Sdílení aut včera, dnes a zítra

Nejprve si zopakujme, co to vlastně carsharing je. Jednoduše řečeno, taková výrazně flexibilnější a levnější autopůjčovna, která má po městě síť decentralizovaných vyhrazených parkovišť, kde si po předchozí internetové rezervaci můžete půjčit auto. To vše samoobslužně, nonstop 24 hodin denně, ať už na jednu hodinu nebo třeba na rodinnou dovolenou. Poté auto zase vracíte na stejné místo, tedy bez trablů s hledáním volného místa. Každý měsíc vám pak jen přijde faktura jako za telefon.

A teď k věci: jak daleko vlastně od roku 2010 sdílení aut došlo? Před třemi lety jsem tu psal, že největší carsharingová firma, švýcarská Mobility, má přes 50 tisíc klientů. Kde že ty před-před-loňské sněhy jsou! Loni obsluhovala už přes sto tisíc lidí, a to už zdaleka není největší. Tou je americký Zipcar, který postupným skupováním podílů v jiných firmách raketově roste a působí v USA, Kanadě, Británii a španělské Barceloně — celkově tak nyní vykazuje přes 750 tisíc klientů. Ne nadarmo je slovo „Zipcar“ v mnoha městech synonymem pro carsharing.

foto: Autonapul.org

V Německu, které je typické mnoha různými subjekty od malých sdružení po větší firmy i „značkový“ carsharing pod hlavičkou Deustche Bahn, využívá sdílení aut přes půl milionu klientů, přičemž před třemi lety jich bylo asi dvě stě tisíc. K výraznému nárůstu možná přispělo i to, že v době ekonomických potíží lidé hledají nové možnosti úspor.

V České republice stále funguje carsharing Autonapůl. Po fúzi s jiným brněnským sdružením Autodružstvo se změnila jeho organizační struktura a nyní je družstvem. Od čtyř aut a šestnácti klientů v roce 2010 jsme se dostali na patnáct aut sloužících cca stovce klientů v Brně a od letošního léta také v Praze a Liberci. Auta využívají jak rodiny nebo jednotlivci, tak i neziskovky, drobní živnostníci či dokonce realitní agentura. Kvůli spolehlivosti nakupujeme výhradně zánovní auta (přičemž preferujeme škodovky nebo na Slovensku vyrobené vozy Kia) a od roku 2014 připravujeme ke spuštění profesionální předávací systém, při kterém bude k otevření vozu stačit čipová karta. Klienti už se tak nebudou muset potkávat osobně a předávat si klíčky. To vše za příjemné ceny, které nutno říci držíme především díky stovkám hodin neplacené práce asi desítky lidí. Při současném tempu růstu to však brzy budeme muset změnit.

Dobíjení ve stanici pro sdílená auta, Gotheburg, Švédsko, foto: volvodadfast. 

Existují také další tuzemské projekty jako P2P síť sharujeme.cz nebo Arounded. A možná už brzy konečně vznikne víckrát odložený eko-carsharing v Praze od (mocnými firmami zaštítěného) sdružení Future Age.

Často se mě lidé ptají, pro koho vlastně carsharing je. Jednoduše: pokud bydlíte ve městě, kde dobře funguje MHD, většinu každodenních cest zvládnete hromadnou dopravou, na kole, pěšky nebo vlakem, ale auto byste přece jen občas potřebovali, pak jste ti praví. Využíváním carsharingu se můžete zbavit spousty starostí s nákupem auta, servisem, pojištěním či následným prodejem. A v neposlední řadě: pokud ročně najezdíte do 10 až 15 tisíc kilometrů a auto nepotřebujete každý den, můžete ušetřit nemalé peníze. To už spočítalo mnoho lidí na Západě i u nás, zkušební kalkulačku najdete i na našich stránkách.

—

Autor je členem představenstva Autonapůl, družstvo.