Sadhana Forest: obrátit soucit v akci

Auroville je experimentální město založené v jižní Indii v šedesátých letech za účelem rozvoje lidství, míru a sjednocování všech lidí dobré vůle. K tomu bylo vybráno dvacet kilometrů čtverečních neplodné pustiny poblíž bývalé francouzské kolonie Pondicherry. Zakladatelka Auroville, francouzsko-indická duchovní představitelka Mirra Alfassa, v první publikované zprávě uvádí, že Auroville chce být univerzálním městem, kde muži a ženy všech zemí budou schopni žít v míru a harmonii, která překračuje všechny vyznání, politická přesvědčení a národnosti.

V současnosti žije v Auroville 2800 stálých obyvatel. Někteří vlastní pozemek nedaleko za hranicemi společného území a jiní se starají o chod přibližně třiceti hostelů a komunit v centru, které vlastní Auroville Foundation. Oficiálně však Auroville patří pouze lidstvu jako celku. Je to místo nekonečného vzdělávání, konstantního růstu a mládí, které nikdy nezestárne.

Luke Marsh během rozhovoru před skladištěm nářadí, foto: Sebastian Prax.

Sadhana Forest je největší fungující komunita, které byl nedaleko od Auroville propůjčen pozemek o velikosti sedmdesát akrů k tomu, aby z prašného pouštního prostředí obnovila někdejší tisíce let starý prales, vykácený během koloniálního období. Když jsem se před dvěma lety o komunitě Sadhana Forest poprvé doslechl, má první otázka zněla: „Jaký máte užitek ze stromů, které vysazujete?“ Na ni mi přišla celkem jasná odpověď: „My nevysazujeme stromy pro sebe, ale pro zvířata.“ Před pár měsíci jsem konečně do komunity dorazil popovídat si o ní s místním lesohospodářem Lukem Marshem.

V komunitě Sadhana Forest působíš čtyři a půl roku. Mezi základní pilíře vaší komunity patří šetrný a udržitelný způsob života, veganství (na principu ahiṃsā — neubližování živým tvorům), nesoutěživý způsob výchovy dětí, vysazování stromů a zadržování vody v krajině. Co tě k této cestě přivedlo?

Můj původní plán bylo cestovat po celém světě, abych našel lepší způsob života. A dělal jsem spoustu výzkumů alternativních komunit. Auroville bylo na vrcholu mého seznamu. V alternativním způsobu života je nejvíce ustáleným prostředím. Auroville bylo prvním místem, kam jsem přišel, a Sadhana Forest byl prvním místem v Auroville, které jsem navštívil. Měl jsem tu být jenom dva týdny. Mým záměrem bylo hledat udržitelný způsob života v komunitě. Dokud jsem to neprozkoumal, byl jsem velmi otevřený novým nápadům, novým způsobům, jak věci dělat. Chci se učit, chci růst. Neuvědomoval jsem si duchovní cestu, na kterou jsem se vydal, když jsem sem přišel. Sadhana znamená zaměřit se na disciplínu směrem k duchovní cestě a praxi. Neznal jsem tehdy veganskou stránku věci. Než jsem sem přišel, byl jsem lovec. Byl jsem největší jedlík masa ze své rodiny. Tady jsem se dozvěděl o veganství a našel lepší způsob, jak žít. Dozvěděl jsem se o způsobech interakce s dětmi a způsobu výchovy, který v dětech nevzbuzuje soupeření. Důležitější než to je umožnit dětem svobodu: dovolit jim být tím, čím chtějí být, a dělat to, co chtějí dělat, a neříkat jim, čím by měli být a jak by měli žít. To mě přivedlo ke způsobu života, který žiju.

Takže jsi šel do světa najít lepší způsob života a zůstal jsi na prvním místě, které jsi objevil?

Ano. Možná je svět plný úžasných míst. To nevím. Tohle místo mě naučilo hodně věcí a přimělo mě uvědomit si, že způsob, jakým tady věci děláme, je způsob, s nímž vnitřně rezonuji. Nechci žít v komunitě, kde dětem říkají, co musejí udělat, kde mezi sebou děti soutěží, kde jedí zvířata a podobně.

Kolik hektarů lesa jste za dvacet let vysadili a jakým způsobem se staráte o stromy ve zdejších velmi suchých podmínkách?

Tento kus země, který máme tady v Sadhana Forest, má 70 akrů (přibližně 28 hektarů, pozn. aut.). Usilovali jsme o zalesnění na osmdesáti procentech území, ale zatím se to nepodařilo. Čeká nás ještě spousta práce. Tato oblast, kde teď sedíme, je hotová. Ale spousta oblastí, kde jsme dopoledne pracovali a vysadili tam stromy, zatím zalesněné nejsou. V těchto oblastech nás ještě čeká mnoho práce, abychom stromy podpořili a udělali více opatření pro udržení vody v krajině, například kanály a hráze pro udržení dešťové vody. Musíme se postarat o stromy, které jsme zasadili, a znovu zasadit stromy tam, kde nepřežily.

Autor při hloubení kanálů pro zadržování dešťové vody, foto: archiv Sebastiana Praxe.

Proč sázíte původní odrůdy stromů a jaký vliv na krajinu mají invazivní druhy?

Vysazujeme původní odrůdy stromů, protože právě s nimi se ekosystému a biodiverzitě dařilo. Stromy, které vysazujeme, se nazývají „TDEF“ — tropical dry evergreen forest (tropický suchý stálezelený les). V době před kolonizací se v těchto místech nacházel docela obrovský les, který se táhl přes většinu Indie i do částí Srí Lanky. Během kolonizace bylo vykáceno více než 99 procent pralesa. Přitom tento prales hrál velmi důležitou roli v globálním ekosystému. Bioregion v okolí Pondicherry byl téměř na pokraji vyhynutí. Tato oblast je nyní velmi suchá a neplodná, proto se snažíme tento les regenerovat a dovolit původním stromům, aby se sem vrátily. Pak se vrátí i původní rostliny, původní ptáci a zvířata. Všechno se vrátí.

Pověz mi prosím něco více o historii tohoto pralesa.

Zdejší oblasti byly odlesněny, aby se vytvořila cesta pro kešu plantáže. Tyto kešu ořechy se nejedly, ale používaly se k získávání oleje do strojních zařízení. Mnoho z nich bylo použito k vojenským účelům v Indii, aby pokračovala kolonizace, aby pokračovalo ničení. V podstatě to tady byla velmi úrodná oblast s dobrou půdou a vším. Francouzští kolonizátoři pokáceli původní stromy a zasadili místo nich kešu stromy, které sebraly všechny živiny. A monzunový déšť pak začal smývat všechnu vrchní zeminu a živiny odešly s deštěm. Kešu stromy poté vymřely. A místo pralesa tu zůstal kus neúrodné země, který kompletně přicházel o živiny a půdu a v průběhu let stále víc vysychal. My se to snažíme vrátit.

Vedle toho se tady nacházejí také specifické oblasti, kde se hodně těžily oblázky, kvůli čemuž se půda ničila ještě více. Jakmile jsme sem ale přišli, byli jsme schopni těžbu oblázků zastavit.

Jak se vám to podařilo?

Sadhana Forest zastavil těžbu oblázků tím, že je chránil před místními lidmi. A také jsme provedli práce na zadržování vody. Ochrana vody je nejdůležitějším aspektem zalesňování, takže jakmile byly tyto práce provedeny, nově vysazované stromy mohly začít růst a prosperovat. Odtud se vyvinul nový les.

Jak vnímáš zájem indické veřejnosti o zadržování vody v krajině?

Myslím, že během posledních deseti let se v Indii hodně mluvilo o vodě. Protože když se podíváte na velká města, jako je Čennaí (hlavní město Tamilnádu, pozn. aut.) nebo Bengalúr, dochází jim voda. Hlavní města vysychají. A to se neděje jenom v těchto místech. Kdo zná zemědělce, ví, že musejí neustále kopat hlouběji a hlouběji, aby se dostali k podzemní vodě. A také vědí, že nemohou jít stále víc do hloubky věčně. Voda nakonec prostě dojde. V Indii se to v posledních deseti letech stává realitou. Vysychají tak nejen hlavní města.

Když teda mluvíme o ochraně vody, indická veřejnost chápe, že je to naprosto potřeba. Lidé to obvykle velmi vnímají, protože skoro každý zná nějakého farmáře — Indie se skládá hlavně z farmářských oblastí. Všichni tedy znají realitu, že nám dochází voda. A každý, kdo o tom přemýšlí, ví, že voda je jedním z nejdůležitějších faktorů v životě nejen pro přírodu, ale i pro nás.

Tři plechové kbelíky s vodou stačí na umytí 100 talířů, foto: Sebastian Prax.

A myslíš si, že pro to Indové chtějí něco udělat?

Myslím, že ano, jenže indická města nejsou navržena k zachytávání dešťové vody. Před třiceti lety měl Bengalúr kolem čtyř set jezer, dnes má jen čtvrtinu z nich. A to se stalo v extrémně krátké době. Lidé ze zpráv slyší, že by měli zavřít kohoutek, když si čistí zuby, měli by se rychleji sprchovat a podobně. O tom se mluví hodně. Ale o projektování pozemků nebo měst pro zachycování dešťové vody tolik neslyšíte, protože jde o řešení v mnohem větším měřítku. Hovoří se tedy o jednotlivostech, a ne například o stravě, protože nejnáročnější na vodu je živočišná strava. Konzumace živočišných produktů spotřebuje až desetkrát, nebo dokonce dvacetkrát více vody než konzumace rostlinných produktů.

Do komunity Sadhana Forest přijíždějí pomáhat a vzdělávat se lidé z celého světa. K udržení funkční komunity je potřeba mít minimálně společný cíl a jasná pravidla. Jaký je váš společný cíl a jaká pravidla se ve vaší komunitě dodržují?

Základním cílem Sadhana Forest je obrátit soucit („compassion“) v akci („to action“), takže hledáme, jak bychom mohli žít soucitnějším způsobem. A když se někdo zeptá Avirama, zakladatele komunity Sadhana Forest, on odpoví: „inženýrský soucit“, protože les Sadhana je navržen k tomu, aby lidem přinesl soucit. Můžete to vidět ve způsobu, jakým podáváme jídlo. Komunita je navržena tak, aby vždy dávala, vždy sdílela s ostatními, vracela přírodě i lidem.

Můžeme se tedy podívat na různé aspekty našeho života. Pokud chceme být soucitnější k životnímu prostředí, co můžeme dělat? Můžeme sázet stromy, můžeme šetřit vodou, můžeme omezit odpad. Místo plynu a uhlí můžeme používat obnovitelné zdroje. Můžeme žít v udržitelných chatrčích a architektuře. Můžeme využívat kompostovací záchody a zbytky potravin nabízet zvířatům. Stačí jen dodržovat tyto principy.

Pokud se chceme podívat, jak můžeme být soucitnější vůči lidem, můžeme se podívat na věci, jako je „konkurence“. Když přemýšlíte o konkurenci, najdete v ní vítěze a také poraženého. Pokud se tedy zamyslíme nad tím, jak bychom mohli být k lidem více soucitní, možná můžeme namísto soupeření zkusit spolupracovat. V Sadhana Forest máme myšlenku kultury, která dává („give culture“), a je to silná součást naší komunity. Každý rok dáváme lidem desítky tisíc jídel zdarma.

Sadhana Forest, páteční večere pro veřejnost zdarma, foto: Sebastian Prax.

Taktéž hledáme, jak být soucitnější k dětem a jak můžeme být soucitnější ke zvířatům. U zvířat máme dvě možnosti: buď je můžeme jíst, anebo se o ně starat. Máme na výběr. Můžeme jíst zvířata, nebo rostliny. Veganství je o tom, že nevykořisťujeme zvířata a nebereme si od nich to, co nám nepatří. V tom všem uplatňujeme myšlenku soucitu a zapojujeme ji do různých aspektů našeho života. Kdykoli máme v komunitě problém, můžeme ho pozorovat a ptát se: „Jaký je nejsoucitnější způsob, jakým to můžeme udělat?“ Lidé se nás neustále na něco ptají a právě skrze dotazování začnete hlouběji prozkoumávat základní hodnoty Sadhana Forest.

Dohodnutá pravidla komunity pak musí dodržovat všichni bez výjimky?

Celkově jsme velmi strukturovaná komunita. Nejjednodušší způsob, jak to popsat, je, že když děláte vědecký experiment, potřebujete mít fixní části experimentu. Pokud bychom například tady měli lidi, kteří jedí i nejedí zvířata, pracují i nepracují venku, berou i neberou drogy a tak podobně, výsledek komunity by byl stěží pochopitelný. Pokud ale máte velmi jasné pokyny ─ zde říkáme: „Jaká je ta nejsoucitnější cesta, kterou můžeme sami sobě (a druhým) prospět?“ ─ můžete pak jednodušeji tvrdit, že dodržováním těchto pokynů jste dospěli k tomuto výsledku. Takže žijeme v komunitě bez omamných látek a nehrajeme kompetitivní hry, protože pokud máte nějakou konkurenci, začnete v experimentu vytvářet šedé zóny. Jsme též veganská komunita.

Takže máme velmi jasné pokyny, jak věci děláme, a nikoho nenutíme, aby tu zůstal. Pokud chce někdo tento způsob života zažít (každý rok máme víc než tisíc dobrovolníků), může se k nám přidat. Toto je experiment. Pokud chcete být součástí experimentu a pokusit se žít na rostlinné stravě, praktikovat soucit, sázet stromy a dovolit svým dětem, aby byly svobodné, pak tu můžete žít. A pokud ne, je to také v pořádku, můžete jít do jiné komunity, kde dělají věci jinak.

Neexistuje cesta, která je pro každého správná, a neexistuje jediný nejlepší způsob, jak dělat věci jinak. Každý z nás je jiný. A to je v pořádku. My chceme žít takhle. Máme tu dlouholetý tým lidí, kteří tento prostor drží. Chtějí žít v takové komunitě, a proto zůstali.

Farmaření v Auroville, zdroj: auroville.org.

Jak se projekt Sadhana Forest posunul od doby, kdy se na něm sám podílíš?

Les Sadhana byl založen před devatenácti lety a mimo Auroville vznikly také další naše projekty na Haiti (2010) a v Keni (2014). Od roku 2017, co jsem přišel, tato mise hodně roste. Zahájili jsme další projekt v Méghálaji v severovýchodní Indii a letos jsme začali i poblíž města Madurai ve zdejším státu Tamilnád. Další projekty jsme zahájili také v Namibii a Rumunsku. Takže za těch pět let jsem viděl, jak projekt Sadhana skutečně roste a z dětského a pubertálního stadia přešel do dospělosti. Nyní máme projekty po celém světě a můžeme opravdu začít růst.

Ptal ses mě, jak je možné, že náš les vyrostl tak rychle. Je to silou lidí. Lidé, kteří toto místo založili, zasvětili své životy myšlence obnovy lesa. A desítky tisíc dalších sem přicházejí dobrovolničit, ať už na několik dní, týdnů, měsíců nebo let. Spojují se pod společnou myšlenkou proměnit náš soucit v čin. Výsledek toho vidíte. Stačí se rozhlédnout.

Děkuji, Luke, za tvůj čas.

Připravil Sebastian Prax. Kontakt: praxsebastian@seznam.cz.