Trpělivost je velmi mocnáautor/ka: Petr Vilgus 

Trpělivost je velmi mocná

Rozhovor s Jaromírem Bláhou


Cenu Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos dnes obdrží lesnický expert Hnutí DUHA Jaromír Bláha. Není divu. Čtvrt století chrání přírodu s opravdu mimořádným nasazením. Stopu tohoto vystudovaného veterináře najdeme všelikde: založil program ochrany lesů Hnutí DUHA, spoluzaložil Vlčí a Rysí hlídky, spoluvytvořil Záchranný program pro velké šelmy, inicioval zavedení šetrné lesní certifikace FSC v České republice, pomohl zachránit Trojmezenský prales před kácením nebo prosadit nedávnou novelu zákona o ochraně přírody a krajiny. Dodejme, že jeho články už po mnoho let patří k ozdobám Sedmé generace. Před večerním ceremoniálem jsme mu stihli položit sedm otázek.


Po mezinárodní EuroNatur jsi v relativně krátké době dostal další prestižní ochranářskou cenu. Co pro tebe znamená?  

Když by ty ceny byly nějakou metou, tak řeknu, že vlastně již nemám o co dál usilovat – dostal jsem nejvýznamnější cenu za ochranu přírody a životního prostředí v Evropě a teď i v České republice. Tak nevím, jestli jsem je nedostal předčasně. Vidím totiž víc problémů nedokončených, na kterých bych chtěl dál pracovat, ať již s cílem rozšířit plochu krajiny ponechané divoké přírodě nebo zlepšit hospodaření v těch lesích, které chceme využívat – abychom v nich hospodařili šetrnými, přírodě blízkými způsoby.

I Cenu Josefa Vavrouška, stejně jako tomu bylo u evropské ceny, vnímám jako ocenění pro celé Hnutí DUHA, nejen pro mě. Na všem, za co jsem cenu dostal, pracoval celý tým zaměstnanců a dobrovolníků. Pro mě osobně ty ceny znamenají dobrý pocit, že práci, kterou děláme, vidí a oceňují lidé kolem – v Evropě i u nás.

Měl jsi příležitost Josefa Vavrouška osobně poznat? 

Osobně ne. Začínal jsem v Hnutí DUHA jako dobrovolník v roce 1991, když on byl ministrem. Ale byl pro nás autoritou a jeho myšlenky a životní postoje inspirací. Bohužel jsou u nás dodnes nedoceněné a politickým vývojem opuštěné.

Porota ti mimo jiné připsala k dobru nedávné přijetí novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Jaký vývoj nás podle tebe v příštích letech v Šumavském národním parku čeká? 

Přijetí této novely mimo jiné ukázalo, jak důležitá je podpora veřejnosti a že ochrana přírody podporu veřejnosti má. Je za tím neskutečné a vyčerpávající nasazení všech v Hnutí DUHA včetně dobrovolníků a našich spolupracovníků. Já jsem nakonec parlamentní finále sledoval z postele se zápalem plic.
Dalšímu vývoji v NP Šumava bude dávat taktovku sama příroda, alespoň tam, kde jsme jí dali svobodu. Už teď každý, kdo ta místa navštíví, vidí  tu rozmanitost a bohatství života, forem, struktur, pocitových vjemů, které přináší. A až mladé stromky povyrostou, uvidí je zdálky i lidé v obcích a přestanou se postupně o osud šumavských lesů obávat.

Teď je ale třeba, aby ta místa ochránily navazující dokumenty – zonace a zásady péče, které bude schvalovat správa parku a ministerstvo životního prostředí. Polovina rozlohy národního parku patří zařadit do přírodní zóny hned. Nevím, zda se nám to v tomto optimálním rozsahu nepodaří vyjednat. Ale budeme se snažit…

Jak si vede kampaň Hnutí DUHA Česká divočina, na které se podílíš? 

Povedlo se otevřít diskusi. Máme analýzu potenciálu České republiky – místa, která bychom mohli ponechat samovývoji. Je třeba z nich vybrat reprezentativní vzorky české přírody a v těch zajistit volnost pro nespoutaný vývoj přírody i pro volný pohyb návštěvníků těchto míst. Významná část veřejnosti to požaduje, podle sociologického průzkumu FSS MU Brno 71 % lidí. Musíme si ale ujasnit pravidla a vydiskutovat prioritní místa – jak mezi lidmi zabývajícími se ochranou přírody, tak následně se správci pozemků. Ti se k tomu zatím vstřícně nestaví.

Zabetonovali jsme 4,3 % rozlohy republiky, dejme na stejné ploše šanci přírodě, kterou nebudeme kultivovat a opravovat podle našich představ a našich velmi nedokonalých poznatků.

Před třemi lety jsi s Dagmar Smolíkovou napsal článek Zdivočme Evropu. Zvětšila se od té doby v Evropě rozloha bezzásahových území?

Ano, stále přibývají další plochy ponechané divoké přírodě. V Německu dělají konkrétní kroky k dosažení 2 % země pro divočinu. Stejný cíl si vytkli v Rakousku. Dílčí plochy přibývají i v jiných zemích. Ale ne ve všech se to daří. 

Chystáš se do Bělověžského pralesa blokovat kácení stromů? 

Jedu tam v neděli. Je to poslední dochovaný nížinný prales v Evropě. A krom malé chráněné části ho začali kácet. Lidé, kteří tam zatím těžbu blokují, potřebují mezinárodní pomoc.

Spousta ochranářů a ekoaktivistů dříve či později vyhoří. Máš proti tomu nějaký recept? 

Trpělivost je velmi mocná. Výsledky práce se ukážou až po mnoha letech, nesmíme podléhat potřebě vidět okamžité úspěchy a měřitelné výstupy. Důležitější než lpět na úspěchu je vědět, že jsem udělal všechno, co jsem měl a mohl. A vytrvat.

Připravil Vít Kouřil. Profilový rozhovor s Jaromírem Bláhou najdete ZDE




[08. června 2017]