Václav Klaus má pravdu

23. července 2008 /
Asi nejpodstatnější z prezidentových námitek v debatě o globálních změnách podnebí zní zhruba takhle: Budiž, přibývání skleníkových plynů možná změní klima a třeba tak vyvolá velké ekonomické škody. Jenomže snižování exhalací by stálo spoustu peněz. Proto musíme o věci uvažovat úplně jinak než doposud. Nejprve je třeba srovnat případné škody s potřebnými náklady, a pak teprve rozhodněme, zda se vyplatí znečištění omezovat.

Což je naprosto rozumná námitka a Václav Klaus má bezezbytku pravdu.

Jenom není jasné, proč si, u všech všudy, prezident myslí, že je první důležitý politik, jehož tak banální úvaha napadla. Ekonomové se propočítáváním finančních implikací zabývají již asi dvě desetiletí. A samozřejmou součástí politického rozhodování je také už dlouho.

Mezivládní panel pro změny klimatu shrnuje, k čemu výzkum zatím dospěl. Pokud necháme exhalacím (a vyvolaným výkyvům podnebí) volný průběh, ekonomické škody budou činit nejméně pět procent světového hrubého domácího produktu. Započteme-li též zdravotní a ekologické ná-sledky, objem škod se vyšplhá asi na 11 % HDP.

Stávající technologie umožňují snížit exhalace skleníkových plynů řádově o desítky procent. Už do roku 2030 je lze omezit až o 16—31 miliard tun ekvivalentu oxidu uhličitého.

Pokud chceme, aby koncentrace skleníkových plynů nepřerostla úroveň 445—490 ppm (což je hranice, která, jak spočetli klimatologové, by umožnila udržet výkyv teplot na plus dvou stupních Celsia), bude to stát nejvýše tři procenta HDP v roce 2030. Jinými slovy: zaplatíme snížením ekonomického růstu v průměru o 0,12 procentního bodu ročně.

Takže ekonomové zhruba vědí, na kolik by nás globální změny podnebí přišly; dovedou odhadnout, co bude stát potřebné snižování exhalací; spočetli, že se velmi pravděpodobně finančně slušně vyplatí; a politici od toho odvozují své rozhodování.

Potud ekonomická úvaha, po které prezident volá. Skutečná bilance je ještě o něco komplikovanější. Především, případné škody nejsou rovnoměrně rozloženy. V rozvojových zemích by byly podstatně větší.

Pouhé srovnání škod a nákladů proto má své meze. Většinu škod by nesly státy, jež způsobují jen velmi malou část problému — a vice versa. Ale kdo poškozuje souseda, nemůže přece prostě vypočítávat, zda se mu ekonomicky vyplatí v tom přestat.

A za druhé — ne všechno lze shrnout do ekonomických rovnic. Statistiky HDP dovedou spočítat domy zbourané hurikánem nebo povodní. Ale těžko zahrnou oběti přibývající malárie. Humanitární důsledky pro stamiliony lidí na celém světě či vymírání mnoha druhů zvířat a rostlin dost dobře nejde finančně vyčíslit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 4/2020 vyjde v 2. polovině srpna.