Jádrem osvícenství je „veřejné užívání rozumu“. Definujme si ho jako argumentující rekonstrukci celku společnosti ve vědomí omezených specialistů. Těmi se občané moderních průmyslových států stali pod tlakem funkční diferenciace, bez níž by produktivita práce nemohla růst. Potřebujeme argumentující rekonstrukci celku společnosti, protože s rozpadem tradic se rozpadl i samozřejmý svět minulosti. Je hrozivým příznakem globalizace, že veřejný prostor je stále méně místem „veřejného užívání rozumu“ – argumentujícího odstupu od toho, co se nám vnucuje jako samozřejmé; převládá v něm logika spektáklu, která nás odcizuje našim životním situacím. Spektákl nás vybízí, abychom se identifikovali s jeho hrdiny, kteří ale nemají s naším reálným světem nic společného. Sedmá generace je časopis, který klade odpor tomuto vyprazdňování veřejného prostoru, učí nás argumentovat, to znamená vidět celek, do něhož se svým jednáním ve světě zařazujeme a který logika spektáklu a privatizace zatlačuje do tmy.
Pro semínka argumentujícího diskurzu ale české veřejné mínění není dobře připravenou půdou. Z historických důvodů ho vyznačuje masová preference pro jednoduchá a násilná řešení problematických situací jako například odsun etnických menšin, kácení stromů v národních parcích, jaderná energie, rozbití federálního státu, žhářství jako řešení zákonných omezení při rekonstrukcích památkově chráněných staveb, klecová lůžka pro mentálně postižené děti, soukromé vlastnictví pojímané jen jako právo vzít „nevlastníkům“ hlas, odpor k EU inspirovaný odporem k regulaci trhu, Blesk jako nejčtenější český deník… Řešení bezohledné tak většinové mínění preferuje před řešením ohleduplnějším, postaveným na odpovědnosti za dopad našich rozhodnutí na celek společnosti.
Časopis Sedmá generace hledá „jiná řešení“, inspirovaná smyslem pro odpovědnost za bios, za celek, k němuž patříme. Je tak ve sporu s českým většinovým míněním, proto je výjimečně důležitý v českém kontextu, kde si občané navykli přežívat jako sobecké, do sebe uzavřené fragmenty, odcizené ideji celku. Časopis ve sporu s nemyslící většinou ale nemůže přežít jinak než díky obětavé podpoře ze strany angažovaných myslících menšin.
Kdyby časopisy jako Sedmá generace byly z veřejného prostoru vytlačeny, byli bychom všichni o dost chudší, protože drancování veřejných statků by bylo snazší. Braňme Sedmou generaci jako nejdůležitější veřejný statek, vždyť bez kritického vědomí celku žádná společnost nepřežije jako lidská.
Václav Bělohradský
Související články
Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.
Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.
Napsat komentář