Rys je taková zdravotní policie lesa

28. června 2022 /
foto: archiv Jiřího Labudy. Jiří Labuda
Tajemný přízrak, který téměř nikdo neviděl, ale přesto se v našich lesích nachází. Rys ostrovid (Lynx lynx) obývá české luhy a háje už více než dvě desítky let, úspěšně se tu rozmnožuje, vytváří mravnostní policii přemnožené srnčí zvěři a málokdy se nechá spatřit. Přesto se ale jeho populace téměř nerozšiřuje a každý sražený jedinec je velkou ztrátou pro celou populaci. Své o tom ví i Jiří Labuda, který rysy v Beskydech pozná i podle fotografie.

 

Jak se stane, že se člověk živí monitorováním rysů?

Zájem o přírodu jsem měl od dětství. Přitahovala mě a spolu s ní i vše, co v ní žije. Byl jsem velmi zvídavý a všechno jsem fotil, filmoval… Až jsem se dostal k velkým šelmám a přes různé pracovní dohody a projekty jsem se dopracoval až k úvazku na monitoring šelem pro Hnutí DUHA a částečně i pro Mendelovu univerzitu v Brně. Teď už se věnuji rysům na plný úvazek. Je to práce velice pestrá — od zadávání dat do databází přes pořádání seminářů až po komunikaci s myslivci a chovateli. Když je možnost, tak i prověřuji škody, které velké šelmy páchají, nejčastěji vlci. A pak pochopitelně dělám samotný monitoring.

Jak monitoring probíhá?

Jedná se hlavně o správu fotopastí, stopování velkých šelem, sbírání dat a pobytových znaků. Když jdu do terénu, mapuji všechny zvláště chráněné živočichy, které jsem schopný podle pobytových znaků určit. V zimě hledám pobytové znaky na genetickou analýzu — stopy, trus, srst… A pak také ukládám místa fotopastí, měním baterky, kontroluji je, a když mám nějakého rysa ve své oblasti Beskyd zrovna na telemetrickém obojku, sleduji ho přes fotopasti a sbírám data z jeho pobytu. Každý údaj se dá zužitkovat, ale dopředu nevím, co zrovna budu potřebovat. Je to taková detektivní práce. 

Proč právě rys?

Rysí populace v České republice je zatím nejstabilnější a je jich tu nejvíce. Začínal jsem s medvědy, jenže ti se tu vyskytují dost sporadicky, a ačkoli teď hodně stoupá i vlčí populace, zůstal jsem hlavně u rysů, protože byli nejdostupnější. V České republice žije asi kolem stovky rysů. Stabilní populace máme jen dvě — v Beskydech a na Šumavě, kde se jich vyskytuje více. Jinak se jedná spíš o migrující jedince. 

Navzdory jejich počtu je to velice plachá šelma. Potkal jsi rysa někdy osobně?

Měl jsem to štěstí víckrát. Čtyřikrát díky tomu, že jsem měl rysa na obojku, takže jsem věděl, že někde v místech, kde se pohybuji, se pohybuje i on a má tam nedaleko kořist. Seděl jsem opodál a čekal, jestli se objeví, a párkrát jsem ho viděl. Ale když si vezmu, kolik jsem už prochodil dní a hodin v terénu, tak opravdu náhodou jsem na něj narazil jen dvakrát. Je to neskutečně plachá šelma a v lese se výborně skrývá. Splyne s prostředím velice rychle. A o mně ví daleko rychleji než já o ní.

Rys Lukáš se samicí Erikou, foto: Hnutí DUHA Olomouc.

Které z těch setkání ti utkvělo v paměti nejvíce?

Teď je pro mě čerstvý letošní zážitek z Valentýna. Měl jsem údaje o pohybu rysa Lukáše. Měl na sobě obojek, který měl ve velmi brzké době mechanismus drop off odemknout. Věděl jsem tedy, že jsou to poslední chvíle, kdy ho bude možné telemetrií monitorovat a zahlédnout. Vydal jsem se proto k jedné lokalitě, kde měl v předchozích dnech kořist. Rychle se stmívalo a já jsem klusal asi tři nebo čtyři kilometry lesem, abych ho stihl. Když jsem na místo přišel, stál jsem akorát proti svahu, kde kořist ležela. A najednou jsem měl nutkání zvednout dalekohled a mezi smrky se raději podívat dopředu. A v dalekohledu jsem měl rysa. Neskutečná radost! Pozoroval jsem ho asi pět minut. Poté zalezl do houští a už nevylezl. Bylo to moc krásné.

Rysové jsou jediné šelmy, které známe ze snímků i s obojky. Jak přesně obojky fungují?

Když nasadíme obojek, je předem definované, jak dlouho bude funkční. Třeba na dva roky, podle výdrže baterky nebo podle toho, jak často chceme posílat data. Po uplynutí lhůty odpadne takzvaný drop off mechanismus, ze zbytku baterie se obojek odemkne a ještě pošle informaci, kde spadl. Ale kdyby tento mechanismus náhodou selhal, je to pojištěné speciálními páskami, které se v přírodě rozkládají, takže i třeba rok od vybití baterky se nakonec odpojí, je to pojistka. Jen jednou se nám stalo, že obojek selhal a odpojil se dříve. Buď to byla chyba mechanismu, nebo se někde daný rys vydatně drbal a strhnul si ho. Jinak jsou spolehlivé. Obojek funguje na principu GPS a pomocí satelitů sbírá data o zvířeti a odesílá nám je vždy po určité době přes GSM (celosvětově nejrozšířenější telekomunikační standard, pozn. red.). 

Proč se nepoužívají obojky i na jiné šelmy?

Občas se využijí na medvědy, třeba známá medvědice Ema obojek měla. Poslední velká šelma, která zbývá, je vlk. Vlci jsou chytřejší než rysové, takže jejich odchyt je těžší. Vlk je prozíravý, nedůvěřuje a nevleze do sklopce. Nebo jen ve výjimečném případě. Ale i to do budoucna nějaké projekty chystají.

Jak vlastně probíhá samotný odchyt?

Odchytu předchází obrovské papírování. Vše musí být stoprocentně schváleno od krajů až po jednotlivé myslivecké hospodáře. Místo na sklopec musí být současně vybráno tak, aby se k němu dalo rychle dorazit autem, do třiceti minut od alarmu. Při odchytu se proto vyskytuji někde poblíž pasti a jsem v pohotovosti. A když past sepne, máme tam MMS fotopasti a alarm. Rozezvoní se alarm a přijde mi fotka z bedny. Na základě toho vím, že už je rys nebo nějaké jiné zvíře chycené. A musím tam velice rychle dorazit. Ve dvě ráno pípne tohle všechno, vstanu, vezmu všechny potřebné věci, sednu do auta, velice opatrně a potichu tam přijdu a podívám se dovnitř, zda tam skutečně zvíře je, v jakém je stavu a co je to za jedince. Když je to rys, volám veterináře a zbytek týmu a chystáme další věci. Když přijede veterinář, během hodiny je hotovo. Vpíchne rysovi narkotizaci, nasadí mu obojek a můžeme ho probudit a nechat jít tam, kam ho nohy zanesou.

Rys ostrovid, foto: PxHere.com.

Jaká další zvířata vlezou do takové pasti? Nechytí se na návnadu podruhé i ten rys s obojkem?

Třeba loni jsme měli celou polovinu místní rysí populace s obojkem, takže to hrozilo, ale oni jsou přece jen inteligentní. Jednoho rezidentního samce jsme třeba chytili, nasadili mu obojek a o pár týdnů později jsme ho na fotopastech viděli, jak si obhlíží jinou klec v jiné lokalitě, ale dovnitř už nevlezl. Ale když pak na rysí samce přijde říje, jsou méně opatrní a možné to je, ale zatím se to u nás ještě nestalo. 

Teď posledně jsem třeba z pasti vypouštěl jezevce. Anebo ji občas shodí vítr. To tam pak musím zajet, i když na fotce na první pohled nic nevidím.

Co za data obojek odesílá?

Obojek funguje na principu GPS a pomocí satelitů sbírá data o zvířeti a odesílá nám je vždy po určité době přes GSM. Nejzákladnější jsou časoprostorové aktivity a lokální souřadnice. Z toho už dokážeme odvodit, kdy spal, kdy a kde běhal, jaké je jeho teritorium… Informace nám obojky zasílají většinou jednou denně, ale lze to nastavit i na dálku. Když usoudíme, že rys je v zajímavém území, kde by mohl přecházet nějakou silnici, což je pro nás důležité, můžeme obojku poslat pokyn, aby nás informoval třeba každou půlhodinu. 

A co z těch dat vyčteš?

Málokdo si uvědomí, co vše se dá z těch údajů získat. Můžu třeba zjistit interakci mezi jedinci v jedné oblasti. Zjistím, jaká jsou rysí území, jaké mají rysové mezi sebou sociální vazby, který má jaké teritorium. A také kdy a kde co ulovil. Když vytipuji místo kořisti, zajedu se tam podívat, vystopuji kořist a můžu na to místo dát fotopast, a díky tomu získáváme další údaje. Nejen o rysovi, ale i o jiných šelmách, které v lese také žijí. Tato data pak využíváme pro zjištění potravního řetězce, kolik a čeho daný jedinec loví, kolikrát se vrací na místo činu, jak se chová… 

A nejen to. Když má rys obojek, chrání ho i před pytláky. Pokud by někdo rysa zastřelil, přijde nám okamžitě zpráva. Obojek je velice sofistikované zařízení a umí číst více věcí. A v případě zástřelu nám okamžitě odešle GPS souřadnice a minuty času v takzvaném mortality kódu. My na místo okamžitě vyrazíme, můžeme kontaktovat policii, získat důkazy, případně to ověřit jinak. Je to bezpečnostní pojistka i pro samotné zvíře.

Zmínil jsi, že monitorujete i přechody silnic. Z jakého důvodu je to důležité?

Česká republika je na tom s průchodností krajiny velice žalostně a obojky nám pomáhají monitorovat místa migračních koridorů. Zástavba se nekontrolovatelně rozšiřuje, území lesa se od sebe pořád vzdalují, nenápadně a potichu přibývá více a více budov. Když se podívám na letecké mapy jen před dvaceti lety a teď, uvidím v krajině obrovské změny. Naše země je tvořena z ostrůvků. Když jsem nedávno projížděl dálnici na Vídeň, narazil jsem na desítky ekoduktů, nadchodů pro zvěř. Česká vláda deklarovala před deseti lety, že postaví jeden ekodukt u Jablunkova, ale doteď tam nestojí. A to přitom bylo součástí smlouvy s automobilkou Hyundai, která tam stavěla továrnu, že zvýší podíl dopravy, a i kvůli tomu se vystaví ekodukt. Deset let fungují, ale přechod pro zvěř pořád není. 

Rys ostrovid, foto: PxHere.com.

Co tedy nejvíce decimuje rysí populaci? Silnice?

Nejvíce rysů rozhodně umírá právě vlivem člověka a jeho činů. Ať už jde o srážky na silnicích, nebo o samotné pytláctví. Ale také máme problém s příbuzenskou plemenitbou, kdy rysové nedokážou dostatečně migrovat tak, aby se přirozeně mísily geny. O pár případech rysů, kteří úspěšně cestovali velké dálky, víme. Třeba rys Kryštof žil několik let úspěšně v Moravském krasu, a přitom pocházel z Beskyd. Ale většinou a nejčastěji končí rysí vycházky za novým teritoriem na silnicích. 

Označuješ rysy jmény. Každý rys má své jméno?

Každé zvíře je jedinečné. Mají tři druhy zbarvení a typu puntíků. Právě zbarvení je jedinečné a z fotopastí jsme to schopni rozlišit. Některé rysy, kteří jsou déle v nějakém teritoriu, poznám už podle fotky, a když ne, porovnávám to s databází. Jméno obvykle dostanou podle toho, který den daného jedince najdeme na fotkách poprvé. Ale někdy mají přezdívky třeba podle vzhledu, měli jsme například Licouse nebo Rufuse. Anebo Krále, ten obýval obrovské území. 

Proč je rys pro své teritorium důležitý?

Evoluce funguje a rys je na vrcholu potravní pyramidy. Snižuje množství spárkaté zvěře a dalších býložravců, ovlivňuje celý kraj, ve kterém žije. Lesáci jsou většinou rádi, když rysa na svém území mají, protože je pak výrazně menší škoda na okusu semenáčků. Navíc v místech, kde loví velké šelmy, je zvěř zdravější. A na zbytku kořisti od rysa si pochutná i velké množství dravců. V rysích teritoriích se tak daří sovám, orlům skalním a dalším. A pak tam, kde je rys, je menší riziko nákaz mezi býložravci, protože toho slabého jedince rys uloví nejdříve. Je to taková zdravotní policie. 

Chápe tyto výhody i veřejnost, nebo se šelem spíše bojí?

Záleží, jestli se zeptáš lidí z města, kteří vidí spíše tu romantickou představu a jen hezké věci, nebo chovatele ovcí. Ale je to různorodé: i lidé, kteří ovce mají a přišel je navštívit třeba vlk, to dokážou vzít s nadhledem, že se jednalo o jejich chybu a že si musejí stádo víc hlídat. 

Součástí monitoringu je i pořádání seminářů Vlčích a Rysích hlídek, kdy zájemcům vysvětlujeme, jak to funguje. Ale obecně bych řekl, že u nás převažuje neutrální, dokonce i pozitivní pohled na velké šelmy. 

Děkuji moc za rozhovor a přeji hodně štěstí.

Připravila Kristýna Čermáková. Kontakt: krist.cermakova@gmail.com.

Článek podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.


  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Pravidla pro komentáře: Redakce Sedmé generace si vyhrazuje právo smazat příspěvek, který nemá nic společného s tématem, obsahuje vulgarismy, rasistické a xenofobní vyjadřování či jiné urážky ostatních, obsahuje spam a komerční reklamu nebo je jinak nevhodný. Porušení pravidel může mít pro uživatele za následek dočasné nebo trvalé znemožnění vkládání dalších komentářů.

Upozornění: Publikovat články nebo jejich části, jakož i zveřejňovat fotografie a kresby z časopisu Sedmá generace nebo z jeho internetových stránek je možné pouze se souhlasem redakce.

Sedmá generace 6/2022 vychází v 2. polovině prosince.