Návrat vlků do Beskyd vítám

22. srpna 2022 /
foto: Martin Konupka, foto: Marek Soška.
Martin Konupka je vystudovaný lesní inženýr, aktivní myslivec a na celý úvazek terénní pracovník beskydské pobočky Českého svazu ochránců přírody — ČSOP Salamandr. Se svými kolegy pečuje o horská prameniště a louky, a to mnoha způsoby, včetně pastvy čtyř ovčích stád. V beskydské chráněné krajinné oblasti, kde se všechna zvířata pasou, se už téměř třicet let opět vyskytují vlci. V současnosti jsou zde alespoň zčásti aktivní tři vlčí smečky a jeden pár — tedy okolo dvaceti až pětadvaceti jedinců. Přestože Martin Konupka zažil útok vlků na stáda, se kterými pracuje, návrat vlků obhajuje. Jaké je z pohledu ochranáře pást ovce ve „vlčím kraji“?

Co je ČSOP Salamandr a čím se zabývá?

Salamandr je profesionální nezisková organizace, která působí hlavně na území chráněné krajinné oblasti Beskydy a některých přilehlých územích. Fungujeme v rámci celorepublikové sítě Českého svazu ochránců přírody. Co se týče naší činnosti, všichni říkají, že jsme ochranáři. Já to slovo ochranář nemám moc rád — řekl bych spíš péče než přímo ochrana. My se snažíme s krajinou hlavně hospodařit a prostřednictvím toho ji chránit. Jednou z činností, které děláme, je právě pastva ovcí. Není to hlavní náplň, ale zapadá to do celkové mozaiky našich činností a přístupů. Co máme nejradši, je právě pestrost — ať už jde o louky, lesy… A té pestrosti člověk dosáhne jedině tak, že zkouší různé postupy, různé managementy. Zkoušíme se vracet k původním přístupům, dívat se, jak to tu hospodáři dělali dříve, kdy bylo hospodaření značně pestřejší než dnes. Kromě ovcí také sečeme, vysazujeme nebo kolegové zkoušejí třeba omezování třtiny výsevem poloparazitického kokrhelu.

Teď se nacházíme na beskydské horské louce, kde máte stádo ovcí a také tu kosíte. Co konkrétně svojí činností chráníte?

Působíme skoro po celé chráněné krajinné oblasti Beskydy, tohle je jen jedna z mnoha našich lokalit. Nevybíráme je ale náhodou, spolupracujeme v tom zejména se správou chráněné oblasti. Teď se nacházíme na pozemcích kousek pod vrcholem Smrku, které máme pronajaté. Oslovila nás právě správa CHKO, jestli bychom tu nemohli něco dělat. V historii se tady hospodařilo, pak tu ale až donedávna byla hustá plantáž na vánoční stromky. Dnes už to téměř není poznat, prozrazují to jen pařezy v pastvině. Byl to tady trošku pokus. 

Beskydy jsou krásné, nejsou ale jen o lesích — jsou o mozaice hlubokých lesů, bezlesí, mokřadů… Tahle louka není cenná konkrétními zvláště chráněnými druhy, ale jako bezlesí v krajinné mozaice. Zároveň tu ale můžeme sledovat vývoj lučního společenstva, objevují se nám tu mečíky, orchideje. Louku máme rozdělenou na segmenty, části paseme, části paseme i kosíme a někde jenom kosíme. Každý rok je to trochu jiné a přizpůsobujeme se také druhům, které se tu objevují. Zároveň se v okolí snažíme zachovat zbytky původních smilkových trávníků a pastevních luk, vhodných třeba pro modráska černoskvrnného. Jde nám hlavně o biotopy. Pokud bychom tuto práci nedělali, bezlesí zaroste.

Instalace uzemnění vysokého ohradníku, foto: Marek Soška.

Kousek od nás se pase jedno z vašich ovčích stád. Kolik zvířat máte a jak jste se k pastvě dostali? 

V současnosti máme čtyři stáda. S ovcemi paseme třeba v obtížných terénech, kde se špatně kosí. Tady je jich asi třicet. Dohromady máme 143 ovcí i s jehňaty. Všechny tady v Beskydech. V minulosti jsme často slýchali: „Co nám můžete vy, ochranáři, říkat, že nejlepší management je pastva, když vůbec nevíte, co to obnáší?“ Tak jsme to chtěli sami zkusit a zhodnotit, jestli to jde a jak to tu bude fungovat. 

Přes 140 ovcí, to je dost. Kolik lidí na práci okolo stád potřebujete?

Na veškerou práci v terénu máme celkem sedm pracovníků. Jednomu z nich říkáme bača, ten má ovce primárně na starosti. A pomáhám mu s tím já nebo ostatní, pokud je potřeba. 

Beskydy jsou jedním z prvních míst, kam se u nás vlk v devadesátých letech minulého století začal vracet. Dnes jsou tu aktivní nejméně tři smečky. Co pro vaši pasteveckou činnost přítomnost vlka znamená?

Při naší práci jsme se s vlky poprvé potkali dva tři roky zpátky. To bylo na Dolní Bečvě, zadávili nám tam pět nebo šest ovcí. Tenkrát nás ani nenapadlo, že to byl vlk. Proto jsme to ani nehlásili CHKO, takže jsme nedostali žádné náhrady. Až když jsem ta zadávená zvířata dával pryč, všiml jsem si, že ty stopy nevypadají jen na psa. Do dvou dnů pak bylo potvrzeno pozorování vlků ve stejné oblasti. Nejzávažnější situaci jsme s vlkem ale zažili před rokem, právě na místě, kde teď sedíme. Během čtrnácti dnů nám tu vlci zabili osmnáct ovcí.

Nový ohradník už má výšku sto osmdesát centimetrů, foto: Marek Soška.

Jak se to stalo? Jak jste tehdy měli ovce zabezpečené?

Ohradník vysoký metr osmdesát, který tu teď vidíte, to je až náš další vývoj. V té době jsme tu měli ovce nechané v elektrickém síťovém ohradníku, ale vysokém jen něco přes metr. Tehdy to ale bylo na místní poměry dobré zabezpečení, málokdo síťové ohradníky vůbec měl.

Při prvním útoku vlk zadávil několik ovcí v ohradě a později se mu podařilo je i vyhnat ven. Na doporučení jsme ohradu zdvojili, ale jak už na to byli vlci naučení, dostali se dovnitř i tak. Při posledním z útoků nám ovce rozehnali tak, že jsme část stáda ještě týden naháněli po okolí Smrku. Potom jsme pastvu v této lokalitě ukončili a zbytek ovcí hned odvezli pryč.

Byl to pro nás i po psychické stránce dost náročný zážitek. Tentokrát už jsme všechny útoky řešili s CHKO a dostali jsme alespoň náhrady škod. I tak to ale bylo velké množství práce navíc. Kromě toho máme pro ovce naplánované lokality, které je potřeba vypást, a najednou to nemá kdo udělat. A během sezóny ovce neseženete.

Jaké jste si z toho vzali ponaučení?

Na letošní rok se nám podařilo získat peníze na zabezpečení z operačního programu Ministerstva životního prostředí. Za ně jsme pořídili tyto sítě vysoké metr osmdesát. Ty by měly být přímo proti vlkům. Pořídili jsme k tomu i silný zdroj se solárním panelem, aby bylo napětí silné a stálé. A zatím tu letos nemáme žádnou škodu. U těchto ohradníků jsme nezažili, že by je vlk překonal. To je dobré, i když manipulace s těmi vyššími sítěmi je o něco náročnější.

Jedno ze stád ovcí pasených pracovníky ČSOP Salamandr, foto: Marek Soška.

Znáte se s dalšími chovateli v regionu? Víte, co vlk znamená pro ně?

Když jsem v roce 2004 v Salamandru začínal, skoro nikdo tu v Beskydech se zvířaty nehospodařil. Potkat venku ovce nebo krávy byla vzácnost. Posledních šest sedm let tady pastevců zase přibývá, s některými i spolupracujeme. Co se týče názoru na vlka, jsou různé skupiny, jak to tak bývá.

Nejhorší podle mě je, když někdo nemá stádo vůbec zabezpečené a vlk se naučí, že ovce jsou lehká kořist. A ani přes řadu útoků chovatel zabezpečení nijak nezlepší. Samozřejmě, ne všechno jde. Ale myslím si, že u některých chovatelů vedou stoprocentní náhrady k menší zodpovědnosti.

Jak návrat vlka do Beskyd vnímáte po všech těch zážitcích vy osobně?

Mně vlci nevadí. Já jejich návrat vítám. I když s těmi zkušenostmi, které mám, se vůbec nedivím, že jsou z toho někteří chovatelé rozhořčení. 

Z jakého důvodu návrat vlka vítáte?

Pokud by to fungovalo, jak má, pomůže vlk regulovat přemnoženou zvěř. To je skutečně potřeba. A ani jako myslivec vlka nevnímám jako konkurenta. Takže ho vítám pro jeho roli v krajině, v ekosystému.

Může vlk vaši pasteveckou činnost zásadně ohrozit?

Jedině v případě, že by se útoky stupňovaly a žádné zabezpečení by nepomáhalo, pak ano. Vybudovat stádo nejde ze dne na den. Pokud by o něj člověk přišel, zvažoval by, zda začínat znova. Ale těch rizikových lokalit naštěstí nemáme tolik. Tady jsme skutečně v srdci Beskyd, uprostřed jejich teritoria. Kde jinde než tady čekat případné útoky? I když vlci se mohou přibližovat i poměrně blízko k vesnicím.

Martin Konupka, foto: Marek Soška.

Zmínil jste, že se věnujete myslivosti. V Beskydech je veřejným tajemstvím, že se tu vlk po jeho návratu minimálně v devadesátých letech pytlačil. Víte o tom něco? Myslíte si, že k tomu dochází i nyní?
Slyšel jsem o tom, ale spíš z dávnější historie. Ve svém okolí o žádném případu nevím, to můžu odpřisáhnout. A to se v tom prostředí jako myslivec pohybuji. Buď jsem v tom dobrém prostředí, nebo je to tím, že se takovou věcí nikdo nechlubí. Vím, že když se tu objevila smečka okolo přelomu tisíciletí, udělali na ni lidi z okolí Starých Hamrů hon a postříleli je. To se prostě ví. Nedal bych ruku do ohně, že se to neděje i dnes, ale já o tom nevím. 

Větší problém bude určitě v soukromých nebo propachtovaných honitbách, kde nikdo neví, co si kdo střelí. V mysliveckých spolcích mi to nepřijde pravděpodobné. Ty mají honitby v pronájmu, a pokud by se odhalilo nějaké pytláctví, byl by to pro spolek velký problém. Stejně tak v honitbách lesních podniků. Řada myslivců a lesáků vnímá, že výskyt vlka je i v jejich zájmu. Ale v soukromých honitbách k tomu asi docházet může.

Co je podle vás klíčové, aby soužití lidí a vlků mohlo v Beskydech dobře fungovat?

To je těžké říct. Myslím si, že důležité hlavně je, aby chovatelé věděli, jaká jsou rizika a jak svá zvířata dobře zabezpečit. Ochrana přírody by se podle mě také měla víc dělit o informace, které o výskytu vlka má. A mohla by proaktivně informovat jednotlivé chovatele, že hrozí riziko, dřív než se něco stane. Nejdůležitější mně osobně přijde zlepšit komunikaci a spolupráci mezi ochranáři a chovateli. 

Připravil Marek Soška. Kontakt: soskamar@seznam.cz.

Článek podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

         

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 5/2022 vychází v 2. polovině října.