Světová banka se čadské diktatury stále neštítí

V květnu roku 2000 schválila Světová banka přes silné protesty ekologických a lidskoprávních iniciativ projekt těžby ropy v jižním Čadu a výstavbu ropovodu k její přepravě přes území Kamerunu na atlantické pobřeží. Někteří mají ještě v živé paměti vystoupení Jamese Wolfensohna, který při své návštěvě Prahy loni v květnu projekt mohutně obhajoval tvrzením, že, pravda, vláda v Čadu vlídností k občanům zrovna neoplývá, ale projekt jistí jakási kontrolní komise, v níž jsou zapojeni i zástupci místních obyvatel a občanských iniciativ. A ti budou dohlížet na to, aby  přínosy z projektu plynuly právě k těm nejchudším. Jen kvůli jejich blahu totiž Světová banka –  samozřejmě – projekt ropného konsorcia, v němž mají podíl i čadská a kamerunská vláda, podpořila. 

Hlavní výhrady odpůrců projektu se od počátku týkaly jednak očekávaných ekologických dopadů v Kamerunu, kde má zhruba 1000 kilometrů  dlouhý ropovod přetnout mj. deštný prales, jenž je jedním z posledních útočišť Pygmejů a řady silně ohrožených živočišných druhů. A též obav, že projekt poslouží k podpoře represivního čadského režimu, jenž byl v nedávné minulosti usvědčen i z masakrů obyvatelstva právě v oblasti ropných polí.

Světová banka se však projekt rozhodla podpořit s odkazem na existenci Mezinárodní poradní skupiny, jejímž úkolem je monitorovat ekologickou a sociální situaci a radit Bance při řešení s projektem spojených problémů.  Vytvoření samotné poradní skupiny přitom Bance sloužilo k pacifikaci kritiků, jak o tom svědčí její interní materiál, který unikl do tisku na podzim roku 1999: „Tento přístup nám umožní získat od našich kritiků čas a rozjet kampaň na podporu projektu naplno.“ Místní obyvatelé, ekologické a lidskoprávní organizace proto zůstaly k potenciálním přínosům projektu skeptické. Jejich obavy se zcela naplnily v prosinci loňského roku, kdy čadský prezident Idriss Deby hrdě oznámil, že z prvních 4,5 milionu dolarů zisku z projektu nakoupila jeho vláda zbraně.

Světová banka také zcela evidentně neplní svůj závazek podporovat projekt pouze v případě, že v Čadu budou respektována lidská práva. Letos na jaře proběhly v Čadu, jehož vláda je již po několik let organizací Transparency International označována za jednu z nejzkorumpovanějších na světě, prezidentské volby. Provázelo je porušování lidských práv a nezávislému tisku bylo zakázáno o nich referovat. Po několika veřejně vyjádřených pochybnostech o legitimitě voleb byli opoziční kandidáti několikrát zatčeni a někteří z nich mučeni. Při nenásilném protestu proti s volbami spojenému vládnímu násilí bylo 11. června zraněno 14 žen.

Jak se již stalo tradicí, problémy provázejí i technickou část projektu. Zejména se týkají  „podružností“, jako kupříkladu otázky dopadů na životní prostředí a kompenzací škod.  V dubnu letošního roku proto podali místní obyvatelé stížnost k Inspekčnímu panelu Banky. Požadují prošetření již existujícího i hrozícího ohrožení jejich kultury a životního prostředí, jakož  i nedostatečné projektové přípravy, posouzení a dohledu nad projektem ze strany Banky.  Stížnost také konstatuje újmu obyvatel jihočadské ropné oblasti Doba, neboť v řadě bodů bylo vypracování plánu kompenzací a ekologické posouzení provedeno nedostatečně, u některých bylo zcela opomenuto. Místní obyvatelé si dále stěžují, že s nimi nebyl projekt nejenom konzultován, ale nebyly jim o něm poskytnuty požadované informace. Světová banka to má zkrátka s chudými těžké, pořád jim chce pomáhat a oni si ne a ne říci. Jenom si ustavičně stěžují.