Za temnější budoucnost

Může se zdát zvláštní, že většina kapitol knihy, jejímž posláním je bránit tmu, pojednává o světle. Vnímejme to jako paralelu k realitě, ve které tmu vytlačujeme na okraj. Zatímco mnozí savci roušku noci vítají jako bezpečné útočiště a jsou nejaktivnější za soumraku, člověk se tmy jako tvor ryze denní odnepaměti obává. Našim očím trvá dlouhou půl hodinu, než si vytvoří optimální množství pigmentu nočního vidění (rodopsinu), a ani potom to s orientací není žádná sláva. Navíc každá jiskřička světla celý proces spustí od začátku. 

V křesťanském světě představuje tma hnízdiště ďábla a noční tvorové často symbolizují temnotu myšlenkovou. Netopýři paradoxně nalézali vhodný domov právě v kostelích jako v přetrvávajících ostrůvcích černa, i odtud už ale mizí, protože kostely září jako lunaparky, aby se města pochlubila architektonickými skvosty. Od vítězství nad nocí v podobě vynálezu žárovky jsme dospěli tak daleko, že oko obyvatele Singapuru „noční režim“ nezažije nikdy. A zatímco Tycho de Brahe objevil v šestnáctém století 777 hvězd pouhým okem, dnes jsme často rádi, pokud vidíme alespoň nějakou.

Jan Kondziolka.

Noční život pohasíná

Nejspíš nikdy nezjistíme, jak vypadá tma v očích jiných živočichů. Možná září jako Hvězdná noc od van Gogha a možná by tak zářila i nám, kdybychom jí dali šanci. Jistě ale víme, že když se setmí, pro ostatní vlastně není tma, a už vůbec ne klid. Světélkuje hmyz, houby, larvy, nejrůznější mikroorganismy… Jen mezi rybami najdeme patnáct set bioluminiscenčních druhů. V noci se horečně shání potrava, probíhají námluvy nebo se podnikají daleké cesty. Bohužel ale život po západu slunce už není, co býval. 

Asi každý slyšel, že pouliční lampy ve velkém likvidují noční hmyz. Noční motýl si při letu udržuje stále stejný úhel vůči měsíci. Pokud mu cestu zkříží lampa, nedokáže ji od měsíce rozeznat a začne kolem ní kroužit, až nakonec umírá vyčerpáním. Podobně se orientují i brouci vrubouni při koulení své kuličky z trusu, migrující ptáci zase určují směr podle Polárky a Velkého vozu a právě vylíhlé mořské želvy díky odrazu světla vědí, kterým směrem se nachází moře. V současnosti však jejich první krůčky často směřují rovnou do záhuby, protože za oceán považují třpytivé velkoměsto. 

U mnoha druhů hmyzu pohasíná kvůli umělému světlu chuť k páření. Některým samičkám se nechce vypouštět vonné látky, na něž samečky za nocí lákají. Cvrčkům stačí drobounká změna v intenzitě světla, aby odložili koncert a tím i příležitost ke spojení. Samičky světlušek zhasínají své lucerničky a riskují, že je samečci nenajdou. Světelné znečištění přitom roste o dvě procenta za rok a umělé osvětlení představuje desetinu naší celkové energetické spotřeby. 

Carpe noctem

Že bychom prostě zhasli, se asi čekat nedá. Naštěstí to není potřeba. Podle Mezinárodní asociace pro tmavou oblohu je třetina osvětlení naprosto zbytečná, pravděpodobně bychom si tedy vůbec nevšimli, kdybychom o ni přišli. O světelném znečištění se nejen víc a víc mluví, ale skutečně se proti němu i koná. První projekty na podporu tmy vznikly už v roce 2002, a to dokonce v Česku a ve Slovinsku. Dosud nejpřísnější legislativa upravující používání světla platí od roku 2021 ve Francii. 

Na druhou stranu existují ale i naprosto bláznivé projekty typu vypuštění umělého Měsíce, které plánuje Čína do dvou let. Pro všechny, kteří kvůli tomuto zjištění nebudou moci — stejně jako já — usnout, je tu tato kniha. Autor sice občas působí jako noční motýl zmatený lampou a chaoticky skáče od jedné věci ke druhé, na druhou stranu se mu díky tomu podařilo obsáhnout snad všechno, co lze o světle a tmě vědět. Navíc jen málokdo by o světelném znečištění dokázal pojednávat tak, abyste měli místy pocit, že čtete poezii. 

A jak vlastně onen „manifest za tmu“ zní? Přítel tmy ze Švédska radí: uvědomuj si tmu, vyvažuj (najdi si svou temnou chvilku ve všem tom umělém světle), zachovej tmu ve své blízkosti, řiď se vnitřním rytmem, objevuj noční život, vyhledávej tmu, poznej tmu, povídej si o tmě, ovlivňuj své okolí a přijmi tmu za svou. Na této cestě pomohou i tipy ke čtení a poslechu, které autor servíruje v závěru.

Johan Eklöf: Manifest za tmu. O umělém osvětlení a ohrožení prastarého rytmu. Host, Brno, 2023, 221 stran.