžeme si všimnout, že se po dlouhé době začínají u obcí v okolí Vranova nad Dyjí zase objevovat koroptve, které byly kdysi běžné, ale v posledních letech jejich počet klesl. Je to dáno tím, že jim myslivci udělali zásypy a starají se o to více.

Jak vnímáte označení zvíře a zvěř? Nevnímáte pojem zvěř jako dehonestující vůči těmto zvířatům, jak to kritizují někteří environmentalisté? 

Myslivost je součástí nehmotného dědictví UNESCO a k tomu patří tradice a myslivecká mluva. Kdybychom je nazývali jinak, tak by to už nebylo ono. Přijde mi, že žijeme v přecitlivělé době, kdy se lidé snaží něco zbytečně přikrášlovat. 

Lov zvěře pro její dobro

Proč by myslivost neměla být chápána jen jako zabíjení zvířat?

Protože k ní jen lov zvěře nepatří, jde o celkové hospodaření s krajinou. Každý měsíc v roce jsou stanovené určité povinnosti, které musí myslivci v rámci své honitby splnit. Od září se začíná s přikrmováním zvěře. Na jaře je potřeba postarat se o krmná zařízení, opravit je a vyčistit. V létě spousta myslivců pomáhá se stavěním oplocenek, vysazují remízky nebo dováží vodu do míst, kde jí má zvěř nedostatek.

V čem je myslivecký lov pro zvěř a biodiverzitu přínosný?

Především je potřeba zvěř redukovat pro její zdravý genofond a zbavení se starších kusů, aby netrpěly. Mláďata potřebují zdravou matku, která už není přechozená a zvládne se o ně postarat. Stará zvěř má už tak obroušené zuby, že nedokáže pokousat potravu a zahyne hlady. Proto je taky lepší ulevit jejímu trápení. 

Foto: Petr Grund.

Jaké jsou praktické příklady způsobu, jak myslivec chrání zvěř?

Existuje několik projektů z Evropské unie nebo Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) na záchranu například drobné zvěře, jako jsou koroptve, které vyjídají semínka plevele nebo hmyz škodlivý pro zemědělské plodiny. Tím se pak oživuje biodiverzita krajiny. 

Jaký máte názor na nové technologie v lovu, jako je například noční vidění, které usnadňují lov, a tím i přinášejí více příležitostí k lovu?

Když to řeknu blbě, tak je to prospěšné i pro samotnou zvěř. Člověk v dnešní době za bílého dne už málokdy uvidí běžet lišku nebo prase v lese. Zvěř ví, že ve dne potká člověka daleko pravděpodobněji než za tmy, takže se přes den neukáže. Většina myslivců má čas splnit své lovecké povinnosti až večer po práci, kdy díky termovizi snadněji rozpozná danou zvěř a jestli je to třeba samice s mláďaty. 

V projednávané novele zákona o myslivosti se navrhuje zmenšení výměry honiteb. Neměla by tato změna negativní dopad na zvěř, která by byla následně lovena více lidmi, jelikož by se pohybovala po větším počtu honiteb?

Ano, to je jeden problém se špatným dopadem na zvěř, který souvisí i s tím, že vlastník pozemku s třiceti a více hektary by měl dostat povolenku k lovu, která by měla být navíc přenosná na jiné osoby. Potom by mohlo docházet k tomu, že si bude moct chodit kdokoliv po honitbě, aniž by byl členem spolku a nemusel to dát předem vědět. Navíc by nereguloval lov a střílel by si, cokoliv by chtěl.

Jaký je váš názor na kritiku, že přikrmování zvěře způsobuje její přemnožení, způsobuje poškození lesní vegetace a brání přirozené regulaci zvířecích populací?

V dnešní době už nejsou přirozené lesy, ale jsou něčím majetkem a hospodaří se s nimi. Přikrmováním se mimo jiné zabraňuje i tomu, aby zvěř neničila lesní vegetaci a zbytečně se neinvestovalo do oplocenek a jiných ochranných zařízení používaných při obnovách lesů. Zvěř potřebuje určité minerály, aby byla zdravá a neuhynula. Proto je potřeba jí dávat ke krmelcům například i sůl. V lese sice najdou většinu minerálů, které potřebují, ale ne v takovém množství. 

Foto: Petr Grund.

V současné době roste počet žen věnujících se myslivosti. Co ony podle vás do myslivosti přinášejí?

Myslím, že je to super, protože myslivost se tím zpestří. Ženy mají větší tendenci se učit a jsou pečlivější, což se projevuje i v tom, že zakládají myslivecké kroužky pro děti a snaží se myslivost více propagovat. 

Kam se podle vás česká myslivost posune v příštích deseti letech?

Upřímně se chystaných změn, které budou součástí novely zákona o myslivosti, trochu děsím, protože se bude spousta věcí zakazovat a ve výsledku by to mohlo lidi od myslivosti odradit. Je dobře, že za myslivce lobuje ČMMJ a snaží se některé změny zmírnit. Nelíbí se mi, že v EU chtějí některé zákony centralizovat, protože každá země má jiné potřeby, zvyky, a nemuselo by to fungovat. Ale uvidíme, jak to dopadne. 

Připravila Klára Nesitová. Autorka studuje žurnalistiku na FSS MU. Rozhovor je součástí její bakalářské práce Mladí myslivci a ochrana přírody (série publicistických rozhovorů pro časopis Sedmá generace). Kontakt: klara.nesitova@seznam.cz.

Petr Grund (*1996) vyrůstal v městysu Vranov nad Dyjí, kde si utvořil vztah k přírodě. K myslivosti ho přivedl jeho otec, který je také myslivec, ale i úspěchy v myslivecké soutěži pro mládež Zlatá srnčí trofej. V zájmu o přírodu pokračoval a absolvoval střední lesnickou školu v Bzenci se zaměřením na ekologii a ochranu životního prostředí. V budoucnosti by se chtěl věnovat dětem a provozovat myslivecký kroužek, v němž by vedl děti k poznávání přírody, ale i samotnému oboru myslivosti. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 3/2024 vychází v 2. polovině června.