Vypudit brouka z hlavy, ne ze zahrady

23. srpna 2018 /
foto: foto: Jodie Stallard
Ve vzduchu se vznáší obrovský komár, který se ďábelsky směje, protože se mu podařilo proniknout do příbytku lidí, kterým teď bude škodit ze všech sil. To ale ještě netuší, že paní domu, odvážná hospodyňka, pořídila nový, lepší, účinnější chemický prostředek, který spolehlivě všechny komáry zabije a vypudí. A děti si zase mohou hrát v bezpečném domově. Doopravdy?

Pohled na hmyz jako na zlého škůdce podsouvá svým divákům televizní reklama zvlášť během léta. Už ale nezmiňuje, že hmyz v domácnosti či na zahrádce nejenom škodí a parazituje, ale také pomáhá, ba dokonce se bez něj neobejdeme. Takový komár sice sám o sobě mnoho užitku neudělá, zato je důležitou součástí potravy mnoha druhů ptáků, například červenek obecných. A už vůbec se potenciální kupec nedozví nic o riziku, které s sebou používání nejrůznějších prostředků přináší.

Naštěstí stačí zapojit zdravý selský rozum. Pokud insekticidy, tedy pesticidy proti hmyzu, mají zabíjet škůdce, pravděpodobně mají negativní dopad i na neškodlivý hmyz, včetně opylovačů nebo hmyzích predátorů. A působí i na člověka — sice v menší dávce, ale při dlouhodobém používání se mohou projevit zdravotní následky.

Chemický ráj zahrádkářů

Jednou z výhod vlastnoručně vypěstovaného ovoce nebo zeleniny je, že zahrádkář může minimalizovat užívání pesticidů. „Bohužel drtivá většina lidí má poměrně nízké znalosti o hmyzu a bezobratlých, nedokáže rozpoznat škodlivé od těch neškodlivých. Proto i z jistého pudu použijí insekticidy, i když se pouze domnívají, že daný hmyz škodí, ačkoli žádné nebezpečí nehrozí,“ vysvětluje Stano Pekár z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Zahrádkáři zase používají větší množství roztoku, aby svou zeleninu ochránili „lépe“, případně ošetří raději všechny plodiny, nejenom ty skutečně ohrožené. Velkým problémem také je, pokud někdo používá již dávno zakázané pesticidy, jako třeba DDT.

foto: archiv F

Když chemické přípravky nadužívá jeden zahrádkář, není to ještě takový problém. Horší je to v zahrádkářských koloniích, pokud chemické přípravky v nerozumné míře používají mnozí. V tu chvíli se dávky kumulují a zahrádky začnou být toxické pro jakýkoli organismus včetně včel. „Zemědělci si uvědomují, že pro svou úrodu potřebují včely a další hmyz. Ale drobní zahrádkáři to tak neberou, ti hlavně chtějí, aby měli úrodu bez mšic, takže když do jejich zahrady včely vlétnou, mohou dostat přímou dávku insekticidu. Zatímco zemědělci musí včelařům použití insekticidů hlásit, na drobné zahrádkáře nikdo nepřijde a neodhalí, že zrovna nevhodně aplikovali postřik do kvetoucích rostlin,“ popisuje Michal Bittner, včelař a ekotoxikolog Masarykovy univerzity z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí. Zahrádkáři při aplikaci také často nepoužívají doporučené ochranné prostředky, jako jsou rukavice nebo roušky. Přitom nadměrné používání syntetických přípravků může souviset se zvýšeným výskytem některých onemocnění včetně rakoviny.

Nezájem zahrádkářů o tato rizika je obecně jejich největší problém. Dostatek zájmu ale šetří jejich zdraví i peníze: „Pokud mají vůli, mohou si nastudovat, jaké typy škůdců se na jejich zahradě vyskytují a kdy a jaký je jejich rozmnožovací cyklus. Díky tomu mohou aplikovat postřik jen tehdy, kdy se škůdci skutečně přemnoží,“ doporučuje Stano Pekár. Nemají-li vůli takto postupovat, drobní zahrádkáři více ohrožují vlastní zdraví než konvenční zemědělci, kteří procházejí školením, jak přípravky správně používat, musí dodržovat zákonné normy a podléhají kontrole, zda jejich plodiny neobsahují vyšší než povolené množství zbytků pesticidů. Pakliže ovšem nezodpovědný zahrádkář škodí spíše sám sobě, činnost zemědělce má daleko větší dopad na okolní krajinu včetně hmyzí populace, a to i přesto, že přísně dodržuje stanovené limity. Proč?

Pole bez bzučení

V zemědělství se používají dva druhy insekticidů: selektivní a neselektivní. „Selektivní jsou více specifické, takže zasahují pouze daný cílový organismus, zatímco nespecifické působí v podstatě na všechny organismy podobně — včetně nás. Proto bychom měli raději sahat po selektivních přípravcích. Bohužel hmyz si dokáže rychle vyvinout odolnost, takže po několika generacích a aplikacích začne být odolný, proto je třeba použít jiný přípravek — často právě neselektivní, který zabije v daném ekosystému všechen hmyz,“ rozkrývá problém chemických přípravků Stano Pekár.

Negativní účinky používaných insekticidů pak často dopadají na včely. Díky novému nařízení, že zemědělci musí včelaře dopředu zpravovat o aplikaci postřiků, sice mohou včelaři v inkriminovaném období včelstvo sledovat a v případě menší otravy jim dopřát dostatek vody (anebo při velkém úhynu informovat veterinární správu), nicméně někteří zemědělci informují včelaře na tři měsíce dopředu, během nichž mohou insekticidy aplikovat v podstatě kdykoli. Některé včelám nebezpečné přípravky je též možné používat jen v určitém období a pouze v nočních hodinách, ovšem i méně toxické přípravky jsou pro včely nebezpečné, pokud jsou jim hodně vystavené.

Včely ale nejsou jediní postižení opylovači. „Čmeláci jsou na insekticidy ještě citlivější, přitom se jimi málokdo zabývá, i když jsou v poměru jedinců ještě výkonnější opylovači než včely,“ podotýká Michal Bittner. Dále jsou z polí vytlačovány například žížaly, které jsou důležité pro úrodnost půdy a udržitelnost vláhy, ale i zdánlivě „neužitečné“ druhy, například žluťásek úzkolemný nebo chrobák révový, které zemědělcům přímo nijak nepomáhají, ovšem jsou stále důležitou součástí ekosystému. Hmyz se sice může po použití insekticidu ukrýt do remízků, odkud do půl roku opět obnoví svou populaci i do pole, ovšem v případě rozsáhlých velkozemědělských ploch se hmyz nemá kam ukrýt. Obnovení populace je pak obtížnější a trvá déle.

GMO jako nejistá cesta

Jednou z možných alternativ k častým postřikům jsou geneticky modifikované rostliny (GMO), které mají ve svém DNA zakomponovaný kód pro tvorbu toxické látky, jež odpuzuje a likviduje daného škůdce (například mandelinku v případě brambor), takže se látka nemusí aplikovat postřikem. „Okamžitý efekt látky, kterou rostlina vytváří, můžeme otestovat například na včelách. Neznáme ovšem dlouhodobý efekt modifikovaných rostlin, protože za patnáct let, co se rozsáhle pěstují, nikdo nemůže zjistit, jestli se nám například nehromadí v těle látka, která by oslabila imunitní systém a způsobila rakovinu. A nikdo neví, jak dlouho může trvat, než se mohou objevit všechna potenciální negativa,“ objasňuje Stano Pekár.

foto: Nathan Rein

Geneticky modifikované rostliny tak sice mohou pomoci méně používat insekticidy, chemický průmysl však zemědělce naopak spíše navádí k vyššímu užívání herbicidů, tedy pesticidů proti rostlinám. „Kukuřice Roundup Ready a další modifikované plodiny odolné proti známému herbicidu Roundup umožňují, aby zemědělci použili vyšší dávky této látky pro účinnější likvidaci plevele, protože pro pěstované rostliny není nijak škodlivá,“ poukazuje na úskalí geneticky modifikovaných rostlin Michal Bittner. (O Roundupu a glyfosátu jsme psali v 7.G 1/2017 a 6/2017.)

Predátor — hmyzí hrdina

Michal Bittner se tudíž kloní spíše k integrované ochraně rostlin, vhodné jak pro zahrádkáře, tak pro zemědělce: „Nejdřív je třeba zjistit, zda je stanoviště vhodné pro pěstování konkrétní rostliny, jestli například není příliš vlhké, což by nahrávalo houbovým chorobám. Dále je důležitá kombinace plodin na zahrádkách, protože přítomnost jiné rostliny může přitahovat, ale i odpuzovat potenciální hmyzí škůdce. Například sázet vedle sebe zelí, kedlubnu a brokolici není vhodné, protože vše může sežrat molice, zatímco okurkám to svědčí přímo vedle kopru. Dále je třeba stanoviště rostlin střídat, aby se škůdci nemohli tolik rozmnožit. Běžný zahrádkář může vybírat některé škůdce manuálně, například mandelinky. U zemědělců už je to složitější, protože nemají na zaplacení této pracovní síly, takže použijí levnější insekticid. Nicméně je možné používat přírodní pesticidy a hnojiva, například výluhy z kopřiv a jiných rostlin, které přirozeně odpuzují hmyz či likvidují mšice. A použití samotného pesticidu by mělo být až poslední volbou, když už jsou škůdci přemnožení a hrozí, že úrodu zcela zlikvidují — ovšem použít jej podle předpisů, aby poškodil rostliny a živočichy co možná nejméně,“ vyjmenovává Bittner základní principy integrované ochrany rostlin.

Součástí integrované ochrany rostlin, zvlášť pro zemědělce, je využití predátorů, ať už například ptáků (kteří jsou ale závislí na remízcích pro svá hnízdiště), nebo právě hmyzích predátorů, kteří se přirozeně živí hmyzími škůdci. „Přirození predátoři se vyskytují ve všech typech ekosystému, zatímco specializované typy predátorů, zaměřené na jeden druh škůdce, jsou uměle chované v laboratořích a vypouštějí se do uzavřených prostor, jako jsou skleníky, sklady, sila a podobně. Nelétaví specializovaní predátoři, jako například některé druhy roztočů, se používají i v sadech,“ vysvětluje problematiku bezobratlých predátorů Stano Pekár.

Přirozeně se vyskytující nepřátelé bojují proti škůdcům i bez našeho přičinění, pokud je ovšem necháme naživu: aplikace toxických látek je bohužel zabíjí, proto je tak důležité minimalizovat používání insekticidů, případně vybírat ty méně toxické a aplikovat je ve správný čas. „Zemědělci bojují s velkou populací škůdců a s malou diverzitou přirozených nepřátel. Kdežto na zahrádce je to naopak, tam je málo škůdců a velká diverzita přirozených nepřátel, proto není nutné používat mnoho insekticidů,“ dodává Pekár.

Všechno s mírou

Je přirozené, že se člověk chce bránit proti hmyzím škůdcům, aby ochránil sebe, hospodářská zvířata, domácí mazlíčky, svůj majetek nebo úrodu. Někdy se zdá, že použití chemické látky je jediné skutečně účinné řešení. Nikdo nechce chytit od klíštěte encefalitidu nebo boreliózu, takže používání repelentu je pro většinu obyvatel přijatelným řešením. Proti komárům ale stačí mechanické prostředky, jako jsou sítě do oken. Podobnou logiku bychom měli uplatňovat také v zemědělství či na našich zahrádkách. Žádný z odpuzovačů a insekticidů není absolutně bezpečný, proto by se měly používat podobně jako léky: jen v nutném případě a jen v předepsaných dávkách.

Kontakt: valentikova@sedmagenerace.cz.

Jeden komentář: “Vypudit brouka z hlavy, ne ze zahrady”

  1. Lucie Sovová napsal:

    Ad Chemický ráj zahrádkářů – v reprezentativním šetření z roku 2010 uvedlo 48 % dotazovaných českých zahrádkářů, že používají pouze přírodní nebo žádné pesticidy. Dalších 43 % používalo jak přírodní, tak chemické prostředky, 8 % pouze chemické (viz Smith a Jehlička 2013: Quiet sustainability: Fertile lessons from Europe’s productive gardeners). Z mého nereprezentativního, ale o to hlubšího šetření v Brně z posledních let vyplývá, že zahrádkáři se snaží „chemii“ vyhýbat, jsou si vědomi jejich rizik, především zdravotních. Tyto poznatky jsou založené na výpovědích samotných zahrádkářů, mohou tedy být trochu zkreslené. Zajímá mě, zda citovaní pánové Pekár a Bittner mají k dispozici nějaká přesnější data (bez ironie – pokud mají, opravdu mě to zajímá!). Pokud ne, zavání to nepodloženým potvrzováním stereotypů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 4/2020 vyjde v 2. polovině srpna.