Porozumět lidem a vlkům

V projektu LIFE WILD WOLF spojují své síly univerzity, státní instituce i nevládní organizace. Jejich cílem je sledovat potenciálně konfliktní setkání vlků a lidí a hledat nejvhodnější postupy, jak je řešit. „Konflikt mezi člověkem a vlkem je jakákoliv interakce mezi nimi, kde je jedna ze stran negativně ovlivněna. Typicky je to škoda na hospodářském zvířeti, které vlk zabije. Už samotná přítomnost vlka ale může být pro část společnosti konfliktní, konfliktem tedy může být i strach ze setkání s vlkem,“ vysvětluje Miroslav Kutal z Mendelovy univerzity, který je koordinátorem projektu pro Česko.

Předmětem výzkumu je rovněž samotná definice rizikového chování vlků. „Nějaké chování vlků se nám zdá nestandardní proto, že nejsme zvyklí vlky potkávat a pozorovat. Máme nějaké představy, jak se má vlk ,správně chovat‘, ovšem tyto představy často vycházejí z mylných předpokladů, že vlci mohou žít jen v nedotčené divočině, ne v kulturní evropské krajině,“ podotýká Kutal a dodává: „Ne každé pozorování vlka ve dne či jeho přítomnost v blízkosti sídel musí nutně znamenat problém.“

Zásahové týmy v akci

Projekt běží ve venkovských, příměstských a městských oblastech v zemích, v nichž žije sedm z devíti známých evropských populací vlků. Podle Kutala ale zároveň tyto země nejsou připraveny stále častější konflikty vlka a člověka řešit, projekt jim chce proto v budoucnu poskytnout jasné a vyzkoušené postupy. V České republice a některých dalších zemích tak vznikají speciální zásahové týmy, jejichž hlavním posláním je podchytit nestandardní chování vlků, řešit konflikty a sdílet o nich informace. „Většinou postačí, když zásahový tým zdokumentuje situaci a informuje pozorovatele nebo nálezce, jak potenciálně rizikové toto setkání bylo a co dělat do budoucna. Jinak bude činit i nějaká opatření — detailní sledování vlka pomocí telemetrického obojku, případně zahájení plašení pomocí gumových projektilů,“ uvádí Kutal. 

Čerstvá stopa vlčího čárování, foto: Jana K. Kudrnová.

Tým Mendelovy univerzity má již s monitoringem vlků dlouholeté zkušenosti. „V našem týmu máme zkušené veterináře a postup budeme koordinovat také se státní Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR,“ vysvětloval Kutal při představení projektu. Pomoci jim může i veřejnost, a to hlášením svých vlastních pozorování. Jednou z možností je napsat na adresu stopy@selmy.cz.

Předcházení konfliktům a ztrátě ekologické role

Projekt se však nezaměřuje jenom na konfliktní situace. Mezi jeho očekávané výsledky patří také pokles predace hospodářských zvířat a naopak nárůst počtů přirozené vlčí kořisti. Součástí příspěvku k zachování vlčích populací v Evropě je tak i ochrana jejich ekologické role. „Ekologická role predátora spočívá především v regulaci jeho kořisti, v případě vlka jsou to divoce žijící kopytníci, převážně srnci, jeleni, divoká prasata. Silně pozměněné chování vlků může vést k přivyknutí na člověka a k vytvoření návyku na jeho potravní zdroje, tedy hospodářská zvířata nebo odpadky,“ přibližuje Kutal. S tímto problémem se podle něj již potýkají některé oblasti jižní Evropy, LIFE WILD WOLF chce proto podobným důsledkům soužití vlka a člověka předcházet.

Koordinaci celého projektu zajišťuje Institut aplikované ekologie v Římě. Mezinárodní spolupráce Česka, Chorvatska, Itálie, Německa, Portugalska, Řecka, Slovinska a Švédska má umožnit získání a analyzování dostatečného množství případů. Finance na něj plynou z programu Evropské unie LIFE, který slouží k podpoře environmentálních a klimatických aktivit. Ačkoliv je zaměřen pouze na vlky, jeho výsledky půjde použít i pro jiné druhy divokých zvířat, a všechna tak mohou být lépe chráněná.

Vlčí trus se srstí a úlomky kostí, foto: Klára Spáčilová.

Čím dál více vlků

V současnosti nabízí návod k řešení kontaktů vlka a člověka Evropská iniciativa velkých masožravců (LCIE), spadající pod Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN). Rozlišuje několik typů chování, od pohybu v blízkosti sídel po napadení člověka bez předchozí provokace. Zároveň doporučuje, aby byla jakákoliv opatření zvažována až tehdy, kdy je zvíře opakovaně viděno ve dne v blízkosti obydlených domů či přímo lidí. I poté je třeba nejprve zjistit, co by mohlo vlka k lidem lákat, a případně se uchýlit k takzvanému averzivnímu, negativnímu podmiňování. Zabití zvířete by mělo vždy být až úplně poslední variantou.

Do České republiky se vlci vracejí zejména v posledních deseti letech, a to hlavně do pohraničí. Dlouhodobě k nám přicházejí z několika evropských populací, z karpatské, středoevropské nížinné a alpské. V roce 2021 se na našem území 24 vyskytovalo vlčích teritorií. Smečky, které je obývají, čítají nejčastěji čtyři až šest zvířat, některé z nich se ale přesouvají mezi Českou republikou a sousedními státy.

Podobná situace je i v jiných evropských zemí. Podle dat EU se areál vlka v posledních deseti letech rozšířil o 25 procent. Kvůli hustému zalidnění pak vlci čím dál více obývají i městské a příměstské oblasti, přicházejí do styku s lidmi a zvykají si na jejich jídlo. Výsledkem je nárůst kontaktů vlka a člověka, a tím pádem i konfliktů, které často zmaří veškeré snahy o ochranu těchto zvířat — málo zkušeností a znalostí místních lidí i institucí nezřídka končí ilegálním zabitím vlka. Projekt LIFE WILD WOLF má pomoci těmto situacím předcházet.

Kromě toho si od února do října mohou mikro, malé a střední zemědělské podniky požádat o příspěvek na preventivní opatření proti škodám způsobeným zvlášť chráněnými druhy, tedy rysem, medvědem, jestřábem a právě i vlkem. Ministerstvo životního prostředí ve své 41. výzvě Operačního programu nabízí zemědělcům 40 milionů korun, podmínkou je provést preventivní opatření v souladu s podmínkami stanovenými Evropskou unií. 

Autorka studuje na FSS a PřF MUNI. Kontakt: kajakupkova@seznam.cz.