Hledání nové spirituality

Na začátku šedesátých let se na Harvardské univerzitě začínají zkoumat psychedelické látky. Jeden z hlavních aktérů výzkumu, profesor psychologie Richard Alpert, se po vyhazovu z akademického prostředí vydává do Indie, kde na úpatí Himálaje nachází svého osobního učitele Neema Karoli Babu. Do Ameriky se vrací jako nový člověk pod jménem Ram Dass. Právě on se stává jedním z nejznámějších duchovních představitelů nově vznikajícího hnutí New Age, které si mimo jiné klade za cíl znovuobnovit spojení člověka s přírodou.

V tom samém desetiletí se opačným směrem (z Indie do Evropy) přesouvá Mahariši Maheš Jógi (v sanskrtu znamená maha velký a rshi mudrc) se svou naukou transcendentální meditace a v Indii v roce 1957 zakládá Hnutí pro spirituální obnovu (Spiritual Regeneration Movement). Mimochodem právě za ním vyrazila v roce 1968 kapela The Beatles a její kytarista George Harrison později ztvárnil hinduistickou mantru Hare Krišna ve své skladbě My Sweet Lord.

Výše uvedené svědčí o tom, jak se náš globalizovaný svět snaží balancovat různé přístupy. Na jedné straně stojí materialismus, na straně opačné spiritualita. Spiritualitu můžeme v tomto smyslu chápat jako snahu o dosažení seberealizace a svobody lidské duše (z latiny slovo spiritus překládáme jako „duch“ nebo „dech“) a způsob vnímání nebo zacházení s něčím, co člověka přesahuje. Naproti tomu stojí snaha uspokojit své bytí hmotnými statky. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud člověk zažije to, čemu filosofové říkají galéné tés psychés neboli duševní klid, zjistí, že jej není možno dosáhnout jinak nežli skrze vlastní duši a všechny snahy dosáhnout jej zvenčí se proměňují pouze v krátkodobou spokojenost.

Nenáboženská spiritualita

Právě vznikající proudy duchovního hnutí New Age se v poválečných desetiletích snaží vrátit k jistému počátku věcí a zahrnují také zvláštní nadšení pro starověké kultury — především pro indiánské a orientální kulturní tradice. Na rozdíl od předmětného myšlení typického pro tehdejší i soudobý kapitalismus se snaží o návrat k sobě, který může probíhat pouze o samotě, kdy dochází ke zpomalení a procítění toho, co se v naší přítomnosti odehrává. Takové zastavení může člověk prožít v meditaci či v hlubokém rozjímání.

Není náhodou, že právě v úvodu zmíněné psychedelické látky přispěly ke vzniku nových náboženských hnutí a něčeho, co již neoznačujeme jako náboženství — nýbrž spíše jako spiritualitu. Právě pod vlivem podobných látek se člověk může rychleji navrátit k sobě samému a bytostně pocítit, jaké je to zastavit se a pozorovat svět. O hlubokém významu takzvané nenáboženské spirituality mluví také katolický kněz a teolog Tomáš Halík. Takový způsob vyznání prý může vykazovat daleko silnější spojení s tím, co vnímáme jako posvátné, nežli slepé následování jakékoliv víry.

Autor a buddhistický mnich Bhudho Makka Hang Amata na místě Buddhova osvícení pod fíkusem u města Bódhgaja, foto: archiv autora.

Na loňské listopadové přednášce na Symposionu Gymnázia Jana Keplera Tomáš Halík dokonce řekl, že se mu zdá, jako by dnešní studenti byli vystaveni podobné výzvě, jaké byli před třiceti lety při pádu komunismu vystaveni jejich rodiče. Tato výzva spočívá v obnovení vztahu s přírodou, která nesmí být brána jako předmět. V tomto smyslu se můžeme tázat, zdali zachraňujeme přírodu, nebo sami sebe? Jsme-li na přírodě závislí, duševně i fyzicky, pravdou bude obojí.

Všimněme si v této souvislosti tolik populární aktivistky Grety Thunberg a studentských stávek za klima. Ve společnosti se stejně jako na konci 60. a 80. let znovu objevuje vzorec, kdy se mladá, zdánlivě intuitivní mládež staví proti zdánlivě racionální dospělosti, která mládež všemožnými argumenty „shazuje“ s odkazem na nezbytnost finančního blahobytu a společenské stability.

Luxusní auto-jogíni

Nenáboženská spiritualita vychází z hlubokého, a především nepojmenovaného spojení s něčím, co bychom mohli označit za původní představu božství. Mezi její nejpopulárnější proudy patří jogínské nauky, čarodějnictví, šamanismus či slovanské tradice. V rozvalinách moderního světa je oprašujeme a snažíme se jimi zazdít kus chybějícího článku, který by nám umožnil plně rozvinout potenciál lidského bytí, a možná i prožít další evoluční skok v kariéře lidstva, o jehož potenciálu se zmiňuje například psychoterapeut Stanislav Grof.

Indie je v mnoha západních očích vnímána jako nejvíce spirituální země, ačkoli moderní Indové jsou fascinováni technologickým pokrokem západních zemí a mladá generace Indů ve velkých městech ztrácí touhu probouzet v sobě hluboké či transcendentální pocity. Při pobytu v kolébce jógy Mysore jsem jen s obtížemi nacházel někoho, kdo praktikuje původní jogínské nauky se všemi atributy, o kterých jsem se dozvídal při studiu indických náboženských tradic v Praze. Někteří indičtí učitelé chtějí za své služby spoustu peněz a všechno graduje s tím, když vidíte nově pořízené luxusní auto zaparkované před vilou učitele jógy. Sama jóga se v takovém kontextu stává spíše tělesným cvičením než komplexní naukou vedoucí k osvícení. Na třetí cestě do Indie se mi však prvně podařilo najít někoho, koho bych nazval skutečným jogínem, a tento člověk se pro mne stává prvním hlubokým učitelem, který mi otevírá své srdce a vysvětluje, jak vnímá jógu i její kořeny.

Hinduistický chrám na vesnici v indickém státě Telangana, autor s brahmanem v růžovém sárí. Foto: Sebastian Prax.

Dosažení vědomého bytí

V úvodu jsem psal, že spiritualitu můžeme vnímat i jako seberealizaci lidské duše. V hinduismu se v tomto smyslu používá pojem brahma, který může představovat jednoho z trojice hlavních bohů, ale také nekonkrétní božskou esenci, která se skrývá v každé lidské duši. Záměrem jogínské praxe je potom splynutí individuálního božství v každém z nás (ze sanskrtu: átma) s tímto brahma, pod nímž si můžeme představit i nekonečný vesmír nebo přírodní řád. Lidská duše je totiž něco, co jest — na rozdíl od těla — ze své podstaty transcendentní, samo sebe překračující. Proto je paradoxní, že se v západní psychologii ke zkoumání duše přistupuje vědecky, zatímco na ostatní přístupy se pohlíží jako na nevědecké, a tudíž nutně nesprávné.

Ve filosofii Sánkhja a Jóga, která je jednou ze šesti základních indických škol filosofie, používají v tomto smyslu dva pojmy: puruša a prakrti, kde purušou je myšlen onen transcendentní duch, zatímco prakrti je příroda (materiální povaha), skrze kterou se duch projevuje. A proto se indičtí filosofové domnívají, že nemůžeme plně pochopit to, co je racionální, aniž bychom pochopili to transcendentní.

Zmínil jsem též, že jóga není pouze tělesným cvičením. V Pataňdžaliho jógasútrách mudrc Pataňdžali (sútry či aforismy— koncentrované filosofické myšlenky — psal tento indický mudrc ve 2. století př. n. l.) uvádí, že smyslem jógy je „zastavení koloběhu myšlenek“ a dosažení osvícení, které bych definoval termínem vědomé bytí — podobně jako v buddhismu. Také v józe se mluví o osmi bodech, představujících vlastnosti, které se jogíni snaží naplnit. Mezi první dva body patří například pravdivost, upřímnost, nenásilí, spokojenost, čistota, asketismus, vytrvalost nebo konec ulpívání na závislostech či jakýchkoli drogách. Mezi zbylých šest bodů patří koncentrace, meditace, kontrola dýchání, tělesné cvičení, otevření šestého smyslu (intuice) a jednota (ze sanskrtu: samádhi), která je nejvyšším stupněm jogínské praxe.

Guru v jógové pozici, foto: Sebastian Prax.

Lidé, kteří se uchylují k jogínské praxi, tak usilují o dosažení vnitřního klidu i o rozšíření vnímání prostřednictvím dechových a tělesných cvičení. Zkušení jogíni svým cvičením dokážou překonat i připoutanost ke světu a mentální utrpení, které je v podstatě opakem k výše zmiňované svobodě duše. Ve vztahu k ekologii jsou zajímavým důsledkem jogínské praxe ekologická uvědomění, plynoucí z intuitivního chápání světa.

Jednota v rozmanitosti

Naopak pro moderní čarodějnictví tradice Wicca (založené Geraldem Gardnerem v polovině 20. století v Anglii) i jiné novopohanské tradice je vztah s přírodou alfou i omegou této alternativní spirituality. V důsledku přehnané fantazie filmového průmyslu se na rozdíl od jogínských tradic mohou člověku při zaslechnutí pojmu čarodějnictví zježit chlupy i na těch místech těla, kam slunce nesvítí. Při důkladnějším zkoumání člověk zjistí, že se nejedná o žádné ďábelské umění, jak nám podsouvala křesťanská církev ve středověku. Magie je v těchto hnutích často definována jako „využití či ovládnutí přírodních zákonů k naplnění záměru praktikujícího“. Samozřejmě že tento záměr může být i negativní, obvykle se však jedná spíše o umění uzdravovat (například pomocí léčivých bylin) a naslouchání či oslavování cyklů Měsíce, ročních období a dalších svátků, které vycházejí z přírodních zákonů. Přírodní zákony se nám pak tudíž nezdají být něčím nadpřirozeným, nýbrž něčím, co se běžně děje kolem nás, ačkoli si toho obvykle nevšímáme.

Důležitým rozdílem v tradicích založených na hlubokém vztahu s přírodou je, že zmiňovanou představu Boha či transcendence neoddělují moderní čarodějnice, druidi i šamani od pojmu Matka Příroda. Pro pohany je zkrátka Bohem sama příroda. Naproti tomu v monoteistických náboženstvích, jako je křesťanství nebo islám, se tyto pojmy rozdělují a jako Bůh je vnímáno něco, co stojí nad přírodou, ale příroda z toho zároveň vychází. Cílem takových náboženství je především etická a morální definice dobra v lidské společnosti, a primárním cílem tudíž není ani rozšíření vědomí, ani propojení s přírodou. Pokud však křesťan nebo muslim vnímá jako morálně dobré zachovat čisté životní prostředí pro další generace, jeho náboženství může vést k podobně uvědomělému přístupu k přírodě a přírodním zdrojům.

Ačkoli každé náboženství či alternativní spiritualita volí jinou cestu životem a často se liší i ve svém nejvyšším smyslu, prostor pro ekologické uvědomění i duševní klid můžeme objevit v každém z nich. A fenomén současné roztříštěnosti vyznání může být nakonec tím, co nás všechny spojí dohromady.

Bibliografie: Harvardský psychedelický klub (Don Lattin), Buď tady a teď (Ram Dass), Pataňdžaliho jógasútry, Hinduismus (Dušan Zbavitel), Moderní čarodějnictví (Gerald Gardner), Sekty a nová náboženství (Cowan Douglas).Kontakt: praxsebastian@seznam.cz.