Zlo nepochází z Istanbulu, ale z nevědomosti

Monsignore Petr Piťha, významný český katolický představitel, přišel v září s nepochopitelným výpadem proti Istanbulské úmluvě, kterou Česká republika podepsala, ale dosud neratifikovala. Stejně se k úmluvě postavilo i Slovensko, kde už loni vedl podobný výpad tamější katolický kněz Marián Kuffa, mediálně vlivný obzvlášť mezi mladými katolíky. Oba představitelé české a slovenské katolické církve se oháněli slovy jako „istanbulský trojský kůň“, „granát ideologie genderu“, „vezmou vám děti“, „homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu“ a podobně. Předtím, než se rozohnili na kazatelně, si však měli dokument pořádně přečíst.

Nemuseli by číst ani celou úmluvu, stačilo začít titulem: Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Takže cílem úmluvy je potírat násilí na ženách. V jakém ohledu by něco takového mohlo být odsouzeníhodné?

Oponenti Úmluvy bohužel ustrnuli na jednom pojmu, který se v ní pravidelně objevuje: genderově podmíněné násilí vůči ženám. Slovo gender v hlavách oponentů patrně symbolizuje vznik nových pohlaví, změnu pohlaví či homosexualitu, což jsou koncepty v křesťanství doopravdy problematické, protože je Bible usvědčuje jako hřích. Obě výše jmenované promluvy plné strachu z genderu v tomto smyslu získávají nový význam — jenže se vůbec netýkají Istanbulské úmluvy. Ta totiž ve třetím článku definuje gender jako „společensky ustanovenou roli, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže“. Genderově podmíněné násilí vůči ženám „znamená násilí, jež je zaměřeno na ženu proto, že je žena, anebo násilí, jemuž jsou vystaveny především ženy“. Neznám nikoho, kdo by se tak často oháněl slovy jako „role ženy“ a „role muže“ jako katolická církev. Istanbulská úmluva netvrdí nic o tom, že role jsou a priori špatné, ale že násilí nějak navázané na tyto role je špatné. Článek šest dokonce říká: „Strany se zaváží, že při implementaci a vyhodnocování dopadu ustanovení této úmluvy budou zohledňovat genderové hledisko a že budou prosazovat a aktivně naplňovat politiku rovnosti a dělby pravomocí mezi ženami a muži.“

Jak si mám tedy jako žena vyložit, když někdo volá po odvolání Úmluvy, která jasně ve čtvrtém článku stanovuje, že podepsaní „odsuzují veškeré formy diskriminace žen a bezodkladně přijmou legislativní i jiná opatření, aby jí zabránily, obzvláště pak zakotvením principu rovnosti mezi ženami a muži do svých ústav či jiného vhodného právního kodexu a zajištěním jeho uplatňování v praxi“? Chce mě Petr Piťha připravit o má práva, když s Úmluvou nesouhlasí? Chce, abych přišla o volební právo, o právo svobodně se vyjadřovat, abych neměla rovné platové podmínky při hledání zaměstnání, abych byla vydána napospas násilnickému manželovi, aniž by mi kdokoli pomohl? Jak se pak volání Mariana Kuffy liší od volání ortodoxních zastánců islámu, které mnozí (rádoby)křesťané sami kritizují?

Kdyby si oponenti Istanbulské úmluvy vyhradili hodinu na její přečtení, našli by tam například článek 36, který zakazuje sexuální násilí, článek 37, který zakazuje vynucené sňatky, článek 38 bojující proti ženské obřízce nebo článek 39, který zakazuje násilný potrat bez informovaného souhlasu ženy, a je tudíž skvělou platformou pro boj proti potratům, které ženy podstupují pod nátlakem rodiny či partnera — tedy zcela v souladu s křesťanskou organizací Hnutí pro život ČR, která nedávno spustila kampaň, v níž upozorňuje, že 80 procent žen podstupuje potrat pod nátlakem.

Abych byla fér, mnoho členů katolické církve s tímto přístupem k Istanbulské úmluvě nesouhlasí, například křesťansko-feministické uskupení RFK roznáší v pražských kostelech letáky o tom, proč je Úmluva důležitá a proč její ratifikace není hrozbou, ale pomocí pro ženy v nesnázích. Problém je, že mnozí katolíci s Piťhou souhlasí, dokonce i kardinál Dominik Duka, a Česká biskupská konference úmluvu zcela odmítá. A to kvůli jedinému špatně pochopenému slovu gender. Představitelé katolické církve by neměli zapomenout, že slova mají takové významy, jaké jim přiřkneme, a že je snadné původní význam překroutit. A právě proto je trestní oznámení České ženské lobby na Petra Piťhu důležitým krokem, protože jej usvědčuje z překroucení významu Istanbulské úmluvy, ze lhaní o jejím obsahu a ze záměrného šíření paniky ohledně dokumentu, jehož cílem je pomáhat ženám, a ne rozvracet rodinu. Tím, že manžel přestane fackovat manželku, se totiž rodina nerozvrátí. Naopak.