Znojemsko s větrem v zádech

Přestože jižní Morava celkově nepatří mezi největrnější oblasti republiky, Znojemsko má společně s Hodonínskem podmínky téměř ideální. Podle Marka Vosypky, zástupce německé firmy Meridian, věnující se budování obnovitelných zdrojů energie, tam fouká tak akorát silný vítr, který moc nemění směr. Navíc je tato lokalita vytipovaná Územní energetickou koncepcí Jihomoravského kraje jako vhodná pro výstavbu. Už dnes se jediné tři větrné elektrárny na jižní Moravě nacházejí v blízkosti Znojma. Jde celkem o sedm stožárů. Společnost W.E.B Větrná energie se sídlem v Brně provozuje od roku 2005 větrný park u Břežan s pěti vrtulemi a od roku 2008 jednu vrtuli u Bantic. Sedmou turbínu zprovozněnou v roce 2009 najdeme u Tulešic a jejím vlastníkem je společnost V-STAV INVEST.

Pět elektráren u Břežan, které jsou momentálně schopny vyrobit energii pro asi 1400 domácností, by měla brzy nahradit jedna obří supervrtule s průměrem rotoru 150 metrů a výškou až 166 metrů, jejíž kapacita pokryje spotřebu přibližně čtyř tisíc obydlí. Životnost stávajících turbín se totiž pomalu chýlí ke konci. Ještě pár let ale použitelné budou, v plánu je tedy ideálně prodat je na východ, kde by mohly dál sloužit. 

Projekt je momentálně v povolovacím procesu, který u nás trvá i osm až deset let. Konkrétně u Břežan je problém jednak s armádou, která v území provozuje radar, a dále s hojným výskytem netopýrů. Firma W.E.B Větrná energie přesto doufá, že stavět začne v roce 2025. I obyvatelé Břežan jsou pro, i když proti vybudování současných elektráren dříve protestovali. Podle starostky obce Jany Surovcové prostě zjistili, že turbíny jejich život nijak nezhoršují. Motivuje je ale nejspíš i 400 tisíc korun do obecního rozpočtu, které investor přislíbil. 

Větrníky, kam se podíváš

Další plán v oblasti je o to problematičtější, oč je ambicióznější. Společnost Meridian by si přála vybudovat pás větrných elektráren podél hranice s Rakouskem. Až 28 větrníků vysokých 160 metrů by se točilo v katastrech obcí Dyjákovice, Hevlín, Hrabětice a Hrádek. Všechny mají kolem tisícovky obyvatel. Dalších šest turbín mělo stát u blízkého Drnholce na Břeclavsku, ty ale občané v referendu v roce 2021 odmítli, stejně jako nesouhlasili s nabídkou jiného investora na sedmnáct elektráren v roce 2007. Naopak podle informací Znojemského týdne dali už dříve větrníkům zelenou zastupitelé v menších obcích Dyjákovičky, Milíčovice, Horní Břečkov, Šafov a Stálky.

Jasno už též mají v Hrádku a Hraběticích. Hrádecké zastupitelstvo podepsalo smlouvu o výstavbě osmi elektráren s výkonem pěti megawattů poté, co proběhla veřejná projednávání bez negativních reakcí. Nejbližší z turbín bude stát dva kilometry od vesnice. Starosta Robert Šturala přiznal, že hlavní motivací byly peníze — firma totiž obci slíbila jednorázový příspěvek osm milionů korun plus roční kompenzace půl milionu korun za každý ze stožárů. I v Hraběticích se na stavbě pěti vrtulí zastupitelé jednoznačně shodli a smlouvu bez většího otálení podepsali. Vedle milionových příspěvků do obecního rozpočtu byl pro ně klíčový i ekologický přínos.

Znojemská přehrada, foto: archiv F.

Rozhodnout referendem chtějí v Hevlíně a Dyjákovicích. Do katastru Hevlína by se vešlo až dvanáct elektráren, přičemž nejbližší by stála asi kilometr od zástavby. Obecní kasa by si za dvacetiletou smlouvu s pětiletým prodloužením přišla na víc než 150 milionů korun, společnost Meridian by navíc přihodila ještě jednorázový příspěvek dvanáct milionů korun. Starosta Lubomír Hort je vzhledem k finančnímu příspěvku pro, ale tak velký zásah do krajiny by podle něj měli odsouhlasit občané. V Dyjákovicích budou rozhodovat o třech dalších větrnících vzdálených jeden a půl kilometru od vesnice. I tady je vedení obce projektu nakloněno, starosta Josef Gajdošík ale také plánuje nechat konečné rozhodnutí na místních obyvatelích. 

Kdy se turbíny roztočí, zatím není jasné. S investorem se mi spojit nepodařilo. Samotná stavba ale zabere maximálně pár měsíců. 

Znojmo proti „mlynářům větru“

Zatímco dotčené obce jsou tedy větrné energetice spíše nakloněné, okresní město nese vyhlídky na větrnou budoucnost své oblasti dosti nelibě. Už v roce 2008 si Znojmo kvůli zvýšenému zájmu investorů nechalo vypracovat preventivní studii hodnocení krajinného rázu. Krajinná architektka Ludmila Bínová v jejím závěru konstatuje, že jakákoli výstavba větrných elektráren sníží estetickou a přírodní hodnotu území. „Jedná se o stavby, které ve větším počtu mohou dokonce změnit krajinný ráz harmonické agrární krajiny na krajinu industriální,“ varovala. Narušení výhledů větrnými elektrárnami či jinými výškovými objekty je podle ní navíc v rozporu se zákonem vzhledem k vizuálnímu propojení s Národním parkem Podyjí, Přírodním parkem Jevišovka a Památkovou krajinnou zónou Vranovsko-Bítovsko. 

V komentáři ke zveřejnění studie se i tehdejší radní Znojma a předseda městské komise pro životní prostředí Jiří Kacetl vyjádřil silně proti „cizorodým prvkům vysokých stožárů větrných elektráren s neustále se točícími mohutnými vrtulemi“. V textu apeluje na obyvatele jednotlivých obcí, aby navzdory „neodolatelnému tlaku slibů investorů na zalátání věčně prázdných obecních pokladen“ nemysleli pouze na svůj katastr, ale především na harmonii celé znojemské krajiny. 

Od roku 2008 se tato diskuse ve Znojmě zřejmě příliš neposunula. Například v březnu letošního roku vyšel ve Znojemském týdnu článek, který se k „mlynářům větru“, jak nazývá investory, staví také spíše negativně. Autorka Jitka Mitysková se odkazuje k výše zmíněné studii a upozorňuje na to, že podle oponentů výstavba negativně ovlivní cestovní ruch, vinařskou turistiku i ceny pozemků a domů. Na pohled z druhé strany už se nedostalo. 

Dyje, foto: Lucie Čapková.

O umístění větrných elektráren na svém území dnes skutečně rozhodují obce. „Je tedy na jednotlivých společnostech, které o postavení větrných parků usilují, aby nabídly obcím a jejich obyvatelům dostatečně atraktivní podmínky, díky kterým by na realizaci takových projektů přistoupily. A nejde jen o finanční motivaci. Osobně se domnívám, že za poslední rok se veřejná debata kolem obnovitelných zdrojů energie dost posunula a jednotlivé obce by ze stavby větrných parků mohly významně profitovat,“ odpovídá Lukáš Dubec, náměstek hejtmana Jihomoravského kraje (Piráti), když se ptám na to, jaké jsou na jižní Moravě ohledně větrných elektráren plány do budoucna. Kraj podle něj v této záležitosti tahá za kratší konec provazu, ale uvažuje o možnosti zapojit se do podobných projektů v místech, kde tomu bude příslušná obec nakloněna.

Ne na našem dvorku

Pravdou ale je, že za provaz by se obecně mělo zatáhnout víc. Česko ve větrné energetice totiž výrazně zaostává. Podle výroční statistické zprávy asociace Wind Europe u nás loni z větru pocházelo asi jedno procento spotřebované elektřiny, v celé Evropě přitom větrné elektrárny pokryly asi sedmnáct procent spotřeby a podíl se dál zvyšuje. V Británii letos například poprvé pochází víc elektřiny z větru než z plynu. A zatímco celosvětová kapacita obnovitelných zdrojů v loňském roce vzrostla o rekordních téměř deset procent a nejvíce se rozšiřovala kapacita solárních a větrných elektráren, v Česku nebyla postavena ani jedna nová turbína. 

Z nejrůznějších průzkumů veřejného mínění pravidelně vyplývá, že většina našinců se k větrné energetice staví jednoznačně kladně. Jakmile se ale rozhoduje o konkrétní výstavbě, s podporou už to tak jisté není, což bývá vysvětlováno takzvaným NIMBY syndromem (Not In My Back Yard, tedy Ne na mém dvorku). Větrníky se najednou z důležitých zdrojů čisté energie stávají ošklivou dominantou v krajině a kromě toho lidem vadí, že jsou hlučné a představují nebezpečí pro ptáky. 

Co se týče estetiky, nezbývá asi nic jiného než doufat, že se preference obyvatel časem změní, až si na přítomnost turbín v české krajině zvyknou. Za riziko pro ptáky elektrárny Česká společnost ornitologická a priori nepovažuje, ale upozorňuje na důležitost objektivního posouzení každého záměru. Už dnes se navíc používají například kamery, které jsou schopny okamžitě zastavit točící se vrtuli, pokud detekují blízkou přítomnost orla. V Nizozemsku zase nedávno poprvé zastavili celý větrný park v Severním moři kvůli ochraně tažného ptactva. 

Větrný park Břežany, foto: vetrna-energie.cz.

A pokud jde o hluk, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky uvádí, že les ve vzdálenosti dvou set metrů vydává při rychlostech větru 6—7 metrů za sekundu přibližně stejný hluk jako větrná elektrárna ve stejné vzdálenosti. Investoři navíc slibují, že stožáry pro jistotu postaví od domů ještě dál, než stanovuje zákon. 

Snad chytíme vítr

Z Aktualizace potenciálu větrné energie v České republice z perspektivy roku 2020, kterou vypracoval Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR, vyplývá, že by větrné elektrárny mohly pokrýt až 31 procent celkové spotřeby v zemi. Podle zástupce vrchního ředitele Sekce energetiky a jaderných zdrojů na Ministerstvu průmyslu a obchodu Reného Neděly by se měl v rámci Národního energeticko-klimatického plánu do roku 2030 instalovaný výkon z větrných elektráren ztrojnásobit, to znamená postavit nejméně 200 nových turbín. Jak toho dosáhnout? „Hlavním nástrojem pro nás jsou takzvané go-to zóny, které vygenerují mapy míst, kde nebudeme ve vnitřním střetu s ochranou přírody a krajiny a budeme vědět, že tato místa jsou vhodná pro rozvoj jednak větrné energie, jednak fotovoltaiky. Takové oblasti budou mít zelenou pro výstavbu nových energetických zdrojů s minimálním dopadem na své okolí. Vymezení a zavedení go-to zón vyžaduje využití nejlepších dostupných dat, spolupráci mezi resorty, mezi více úrovněmi státní správy, průmyslem a veřejností,“ uvedla tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí Lucie Ješátková. 

V současnosti je v projednávání také novela energetického zákona, takzvaný Lex obnovitelné zdroje 2, která by umožnila zrychlení rozvoje obnovitelných zdrojů a definovala principy sdílení elektřiny. Přejme tedy Česku, ať klimatický závod s větrem neprohraje. 

Kontakt: adelafisch@seznam.cz. 

Tento text vyšel díky podpoře Nadace Veronica.