Nerůst v akademii sílí, stačí to?

Konference nejsou jen akademické tlachání, umí sehrát klíčovou roli. V roce 2008 se v Paříži konala první Mezinárodní nerůstová konference a při její příležitosti bylo přeloženo původně francouzské slovo décroissance do angličtiny jako degrowth, účastnictva tehdy bylo půl druhé stovky. Na druhou konferenci o dva roky později už do Barcelony přijelo na pět set lidí. Mezi nimi byly i české ekologické ekonomky Naďa Johanisová a Eva Fraňková. Ty téma přivezly zpátky do Česka a začaly o něm psát a vyučovat. Od té doby si nerůst začal budovat akademickou základnu i u nás.

Letos už v programu vystupovalo osm akademiků*ček z Česka a celkem do Záhřebu přijelo téměř dvacet Čechů a Češek, nezřídka inspirovaných právě Johanisovou a Fraňkovou. Spousta známých tváří mezinárodního nerůstového hnutí nicméně na konferenci chyběla. Přítomná byla zejména nová generace, která přijela prezentovat svůj současný výzkum. Když se organizátorský tým hned v úvodu zeptal, kdo je na konferenci poprvé, hustý les rukou překvapil všechny. 

Česká nerůstová stopa

České příspěvky se věnovaly různým tématům, část akademiků*ček přijela prezentovat zkušenost post-socialistických zemí střední a východní Evropy. Nerůstová teorie je silně ovlivněna místem svého vzniku a ohnisky rozvoje, tedy zejména kontextem západní a jižní Evropy. Nerůstové hnutí se proto čím dál více snaží zviditelňovat hlasy z globálního Jihu, pohled zemí semi-periferie východního bloku Evropy ovšem kriticky chybí. Právě zkušenost s autoritářským socialismem a revoluční přechod na tržní fundamentalismus totiž může poskytnout mnoho příležitostí k poučení pro promýšlení skutečně demokratického politického a ekonomického systému. Podobně přínosná je i naše specifická kulturní praxe, jako třeba zahrádkaření, sběr hub, lokální turistika či tramping, a snad i chalupaření lze směle označit za navýsost nerůstové aktivity.

Mezinárodní nerůstová konference v Záhřebu, foto: Bojan Mrdenović.

Post-socialistický kontext evropských zemí přijel diskutovat i ekonom a pedagog Ondřej Kolínský. Podle něj je důležité mít na paměti, že nerůst nemá jednu univerzální podobu a cesta k němu nevede vždy přes ta stejná opatření. „Východoevropské země jsou postiženy politikou dohánění západu a souvisejícím pocitem vlastní druhořadosti. Měli bychom ale navazovat na domácí nerůstové tradice a různé přetrvávající komunitní ekonomiky, které vše neredukují na pouhou maximalizaci zisku. V mnoha oblastech jsme ve skutečnosti napřed,“ říká Kolínský.

Jiné české příspěvky se pak věnovaly kupříkladu přínosům jednoduchých technologií (low-tech) pro demokratický a spravedlivý přechod k nízkouhlíkové ekonomice, českému městskému zahradničení nebo roli maskulinity při žádoucím přechodu od kořistnického a soutěživého systému k více pečujícímu a ohleduplnému nastavení.

Klimaticky rozvrácený Jih

Opakovaně se na konferenci diskutovalo, které oblasti v nerůstové teorii chybí, aby mohla nabídnout skutečně plnohodnotnou a nikoho nepřehlížející alternativu vůči současnému ekonomickému a politickému systému. Podreprezentované oblasti vidí různí autoři a autorky odlišně, často se zmiňuje nedostatečná či příliš plytká třídní, etatistická (týkající se role státu) či feministická analýza. Snaha zařadit důležité a neopomenutelné oblasti výzkumu se odrazila i na hlavních společných přednáškách.

Roland Ngam, který se věnuje nerůstu v kontextu Jihoafrické republiky, při jedné z nich zopakoval, že západní blahobyt byl a je vybudován z koloniálního útlaku zemí globálního Jihu a západem akcelerovaná klimatická změna musí být vykompenzována finanční podporou pro ty, kteří jí budou trpět nejvíce a zároveň k ní prakticky nepřispěli — tedy většina zemí globálního Jihu. Odpuštění nemorálně uvalených dluhů na tyto země je podle něj prakticky nutností.

Důležitý hlas měla i místopředsedkyně Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) Diana Ürge-Vorsatz, která vystupovala hned po zahájení konference. IPCC zařadil nerůst jako možný scénář pro odvrácení kolapsu klimatu do svých zpráv teprve loni, podle Ürge-Vorsatz je to nicméně vzhledem k náročným schvalovacím procesům Mezivládního panelu velký krok. Přednášející dala závislost našich ekonomik na růstu do kontextu aktuálních dat a modelů změny klimatu. Můžeme totiž jasně vidět, že i když existují případy, kdy některé země zároveň ekonomicky rostou a přitom snižují emise skleníkových plynů, je jakákoli růstová strategie ve snižování emisí absurdně pomalá, a to i v těch nejrychlejších zemích. Transformace na nízkouhlíkovou ekonomiku za stálého ekonomického růstu přitom jen přesouvá dopady od prohlubování změny klimatu na jiné oblasti, primárně na další snižování druhové rozmanitosti a neokoloniální extraktivismus.

Mezinárodní nerůstová konference v Záhřebu, foto: Bojan Mrdenović.

Mezinárodní nerůstová síť je tu

Den před zahájením konference se konalo také shromáždění, na němž vznikla Mezinárodní nerůstová síť, která umožní prohlubovat spolupráci mezi zeměmi. Setkání se za Česko zúčastnilo několik lidí včetně ekologické ekonomky Evy Fraňkové. „Doposud existovalo spíše neformální globální propojení mezi těmi, kteří se považují za součást nerůstového hnutí,“ sdílí svou zkušenost. Potřeba koordinace ale dlouhodobě narůstala, a tak se po dlouhých přípravách letos v Záhřebu schválila oficiální nehierarchická struktura. Ta sestává z několika pracovních skupin a odráží geografické zastoupení lidí ze všech kontinentů či různé tematické oblasti (například oblast výzkumu nebo komunikace nerůstu, která výhledově může koordinovat třeba plánování každoročního mezinárodního nerůstového dne, konaného na začátku června).

„Pro mě bylo na letošní konferenci skvělé, že jsme se jí zúčastnili jako větší česká skupina, a mohli jsme tak pokrýt víc částí programu a společně sdílet dojmy. A samozřejmě také možnost potkat staré známé i nové zajímavé lidi, prostě sdílet myšlenky s ostatními z nerůstového hnutí, ve kterém se už začínáme cítit jako doma. Formální program konference byl na mě tentokrát až moc nabitý. Myslím, že by rozhodně neuškodilo, kdyby se příští rok na další mezinárodní nerůstové konferenci ve Španělsku méně diskutovalo a více tančilo,“ dodává Fraňková.

Růst, nerůst, odrůst

Zkušenost z proběhlé konference také ukázala, že české nerůstové hnutí má i v mezinárodním kontextu co nabídnout. Jeden z workshopů s největší návštěvností, o výše zmíněné maskulinitě, lektoroval Tadeáš Žďárský. Zároveň se i u nás, stejně jako v dalších zemích, stává nerůst součástí mainstreamových diskusí.

Spousta ekonomických komentátorů*ek sice termínem nerůst pomýleně označuje ekonomickou stagnaci, ta je přitom důsledkem právě neudržitelného ekonomického růstu. Část tak činí neúmyslně, část záměrně. Tlaku ze strany těch, kteří ze současného stavu profitují, je nemožné se vyhnout. Způsoby, jak této moci čelit, jsou součástí nerůstové analýzy. Zároveň ale stále více autorů*ek komentuje a diskutuje s adekvátní interpretací nerůstu zahrnující komplexní a propletenou sérii opatření, která by nás růstové závislosti zbavila.

Mezinárodní nerůstová konference v Záhřebu, foto: Bojan Mrdenović.

Pro spoustu lidí samozřejmě dál zůstává provokativní i samo slovo nerůst, českému účastnictvu konference nemohlo uniknout, že v chorvatštině se ustálil překlad odrast, česky odrůst. Tuto variantu ostatně preferuje i část tuzemského nerůstového hnutí. Pravdou nicméně zůstává, že obdobným problémům jako české slovo nerůst čelí i pojmy degrowth nebo décroissance.

„Samo od sebe“ se nic nezmění

Výzkumníci a výzkumnice pracují, akademické texty se publikují, konference se konají a kritická analýza růstové závislosti se tvoří už minimálně půl století. Konkrétní návrhy na osvobození se od ní se od první nerůstové konference v roce 2008 značně posunuly a nyní tvoří již poměrně bytelný rámec, z něhož je možné na základě demokratické diskuse vybírat, čím chceme začít.

Jen fakta a informování ale realitu nezmění. Jestliže naše současné poznání chceme uplatnit, musíme začít cíleně pracovat na změně ve všech oblastech života. Spontánní změny jsou většinou jen zjednodušenými mytologickými příběhy a ani současný růstový kapitalismus nevznikl „sám do sebe“. Naopak je výsledkem dlouhodobého tlaku a lobbingu firem a lidí, kteří dokáží kumulovat výhody plynoucí z jeho současného nastavení. Jako opozici proto nyní potřebujeme spolupráci všech, pro něž je oproti oligarchickému, hierarchickému a růstovému zřízení hodnotou demokratický, spravedlivý a udržitelný systém.

Autor pracuje v organizaci NaZemi, kontakt: martin.cech@nazemi.cz.