Sedmá generace přináší plné znění dokumentu, jenž vyvolal ostré reakce některých ekologických aktivistů, a stal se tak dokonce předmětem polemik na stránkách denního tisku. Tento text původně nebyl určen k veřejnému publikování, leč stal se nakonec velmi často citovaným a řada účastníků diskuse se na některé jeho pasáže odvolává. Redakce 7.G se proto rozhodla jej uveřejnit v původní verzi. Aktuální, k veřejné prezentaci určené znění téhož textu naleznete pod názvem Zelená výzva na stránkách www.zeleni.net.

Přátelé, obracíme se na vás s jednoduchou, byť nevšední žádostí: pojďte za námi do Strany zelených a podpořte v ní náš Tmavozelený proud, který se pokouší vtisknout jí novou tvář.

Jsme přesvědčeni, že Strana zelených může i v české politice začít hrát kladnou a nezastupitelnou úlohu. Poražením politického konceptu ODS se ocitáme v novém období. I když je vláda socialistů, křesťanů a liberálů při dané skladbě sněmovny zřejmě nejlepší možností, bude trpět řadou těžkých chyb: bude především krajně technokratická, bude byrokratická. Vytváření předpokladů pro zvládnutí ekologické krize, zvyšování podílu občanů na rozhodování, ani globální odpovědnost nebudou patřit k jejím prioritám.

Právě v tom se otevírá prostor pro Stranu zelených, která může ve spolupráci s podobnými stranami v Evropě i jinde ve světě působit ve prospěch detechnokratizace společnosti, ve prospěch hlubších alternativ politických, vzdělávacích, zdravotnických, hospodářských atd. Česká Strana zelených může také nabídnout řadě lidí skutečně smysluplný obsah vstupu naší republiky do Evropské unie vizí transformace Evropy v postimperiální velmoc, udávající nový tón celému světu.

Česká Strana zelených se může také stát osou integrace programově příbuzných sil, zejména Strany pro otevřenou společnost, alespoň části Sdružení nezávislých kandidátů, ale také může získat řadu osobností z komunální politiky, nezávislých i z jiných stran. Vedle zájmu ekologického může stejně podstatný důraz klást na prohlubování demokracie zvyšováním podílu občanů a jejich iniciativ na rozhodování — a být tedy stranou novodemokratickou stejně tak jako zelenou.

To je vize, kterou od současné Strany zelených dělí světy, i když s ní byla řadou voličů v minulých parlamentních volbách spojována. V nich získala 2,36 % odevzdaných hlasů, a byl to výsledek o mnoho lepší, než by odpovídal jejímu stavu. Fakt, že získala více než dvojnásobek hlasů oproti minulým volbám, byl dán především dohodou o spolupráci s Brandýskou iniciativou, která Zeleným zajistila podporu osobností z řad ekologických občanských iniciativ i širší občanské společnosti. To, že se tato podpora neprojevila v ještě lepším volebním výsledku, způsobily zčásti obavy řady voličů z oslabení sociální demokracie v rozhodujícím střetu s ODS. Především ale nese vinu bezinvenční vedení kampaně současnou kanceláří SZ a velké vnitřní pnutí v nynějším předsednictvu.

Brandýská iniciativa vznikla na jaře 2001 s cílem přispět v letošních parlamentních volbách k vytvoření demokratické většiny ve Sněmovně beze stran, které mají v programu potírání občanské společnosti. Založilo ji osm osobností spojených s různými známými občanskými iniciativami. Poprvé veřejně vystoupila Brandýskou deklarací, programem pro rozvoj občanské společnosti, který podepsali Cyril Svoboda a Hana Marvanová a schválila čtyřkoaliční rada. Po krachu 4K a při hrozbě úplného propadu této síly přijala v únoru Brandýská iniciativa nabídku Koalice k vyjednávání o doplnění kandidátek nezávislými osobnostmi. Tato jednání nebyla úspěšná; přesto díky nim má Brandýská iniciativa nyní svou poslankyni — Táňu Fischerovou.

Po neslavném konci jednání s Koalicí, krátce před odevzdáním kandidátek se s nabídkou spolupráce na Brandýskou iniciativu obrátila rovněž Strana zelených. Tato jednání dospěla k uzavření dohody o spolupráci, díky níž za Zelené kandidovalo několik osobností z prostředí občanské společnosti, ale především se uskutečnila společná programová konference, na níž vznikl kvalitní volební program, jejž si můžete přečíst na adrese: http://programbrno.webpark.cz.

Díky němu a také díky další práci Brandýské iniciativy Stranu zelených podpořila řada osobností, na stránkách internetového deníku Voltezelene.cz, a zejména výzvou Dejme šanci zeleným. Ve prospěch SZ promluvili i předáci ekologických organizací, její program veřejně před volbami chválil dokonce i Václav Havel, začalo se o ní v příznivém světle, byť sporadicky, psát v médiích.

Bohužel další podstatný bod dohody mezi Brandýskou iniciativou a Stranou zelených splněn nebyl. Každý týden se mělo scházet k řešení zásadních politických otázek a ke koordinaci volební kampaně grémium se třemi zástupci Brandýské iniciativy a se šesti zástupci Strany zelených. Grémium mělo jednat se zákazem přehlasování zástupců Brandýské iniciativy. Ukázalo se, že někteří členové předsednictva se spolupráce s Brandýskou iniciativou obávají, poněvadž cítili, že vinou svých horších schopností ztratí vliv.

Brandýská iniciativa se před volbami držela dohody v tom, že bude dělat vše pro co nejvyšší volební zisk SZ. Nechtěli jsme také působit jako další ze směšných malých stran, která bojuje o jeden a půl, nebo dokonce o tři procenta a přitom se v rámci volební kampaně rozhádá nebo rozštěpí. Po volbách se však ukázalo, že situace v SZ je horší, než jsme mohli tušit.

Vyšlo najevo, že předsednictvo Strany zelených bez vědomí Brandýské iniciativy devět dnů před volbami schválilo nemravnou odměnu manažeru Vachulkovi. Odměna původně závisela na volebním výsledku; v podstatě konstrukce částky byla volebním výsledkem, sníženým na celá procenta, násobeným jedním milionem korun. Neschopný pan Vachulka tedy měl dostat dva miliony korun, které na základě různých protestů nakonec předsednictvo snížilo na částku 1 750 000 Kč. Poměry v předsednictvu podrobně líčit nemá smysl; v kostce lze říci, že členové podporující obdobná rozhodnutí v něm mají obyčejně většinu a že i těm nejlepším členům často schází pohotovost, odvaha, politická obratnost.

Jakmile jsme se o této hrubé nehoráznosti v Brandýské iniciativě dověděli, okamžitě jsme začali jednat ve dvou směrech: za prvé jsme chtěli toto rozhodnutí zvrátit; za druhé chceme změnit poměry v SZ. Kdo získával pro SZ podporu, má za její chování spoluodpovědnost. Proto mnozí z nás, kteří se hlásíme k Brandýské iniciativě, začali organizovat akci Padesát zelených, z níž tento text vychází. Jednalo se o výzvu našim přátelům, aby do SZ vstoupili jako koordinovaná skupina padesáti lidí a pokusili se poměry uvnitř strany změnit.

Tento proces skutečně propukl, noví členové zčásti pronikli do stávajících základních organizací, zčásti založili místní organizace nové, někteří dokonce ještě s vyhlídkou na komunální volby. Ohniskem tmavozeleného proudu, který tak vznikl, je především Brno, silné skupiny vznikly ale též v Praze a v Táboře. Do Strany zelených mj. vstoupili ekologové Martin Ander, Jan Beránek, Ivan Dejmal, Petr Hrdina, Karel Jech, Martin Nawrath, Aleš Máchal, Marian Páleník, Dalibor Stráský, Miloš Tuháček, Eva Vavroušková, sociálně-kulturní aktivisté Ivo Bělohoubek, Petr Lebeda, Ondřej Liška, Tomáš Tožička, Saša Uhlová, Jan Wunsch, novináři Dušan Lužný, Jakub Patočka, Pavel Pečínka, Petr Uhl, nakladatelé Kateřina Dubská, Fedor Gál, Lumír Kolíbal, majitel Dobré čajovny v Táboře Jiří Loskot či tajemnice Petra Pitharta a bývalá tajemnice Svobodných demokratů Jana Strunecká. K Tmavozelenému proudu patří i někteří starší členové, mezi nimi i dva členové předsednictva: předseda strany Miroslav Rokos a pražský předseda Tomáš Brauner. Patří k ní také člen revizní komise Martin Soukup. Komunální volby našemu hnutí velmi pomohly, poněvadž Strana zelených v nich v našem hlavním opěrném bodě, Brně, výrazně uspěla, zatímco v baštách konzervativců — v Ústí nad Labem či v Plzni — skončila debaklem.

Naším plánem od počátku bylo vyvolat mimořádný sjezd a na něm zvolit nové předsednictvo, které se vymaní z vlivu korupčních sil, jež nyní SZ ovládají, a začne ji proměňovat v duchu programových zásad popsaných v úvodu. Nyní se zdá, že předsednictvo si uvědomuje hrozbu, kterou pro něj Tmavozelený proud představuje, a chystá se samo svolat sjezd; zřejmě na konci února.

Pokud se má vaše váha projevit již na tomto sjezdu, je třeba vstoupit nejpozději na konci roku, raději však hned. Na sjezd bude stanoven klíč určující zřejmě jednoho delegáta na tři až čtyři členy. Proto má velký smysl, aby vstoupili i lidé, kteří se sami nehodlají angažovat ani natolik, aby se na sjezd vypravili, ale jinak chtějí tuto reformu podpořit. Pokud se rozhodnete vstoupit, nejsnáze to lze v dané chvíli uskutečnit v Brně nebo v Praze. V Praze kontaktujte předsedkyni ZO Praha 1 Sašu Uhlovou: lubni.pativali@seznam.cz. V Brně kontaktujte předsedu ZO Brno-střed Ondřeje Lišku: liska@email.cz.

Rozložení sil je takové, že náš proud spolu s lepší částí současného členstva by měl získat většinu. Obáváme se ale intrik a machinací současného vedení, a proto je potřeba, aby byl poměr sil co nejjednoznačnější. A jde nám samozřejmě také o to, aby ve Straně zelených bylo co nejvíce dobrých lidí. Na jedné straně bude třeba zastat spoustu práce, která nás čeká v případě, že uspějeme, a na straně druhé bude třeba, aby idealisté dostatečně převažovali nad oportunisty, kteří začnou ťukat na vrátka hodinu po té, co přijde první větší úspěch.

Míra angažmá každého člena zkrátka závisí na něm. V minimální podobě stačí pouze přijít jednou za rok na členskou schůzi a tam rozumně vystupovat a hlasovat. Velká vada všech nových českých stran spočívá v tom, že jsou v nich samí náčelníci a žádní indiáni. Má přitom obrovský význam, když obyčejní rozumní lidé přicházejí na schůzi mluvit a hlasovat obyčejným rozumným způsobem. Je také potřeba prolomit mýtus, podle nějž se slušní lidé nesmějí se stranickou politikou zaplést, a také jiný mýtus, že straník musí vždy mít nad rozumem disciplínu, že nutně ztrácí kritičnost a nestrannost. SZ by měla konvenční představy o stranictví prolamovat mj. tím, že svými prostředky bude podporovat různé občanské iniciativy, okrašlovací spolky, biokluby, apod., a její členové i základní organizace budou s podobnými občanskými iniciativami splývat či do značné míry se s nimi překrývat.

Tmavozelený proud vznikl z Brandýské iniciativy, ale už není její součástí, i když někteří z nás se k ní nadále hlásí. Novinky o našem hnutí si posíláme elektronicky. Každý z nás se snaží získat pro vstup do SZ další osoby. Počítáme v danou chvíli s tím, že vbrzku vydáme veřejnou Tmavozelenou deklaraci, která pravý stav věcí ve Straně zelených popíše a vyzve k nápravě. Budeme přitom programově pracovat víceméně ve směru, který je popsán v úvodu. Jsme přesvědčeni, že se nám společně s dalšími novými členy, jichž soustavně přibývá, zdaří na příštím sjezdu poměry změnit.

Prosíme vás, abyste obsah tohoto psaní pokládali za důvěrný, nemělo by se dostat nikomu kromě adresátů a osob, jež považujete za důvěryhodné. Těšíme se na vaše odpovědi. Zdravíme.

Jan Beránek, Ivan Dejmal, Ondřej Liška, Jakub Patočka, Saša Uhlová.

Jeden komentář: “Tmavozelená výzva”

  1. Ivan napsal:

    Je volně dostupná nějaká platforma Tmavozeleného proudu ( nejlépe konkrétnější ) ?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2024 vychází ve 2. polovině prosince