O definici šumavského kulturního archetypu se pokusil divadelní historik, mediální kritik a publicista, který na Šumavu jezdí už čtvrt století a třináct let o ní pravidelně píše. Šumava ho zajímá a irituje ne jako pouhá přírodovědná a turistická atrakce, nýbrž především jako fenomén kulturní, etický a filosofický. Autor psal text v době, kdy na ředitelském křesle národního parku seděl Ivan Žlábek a kácet v nejpřísněji chráněných prvních zónách bylo akceptovatelnou praxí. Přístup se změnil počátkem minulého roku s příchodem nového ředitele Aloise Pavlíčka. Článek přesto nepozbyl aktuálnosti, neboť tlak vyvíjený na poslední zbytky vzácné přírody je stále silný, byť už neplyne z nejvyšších míst správy parku.
Jednorázový nákup článku
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář